Kretén u okna

Anotace: Snad... mírně vtipný vyprávění o tom jak se z jednoho člověka stal kretén stojící u okna, pokud chcete, přečtěte si to a budu ráda za jakejkoli komentář

No nic moc, pokud chcete čtěte....

...Je to směšné, já jsem směšný, všichni jsou směšní, vy jste taky směšní.

No dobře já hlavně, vypadám jak zoufalec, jak tut ak stojím a civím do blba v černém županu s kafem v ruce, ale spíš než zoufalé Vám to asi přijde směšné.

A důvod ? Důvod proč tu stojim jak vůl a nic s tím nehodlám dělat ? Jo tak to bude o trochu složitější na vysvětlování, ale času mám dost, Vy možná ne, ale Vám to taky nikdo nenutí číst, zato já mám času fůru, až do konce života, což se pravděpodobně nestane nikdy, pokud tu budu stát jak kretén a čučet z okna.

Takže abych se dostal k tomu vysvětlení dříve, než Vás to přestane bavit.... Čas, to je jediné co mám ( krom toho hrnku kafe, županu a pronajatého bytu s oknem), zaplet sem se s nesprávnou holkou a ted toho musim litovat a stát tu jak vůl a jak vůl taky čumět z vokna.

No ale opět odbíhám od vysvětlivek... Tak teda, bylo to přibližně před dvěma, možná třema měsícema, toulal sem se potemělýma uličkama a přemýšlel jak se zabavit, když najednou sem zakopl o něčí nohu :D ( Jo vim zní to komicky a vyprávěný jak pro druháka, ale že bych se živil vyprávěním, o tom si nemusím dělat starosti a Vám to určitě postačí takhle)

Zmateně jsem se rozhlédl okolo sebe, abych zjistil, čí že to byla končetina, a na zemi jsem spatřil dívku, seděla opřená o zed, no seděla, spíš tam tak polomrtvě spala. V tu chvíli jsem nevěděl co dělat a tak jsem se raději dal do zběsilého zdrhání. No jak jinak na aby bylo o čem vyprávět, tak jsem si to na konci uličky rozmyslel, váhavým krokem jsem se vracel zpátky k dívce, když jsem došel těsně před ní a kleknul si , spatřil jsem v jejím obličeji nádehch strachu, zastíraný neporazitelnou a nezranitelnou hrdostí a pýchou, vcelku mě to udivilo,. leží si tu polomrtvě a čučí jak kardinál Rišeliééé.

Vsunul jsem jí jednu ruku pod kolena, druhou za záda a zdvihl ji do vzduchu, byla hodně slabá a lehounká jak pírko, i bez hodin, které jsem trávil v posilovně by bylo nadmíru jednoduché ji přenést kamkoli.

Když jsem konečně rozrazil dveře svého pronajatého bytu s oknem, zamřourala na mě, zabrblala něco co zněla jako krev a zase se jala vypadat mrtvě. Položil jsem ji na postel a sedl si na kamrlík vedle ni. Čekal jsem, dlouho, a když říkám dlouho myslím tím opravdu dlouho.

A pic, co se nestalo,. místo milého úsměvu mě chytla za ruku a hryzla, sice si mě tím moc nezískala a když se mi začala motat hlava protože my z tý ruky vyžižlala až moc krve dokonce jsem na ní byl naštvanej, ale co, alespon se nějak projevovala. Narozdíl ode mne byla do 2 minut na nohách a zápolila se zámem na dveřích, který se zubi nechty snažil udržet si svoji funkci ( moc dlouho mu to nevydrželo).

Zdrhla

No a tak sem si dal polívku, přečet noviny, potom sem si je přečet ještě dvakrát a dal si ještě jednu polívku, čokoládovou tyčinku a potom sem usnul na stole.

Ve chvíli, kdy mi sluneční paprsky začali líst na nervy a začal sem skřípat zubama se ozvalo nespokojené zavrčení a já leknutím málem spad se židle na které jsem si ustlal. Na gauči protim oknu seděšla zase ona a výhružně mžourala do nemilosrdně pálícího slunka, potom vstala a trhnutím zatáhla závěsy.

Po ty dva měsíce sme spolu konverzovali nepříjemným "hmmm" a dokonce sme si asi pětkrát řekli ahoj.

No potom jsme jednou usmuli u mě na posteli , oba a tak sme tam zůstali a začali spolu i mluvit, ona mi chodila nakupovat, já sem vydělával to něco málo pěněz na nájem a jídlo co spotřebuju já, bylo to fajn, až na to, že mi dosud neřekla, proč nikdy nejí a proč každej den nebo dva chodí večer nebo brzo ráno ven.

No jenomže mě to tak strašně vrtalo hlavou a já starý zvědavý čučící magor s kafem sem se to prostě dozvědět musel a tak jsem se jednou, když sme tak leželi a ona mi prohrabovala vlasy zeptal.

Místo mám přítele, psa co musim chodit krmit nebo něco podobnýho mi zdělila že jestli to chci vědět tak se musim vzdát svýho života pokud ne tak at mlčim.

Nasupeně jsem odešel a dal si svojí oblíbenou polívku.

Jak se dalo čekat a ona to čekala, za hodinu jsem se připlazil s tím že se vzdám čehokoli, jenom když mi to prozradí.

Prozradila a hned po tom mě kousla.

No a tak tu ted stojim a čučim jak kretén do vokna a čekám až se moje přítelkyně vrátí z lovu a bude mě učit, až mi bude vyprávět, jak se má žít, jak mohu využít to co mám a že kafe nepiju a že důvod proč mi nechutná je že mám rád jenom krev a ještě čekám na to až mě znechuceně odstrčí od okna a zatáhne závěsi a ze mě sleze ten kreténizmus a nepříjemnej pocit toho že hořim:)