Doteky života /povídka/

Doteky života /povídka/

Anotace: Jsou to mrazivé, pravdivé doteky, chtěla jsem se vcítit do role těch lidí, zda se mě to povedlo posuďte sami. /Tuhle povídku jsem napsala před Vánocemi, je pravdivá./ Když jsem dopisovala poslední řádky, nešlo už zadržet slzy.

Dívám se z otevřeného okna, průvan mě šlehá do tváře a klepu se zimou. Přišla jsem ze sprchy, studené kapky stékají po prsou a něžně mi hladí zaoblené boky. "Sakra to je ale zima," pomyslím si a po těle mi naskočila husí kůže ze syrového chladu. "Raději ho zavřu, abych neprostydla!"
Přes sklo pozoruji párek starých lidi, jdoucí ruku v ruce, "jak jim závidím," jdou si tak spolu do sebe zavěšeni a pomalými kroky se vzdalují, zvědavě nakukuji u záclony za nimi, stojím na špičkách, abych je viděla, než zmizí z dohledu. "Ach, to je krásné," oblékám si župan a třesu se zimou jako ratlík. Přemýšlím, jak jsou spolu asi šťastni, co všechno prožili a co ještě mají krásného před sebou.
Moc mě zajímá kam ti dva spěchají, jsem zvědavá, dnes je vzácné vidět manželský pár pokročilého věku v takovém souladu.
Dívám se na stáří zakleslé do sebe a s úctou pokyvuji souhlasně hlavou, "trochu jim závidím" a něco mne nutí přemýšlet o životě, o jaru, které připomíná zrod člověka, jeho dlouhý vývoj, úskalí, štěstí, smutky a radosti všedního života.
Dumám nad přírodu, která se probouzí, přirovnávám ji k lásce, "k té pravé a nefalšované lásce," plné života, dlaní, přírody, jenž se nám zcela rozprostírají a míza jako krev rozbuší krajinu, roztančí pole a louky, prozáří každý kout barevnými květy, omlazenými stráněmi, stromy i vůněmi, co se linou ještě ve vlahém syrovém ránu a před probuzením polechtají chřípí nosu.
Nádherné léto, plné nebojácného mládí, jiskrných lásek, bezstarostného života, zamilovanosti a lehkomyslnosti.
A v zápětí je zlom, "rychlý a nemilosrdný," přijde nečekaně, bez pozvání, převlékne krajinu i lidské tváře do jiných podob, nálad, účesů a mnohdy i do nostalgických samot i nenaplněných lásek.
Podzim - dlouhý cop, plný barev a štěstí, zahrada zralých plodů a pestrost mě vždycky dostane do kolen. Pak něžně vtančí babí léto, "nejkrásnější období pozdního života," křehké vzpomínky, výčitky i otáčení se za prošlým životem, vzpomínky jsou jako vzácné plody subtropického ovoce, myšlenky se stávají silnými a dravými proudy roztančené řeky, které pomalu ztrácejí sílu i hodnotu a vlévají se do oceánů i moří. "Ano, to je člověk!" Odkvétá stejně tak, jako okvětní lístky, jako provázky trav, které se krčí ve hnědi a vše se připravuje na dlouhý zimní spánek, na čas, který je každému přesně vyměřený, čas, ve kterém se utkáme na život a na smrt, jen s holýma rukama a nemáme žádnou šanci!

