Blázinec v rodném domě

Anotace: A tak Alice přijela domů. Po nekonečných pěti dnech. Těšila se na hodně jídla, odpočinek, klid a pořádek. Jo jenže…

První její kroky vedou do pokoje. Opět se praští do kolena a pak i do kotníku! Ty sedačky ještě pořád nejsou pryč. I když jí slíbili, že je odnesou a všechno uklidí. Nezůstane tu žádný nepořádek. A zase. Sliby-chyby. Radši kráčí do kuchyně. Tady ji to nesmírně potěší. Oblíbené květákové placičky. A rohlíky. Hermelín. Banány. Jogurt – Straciatella. A uvařený čaj. Pohádkové. Pak jen tak surfuje na netu, za křiku drahého synovečka usíná. Jenže po tom blahobytu musí absolvovat koukání se na večerní televizní zprávy. Do toho se všichni baví. Synovec něco žvatlá. Alici asi praskne hlava! Ale joo praskne! Bum! Prásk! Praskne! Bum! Prásk! Praskne! A všichni – Bum! Prásk! Praskne! Bum! Prásk! Praskne! To by mohla být slušná písnička…
Mamina zase lomí rukama, že babi ztratila klíče. Stejně jako minulý měsíc. A ten předtím. Stejně jako asi desetkrát o prázdninách. A pokaždé je najde položené v jedné z jejich milionu skrýší. Pak máma sdělí, že má jít k babičce vyluxovat koberec! „V 8 večer?“ Zděsí se. „No ano, dnes, zítra jedem už odpoledne na koncert, vrátíme se v noci, kdy to chceš dělat? Ráno to všechno nestihneš.“
Po oddalování (něco po deváté) sebere Alíc napůl rozpadlý vysavač a jde dolů. A začne. Jde to celkem lehce. Stále jí vrtá hlavou sestřin svatební prstýnek. Neumí ho najít od února. Je konec listopadu! Prý možná bude ve vysavači. Rozjímá nad těmito zajímavými myšlenkami, když tu nakoukne do kuchyně babi s jejím úculem. A už si to k ní šine. „Ale babi, já tu vysávám, nechoď tady.“ Babi se začne smát. „Ale ja včil našla ty kluče. Byly spadnute tam v šini, u zachoda za skřiňkou. A ja jsem je neuměla najisť! Nikde nebyly. Ani tudy, ani tam. A včil byly tam, viš, za botnikem.“ Alice ji ujišťuje, že věděla o její strašné ztrátě a je nesmírně ráda, že je zase našla. Tak jako vždy. Tentokráte ani u toho babička nebrečela. Minule spustila takový povyk, že co bude dělat? Že byly na stole a už tu nejsou. A nikam jinam je dát nemohla. Loni na nich seděla, když si stěžovala, že je neumí zase „najisť“. Jo, tohle všechno s ní zažívají. Babi zase zaleze a Alíc v klídku pokračuje v práci. Chybí ještě kousek. „Krucinál!“ Chudák vysavač už je na tom fakt bledě. Teď mu praskla hadice. Už na třetím místě. Je celý polepený. No tak dneska to asi nedodělá. Jo, život je hořký, bohudík.