Každá láska jednou přebolí..musí..

Anotace: Díl druhý

"Tak co jaký byl víkend?" vyzvídá Hanka když se v pondělí sejdeme ve škole. "Skvělý" ujistím jí a mohutně zazívám. "Kuba říkal, že to bylo super s tou tvoji rodinou." vychrlí na mě Kubovy pocity. "Mám pro tebe nabídku" zatváří se tajuplně Hanka. "Martin říkal, že na prázdniny si bere Magda a Iveta volno na celý měsíc. Tak mě poprosil, abych mu ještě s nějakou kočkou pomohla na ten měsíc, prý nám to i zaplatí. Chceš jít se mnou pracovat? Bude to super, užijeme si fajn srandu a vyděláme si" zasní se Hanka. "No, ale to budu každej den dojíždět?" svraštím čelo. Což o to brigoška by bodla, stejně nemám o prázkách co dělat krom zájezdu na který jedeme s Kubou v srpnu. "Budeš bydlet se mnou doma! Pepíčkovi to vadit nebude a já budu ráda, že tam tebe mám. Markétko, prosím prosím prosím" žadoní Hanka. "Tak fajn, piš Martinovi, že nemusí nikomu volat, bereme to všemi deseti." usměju se na ni.
"Tak se Markétko měj, hlavně piš ať vím že žiješ, a pokud budeš mít někdy volno stav se za náma domů jo?" vyprovází mě Martina jako bych jela někam na Island. "To víš, že budu psát, volat, prozvánět a každej týden se za váma stavím. Mě se bude tak stýskat" skočím Martině do náruče. Poslední pusa, pá budu v pohodě budu psát a jedu směrem k Haničce domů. Tam mi Hanka připravila dokonce i půlku skříně a společně se jdeme mrknout do hospůdky kde budeme zítra po zbytek měsíce dřít. "Ahoj Martine" usmějeme se na našeho zaměstnavatele. "Čaute kočky moje" vítá nás s úsměvem od ucha k uchu. "Už se těšíte na tu dřinu tady?" "No my budeme makat do roztrhání těla" provokujeme s Hankou. Pak nás Martin provede celou hospůdkou a prosí abychom dneska pomohly s vítáním prázdnin. Rozhodneme se a už máme na sobě zástěry a lítáme po place. Večer přijde celá partička našich známých a nestačí se divit co že my dvě děláme za barpultem. Je tady i Lucka, Kubova bývalá přítelkyně. Nemáme se vzájemně rády. Kuba je v dobré náladě, pořád se ochomýtá okolo barpultu a povídá si se mnou. Martin nám v deset hodin řekne, že pro dnešek to stačilo máme se jít trochu pobavit i my dvě. A my se teda bavíme, pustíme si hudbu a roztancujeme všechny okolo. Nálada stoupá, s Kubíkem tancujeme ploužák a je to vážně super. Lucka nás nevraživě sleduje a kdyby pohled zabíjel, asi už bych byla pod kytičkama. A tak to jde den za dnem. My se na brigádě skvěle bavíme, smějeme se. Moc mě to tady baví, mezi lidma které mám moc ráda se cítím skvěle. Píšu samozřejmě i domů, aby neměli strach a občas je jedu navštívit. Poslední den naší brigádky je moc fájn. Martin si pro nás připraví pořádnou oslavu, pozval dokonce i Dj. Předal nám s Hankou oběma krásné velké kytky za velkou obětavost, stálý úsměv a skvělou náladu a pak nám dal každé obálky s naší "mzdou". Obě nad obsahem uznale hvízdneme, čtyři tisíce super. "Martine, kdybys o víkendu potřeboval někdy helfnout my s Hankou určitě rády zaskočíme nemám pravdu?" otočím se na svou super kámoškou "Jasně, Markétka mi mluví ze srdce" šibalsky zamrká Hanka. Pak už všichni tancujeme a skvěle se bavíme. V jedný chvíli nemůžu najít Kubu. "Kde je Kuba nevíš?" ptám se