Tma si ukrajuje plátky stále větší a větší, den se krátí, stejně tak, jako život, co nebyl ještě naplněn. Čekáme na něco, co nepřichází a nikdy nepřijde! Čekáme na pohlazení, krásné okamžiky, dobré slovo, na pohled, co utiší naši bolest pevně sevřenou v hrudi, na stisk ruky, na pohlazení, na milující děti, příbuzné a pak, je konec, tma, mrtvo! Zůstane za námi jenom tlustá, „dlouhá čára na přístroji,“ schránka, obal lidského těla, bezcenný obal „ale duše, ta zůstává.“
Misky vah zváží naše osudy, úspěchy i prohry, štěstí i smutky.
"Právě teď, teď je mi tak hezky!"
Stojím stále u okna a slzy se mi rozkutálely po tváři, všechno je tak opojné, nádherné a vyzdobené blikajícími světly, v níž se ztrácejí siluety dvou staříků, opírající o sebe vzájemně svá těla. "Jak je to krásné," úplně mě to dojalo k slzám. To není závist, "ale obdiv a úcta."
Husí kůže se po mě prošla, je to prima takhle strávit celý život, "pomyslím si a odcházím od oken, abych si pustila zprávy." Doprčic, opět stejné věci, "řeči, řeči, řeči!" Už to člověka ani nebaví poslouchat o "zdražování a chudobě a zabíjení," obrací se mi žaludek! Násilí a zloba, co je to vlastně ta pyšná egocentrická demokracie??? Kde vládnou místo lásky a pochopení jenom peníze, mamon, nenasytnost a touha po majetku a moci? "Raději vypnu tu blbou krabici nesmyslů." Tam někde v dálce se ztrácí láska, nenašla cestu k lidem pro samý spěch, slepotu, depresi a samotu. Co jsme to vlastně za lidi? Sypu ze sebe nahlas jen tak pro sebe myšlenky Vánočního času. Každému z nás se alespoň na chvilku otevře srdce, aby projevil své zamrzlé city, nebo vykonal dobrý skutek. Jóóó, moc bych tomu chtěla věřit, za 14 dnů se chystám do domu senioru předčítat verše a udělat jim příjemný večer, obejmout je, podat jim ruce a zase pocítit to jejich teplo, teplo, které rozehraje "každou cizí strunu v srdci." Sledovala jsem jejich obličeje při první návštěvě a bylo mi do breku, vítali mě i loučili se se mnou tak srdečně, lidsky s takovou upřímností, v očích se houpaly slzy a v tu chvíli jsem si uvědomila jak jsou opuštěni, jak strádají a touží po lásce, jak hledají a čekají na každé dobré slovo, či pohlazení, "jak je jim vzácná každá chvíle!"
Vnímám ty vrásčité rozorané tváře visící na mých rtech, nevím co mě to popadlo, dokázala jsem číst z těch vyhaslých plamínků, z těch očí, ve kterých stály slzy "a ujasnila jsem si spoustu věcí ve svém životě."
Hodnoty, o kterých vím a předávám je dál lidem kolem sebe, jsou to věci, bez kterých by můj život byl prázdný, pustý a šedý. Tolik o ně stojí a já věřím, že někdo ve stáří jednou obdaruje i mě láskou, slovem či pohledem, stiskem ruky, či jen prostým úsměvem.
Jak dojemný byl pohled na párek manželů, co jsem zahlédla v okně, cit, který zestárne pomalu se mnou, touha, jenž ustoupí do pozadí, síla, která již není, "vyprchala!" Je to určité odevzdání se, chraňme si tyhle poslední vteřiny, zázračné zlomky života, vzpomínky, neboť stáří je pro nás všechny nevyhnutelné!
Je jako román na pokračování, který nestačíme mnohdy ani dočíst, je to záblesk štěstí, co přelétne kolem jako střela, je to pouhý mžik a pak vše zmizí a nastane zima, dlouhé večery. V tu chvíli jsem pocítila, jak si nás život podmaňuje, připravuje všechny "bez rozdílu" na dlouhou cestu, "odkud není návratu!"
Jak rozumím těm lidem, kteří čekají na ty, co milují, opakuji si to znova a znova! Na ty, kteří je mnohdy opustí pro vlastní pohodlí a nezájem, odstrčí je jako opotřebenou věc, jako staré škrpály a onuci, tohle všechno jsem našla v těch krásných smutných očích lidí, kteří nesou svůj osud tak hrdě a statečně. Chtěla jsem je pohladit slovem a možná se to i podařilo. Moje tvář je plná slz, jen stěží dopisuji pár posledních řádků, jsou plné smutku a přesto radosti. Krásné je to, že jdeme za světlem až na okraj propasti a vše je jako pohádka, jako čtvero ročních období, je to příroda i život. Tak plyne čas a nikdo ho nezastaví, nikdo v něm nezmění životní pochody, můžeme je však zpříjemnit nejen sobě ale i ostatním, neboť všichni jsme zapsáni v knize osudů tak, jak to již napsal - William Shakespeare.