Hanky, Gabky, Lenky, Pavla, Kačky, Lucky a všech co s náma sedí u stolu. "Ne nevím" shodují se všichni. Jdu ho tedy hledat za hospodu. "Miluju tě víš to, my dva prostě patříme k sobě" zaslechnu nějaký známý hlas. Chci potichounku vycouvat když v tom uslyším Kubův hlas. "Lucko, já tebe asi taky" No to snad ne!!!!!!!!! To je zlý sen!!!!!!!!!!!! Vtrhnu tam jako fúrie a obrázek který mi padne do očí mi to všechno utvrdí. Ti dva se tam líbají!!!!!!!!!!!!! "Ty hajzle jeden!!!!!" zaječím na Jakuba. Ten sebou pěkně trhne! "Markétko to není tak jak si myslíš" začne se zmateně omlouvat. "Jak to tak není????? Chceš mi říct, že tady s tou kurvou nic nemáš, jo??? Chceš mi říct, že sem buď opilá nebo zfetovaná, že vidím blbě??" ječím jako smyslů zbavená. Můj jekot přivábí drtivou většinu našich přátel. "Nech si to Markét vysvětlit" snaží se pořád Jakub. V tu chvíli cítím, že to musím udělat, rozpřáhnu se a Jakubovi vlepím facku. "Ty kreténe!! Ty už dej ode mě ruce pryč!! Mě se neomlouvej, my dva jsme spolu skončili." Ve vzteku strhnu řetízek, který jsem od něj dostala. "A tohle si taky nechej, nebudu na krku nosit jméno kluka, kterého jsem teď začla nenávidět!" hodím mu řetízek pod nohy a rozeběhnu se pryč. "Markét, počkej neleť tak" běží za mnou Hanka. Zastavím se tedy. "Co ti udělal?" zajímá se Hanka. Ve stručnosti jí to všechno vylíčím a rozbrečím se. "Ten parchant" otituluje ho na místě Hanka. "Zlato, pojď vrátíme se ho hospy pro ty věci, jsi silná osoba, já vím, že to dokážeš i když tam bude Jakub!!" A tak jdeme, před hospodou se zarazím, bojím se, co to se mnou udělá. Hanče mi stiskne ruku. "Všechno bude fajn" zašeptá. A já jí věřím. Vejdu dovnitř hrdě s hlavou vztyčenou. Já se nemám za co stydět!!!! Vidím ho!! Sedí u vedlejšího stolu i s ní!!! Přijdu k našemu stolu. V tom mi bleskne hlavou. Zájezd!! Otočím se na Hanku a usměji se "Zlato, mám zájezd Chorvatska na 14 dní. Nemám jet s kým. Nechceš jet se mnou?" usměji se a po očku sleduju, co to s Jakubem udělá. Ten na mě jenom vyděšeně hledí! "Jasně, pojedu ráda. Kdy odjíždíme?" "My dvě spolu odjíždíme v sobotu, takže za pět dní." "Jejda, to abych se stihla připravit a budeme lovit v Chorvatsku chlapy, jo?" zasní se Hanka. "Jasně a všichni nám budou ležet u nohou!!" dodám. Pak se se všema rozloučíme, poděkujeme ještě jednou Martinovi a jdeme k Hance. A tam to na mě padne. Jsem přeci silná osoba nebudu brečet před lidma a tak se vyřvu v soukromí. Ležím v posteli Hanka mě objímá a já řvu, jako želva. Jakuba moc miluju, ale momentálně ho nenávidím.
"Tak se holky naše mějte pěkně, občas napište, jak žijete a pak nám všechno budete povídat" loučí se s námi před autobusem naši přátelé. "Jasně budeme se slunit, myslet na vás a ozveme se občas, nebojte, pak až přijedeme dáme srazík a pokecáme" usmíváme se s Hankou. Poslední pusa, objetí a pak už z autobusu máváme a máváme, dokud je neztratíme z dohledu. "Začíná nám super část prázdnin" mumlá si pro sebe Hanka. "Jo začíná" zavrním slastně, strčím si do uší sluchátka od mp4. "Náš svet sa netočí, žijeme v prvom storočí" vyzpěvuje mi Peha do uší. Dívám se na ubíhající krajinu. Všechno bude fajn, každá láska jednou přebolí..musí..