Copyright © 2007, Sidy
Autor carodejka, 03.02.2008
Přečteno 1039x
Tipy 46
Poslední tipující: Rudolf z Falknova, Anne Leyyd, Krahujec, Monica., kakaoo, Jožin z Moravy, Zdeněk Farkaš, Ali.King, Veronikass, Oťas, ...
ikonkaKomentáře (26)
ikonkaKomentujících (13)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

kasparoza...děkuji Petře, žes přišel a četl, že tě povídka potěšila. Pohladils mne po duši. Film jsem neviděla ale myslím že by se mi též líbil. Přeji hezký den.Jind.

13.04.2011 16:00:00 | carodejka

Krásné a plné citu. Není co dodat snad jen že si jí přečtu znovu až budu sám na chaloupce při svíčce a sklence dobrého červeného. Stojí za to se k ní vracet.
O víkendu jsem skouknul film "Na sv.Valentýna" a je plný krásných zápletek, myslím že by se ti líbil. Krásný a usměvavý den. Petr

04.04.2011 14:05:00 | kasparoza

Rudolf z Falknova... Rudo, tvá slova jsou pro mne tou nejkrásnější odměnou, chci ti moc poděkovat, ano povídka je spíše takovým vyprávěním z mé 30 ti leté éry ve zdravotnictví, nebylo tam mnoho veselých příběhů a tak se snažím alespoň těmi smutnými obměkčit lidská srdce.

06.01.2011 22:47:00 | carodejka

no má cenu ti k tomu něco říkat? vždyt vše jiz bylo předemnou vyřčeno takže nezbývá než souhlasit:-)
Ps: maš dar zaujmout, dar vypravěče a to nemá každej važ si toho

06.01.2011 13:08:00 | Rudolf z Falknova

Anne Leyyd...díky Ane za cit a lásku, kterou v sobě máš i za ty slzy, které značí tvoji křehkost. Je to též pravdivý příběh, nejsem prozaička ale psát tyhle krátké životní příběhy mě velmi baví, chci se tak dotýkat lidských duší a když se mě to alespoň trochu podaří, pak je mi moc hezky, protože vím že je mezi námi mnoho dobrých a citlivých lidiček.

24.12.2010 15:57:00 | carodejka

Ach, krásné to bylo. Musím se přiznat, že když takový pár starších lidí jdoucích ruku v ruce vidím, také jim závidím ale ze srdce jim to přeji a doufám, že až budeme starnout my, naše genarace a i jiné, také se tam budeme třeba vodit s naší životní láskou, nebo jen třeba s dobrým přítelem. Též se mi často stane, že se dívám na zdánlivě "obyčejné věci" a ani se nanaděju a z očí se mi koulí slzy, když si uvědomím, že to tak obyčejné není... ba co víc, někdy jsou určité "věci" učiněným zázrakem. ST! :)

03.12.2010 23:56:00 | Anne Leyyd

RádaPíšiPohádky..potěšilas mě žes přišla .

30.10.2010 16:41:00 | carodejka

Sladkalu...Děkuji ti milá přítelkyně za milá slůvka, také jsem kdysi zaplakala.)))

30.10.2010 16:40:00 | carodejka

krásný

28.10.2010 15:58:00 | PohádkaCopánek

Tak, moje milá, právě jsem zastrčila kapesník do kapsy a pořád ještě trochu rozmazaně koukám přes brýle na klávesy počítače. Dlouho mě nic tak nedostalo, slova jsou slova, ale v téhle výpovědi je mnohem víc...Díky

23.10.2010 15:07:00 | Sladkalu

vesuvjana..já děkuji Tobě že jsi přišla číst ano životní pochody mě připomínají ta roční období, jako bych z těch lidských tváří dokázala číst.

14.12.2009 00:29:00 | carodejka

Ali.King..diky za Tva mila slova , ze kterych citim lasku , cit a porozumeni, je krasne mit srdce na spravnem miste , jsem rada za to ze jeste ziji lide jako jsi Ty.

05.04.2009 01:09:00 | carodejka

Veronikass.. dekuji Ti ma mila pritelkyne za krasna slova, jsem velmi rada ze existuji mladi lide s dobrym srdcem, jako mas Ty. Dekuji

05.04.2009 01:07:00 | carodejka

Přesně takhle jsem to viděla já v e svojí povídce Bílá cesta. Takže stejný pohled na stáří a tu bezmoc, opuštění, víru...Ach jo, kdoví co čeká nás. Moc hezky napsané, čarodějko milá.

22.03.2009 13:53:00 | Ali.King

Bylo to překrásné. Několikrát se mi během čtení zatajil dech.
Oťas má asi pravdu, ale já stále věřím, že na světě jsou i lidé jako ty, kteří vidí to, co jiní nevidí. Jsem moc ráda, že jsi o tom napsala a podělila se tak s námi o svůj příběh i příběhy těch krásných očí, obestřených stářím.
Moc pěkné...

29.01.2009 19:04:00 | Veronikass

Oťas..Dekuji Ze jsi prisel a cetl, ano snad ma spravdu , myslim ze se budou mit dobre.

26.01.2009 01:39:00 | carodejka

Opravdu krásně napsané,tak nějak to je,
mamon,špína,korupce a snad je to horší než li za srpa.

Jak nemáš tlačenku,máš smůlu.Je to hnus jak tu žijeme,
jen stěží vám někdo odpoví na pozdrav,což potom když potřebujete pomoc,jsou tací,co si do vás ještě kopnou.
Snad se naše děti, budou mít lépe.

13.12.2008 02:01:00 | Oťas

Dekuji Ti ze jsi prisel cist, ano i nas to je takto, ja vim ze vsechno je v lidech ale ucta ke stari , kmsi zmizela, clovek ktery uz je mimi pracovniho procesu, neni uz potrebny a tak se u nas s nim take zachazi... arogance a pak urady... pro stare lidi udelaji potrebne urady v domech bez vytahu aby tam proste nesli...je to sprostarna! Prave Ti stari by si zaslozili nejvice ohledu a ucty, jsou vzacnym zdrojem informaci az vsichni vymrou zustanou tu jen take stari lide s telefony v rukou na ktere uz nebudou mit ani penize a pak se nebudou umet ani slovne vyjadrit, nacoz se podepsat perem... Kdyz neni zdravi a laska ....tak neni vubec nic. Dekuji Ti zes to vystihl tak pekne , preji Ti mnoho uspechu radosti a lasky.

05.10.2008 12:53:00 | carodejka

To co si napsala presne vystihuje stari, ale otazka je jaky?. Cesky. Jsem ted v USA a tady zivot ve stari zacina. Rozhodne tohle je to hlavni, co si povezu domu. Je smutne, ze jsi to vystihla, ale je to tak. A doufam, ze se moje generace dozije americky vlny, jedny z mala dobry, a my budem zit ve stari zvesela.
BTW vystihla jsi to krasne.

16.08.2008 02:44:00 | kryndy

vapiti..dekuji za krasna slova , ta povidka ve me asi musela dozrat, opravdu jsem se divala na ty dva lidi a tak trochu jsem jim zavidela , tu jejich krasniu vasen a lasku v tom nadhernem veku... a pak jsem se take nad vsim zamyslela , co k sobe museji citit? To asi jen laska nebude, bude to neco mnohem a mnohem vetsiho...

26.04.2008 23:56:00 | carodejka

Zito ... mám z té povídky takový zvláštní pocit .. příjemný ...

Tvé srdce uchopilo tužku do dlaní,
pohlédlo na sytě bílý papír,
roztančilo své překrásné tango pocitů,
které ve svém nitru, ve své hloubi ukrývá.
Krok za krokem, větu za větou něžně skládá,
s životem a láskou co nikdy neprohrává
hrdě hledí na tečku konečnou ...
... první sněhová vločka k zemi padá ...

Jsem rád, že jsem našel cestu ...

06.04.2008 01:08:00 | vapiti

siorak..ano mas pravdu , je to tak jak pises, take se zamyslim nad zivotem , nekdy vic nez bych mela , prave ze jsem prilis citliva a tak tyhle vecfi dokazu psat i se slzami v ocich, ted pisi další povidky o mladych lidech, vsak je sem take dam treba se podivas.

04.02.2008 19:14:00 | carodejka

Aluna..diky Alo, ano tak to bylo..

03.02.2008 23:22:00 | carodejka

nádherný moc povedený

03.02.2008 18:48:00 | Aluna

Bíša.. Moc dekuji, ano snažím se , dat jim kousek sebe .

03.02.2008 15:05:00 | carodejka

Napsala jsi to tak, jak Ti říká srdce. A také pro to,
dost konáš!

03.02.2008 13:21:00 | Bíša

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí