Nemůžu..

Anotace: Tento příběh pro mě znamená hrozně moc a ti, kdo mně znají, tak vědí, o kom je. Vyjadřuji v něm svoje pocity k osobě, která je mi nablízku.

Tento příběh pro mě znamená hrozně moc a ti, kdo mně znají, tak vědí, o kom je. Vyjadřuji v něm svoje pocity k osobě, která je mi nablízku. Někdo mě za to může odsoudit, ale nemá právo soudit náš vztah, když nás nezná...Jen bych ještě upřesnila, že tohle se vztahuje k první půlce příběhu, k té druhé bych se nikdy neodvážila, jen si ji občas představuji a někdy i přeji...Ale taková přání má občas snad každý...

Stojím před tvými domovními dveřmi a nevnímám kapky deště, které dopadají na moje holé ruce. O to intenzivněji pomýšlím na ostrou věc, kterou svírám ve své pravé ruce. Nemůžu zahnat proud myšlenek, které mě k tak radikálnímu činu nutí už řadu let. Ani nevíš, jak velké by to pro mě bylo vysvobození. Už dál nemůžu snášet tvoje ponižování, snižování mého sebevědomí, posmívání a zloby. Už toho bylo moc. Nesnesu dál se na tebe dívat, když se mi směješ do očí a já potím krev. Nemůžu dál nehybně stát a nechat si to líbit. Trvá to už příliš dlouho. Myslíš si, že ze mě vysaješ všechnu sílu, ostatně, dělal jsi to tak do teď. Zatímco ty sis užíval, na mě jsi házel špínu, kterou jsi ještě přišel udusat.

Nikdy ti nezapomenu, jak sis o mě čistil své špinavé ruce a vše jsi hodil na mě. Zbavil ses své viny za vše. Ostatní tě mají za dobráka a mě za omyl přírody. Nedivím se jim, vymyšlené to máš dokonale. Neumím se ti postavit, na to jsem příliš slabá a bezvládná. Vzal sis ze mě cos potřeboval a hojně užíval. Já věřím, že dnes tomu bude konec a já budu po letech opět schopna svobodně dýchat. Konečně si udělám věci podle svého a nebudu jen nuceně žehlit tvoje průšvihy. Dál už to nemůžu snést, došla jsem na rozcestí a nechci nadále jít vedle tebe. Za všechny způsobené šrámy na duši, kterých se už nezbavím, přála bych ti jen to nejhorší. Divíš se? Ne, tebe by ani nenapadlo, že bych se ti mohla vymknout z kontroly. Vysáváš ze mně poslední kapky života už dost dlouho na to, abych na to mohla zapomenout. Nejde to.

Ještě pevněji semknu ostrý kuchyňský nůž a vejdu do tvého honosného domu. Nevím, kde jsem v sobě našla ten zbytek síly, který mě svedl na tuto cestu vzpoury. Ale jsem za ni ráda. Nezasloužíš si nic z toho, čím se pyšníš. To je všechno moje práce, ty jsi ji jen sprostě kradl. Nemáš žádné svědomí a já ho na několik následujících okamžiků taky musím zazdít. Ale vnitřní hlas, který mě neustále ženě dopředu je tak silný, že se mi to povede.

Vcházím do ložnice a rozsvěcuji světlo, nevěřím tomu, že jsem tady, ale svoje dnešní rozhodnutí už nezměním. Spatřím tě ležet a spokojeně odpočívat, kolem tebe jsou rozházeny moje vzpomínky z dětství, kterým jsi utrhal hlavičky. Jsi neuvěřitelně krutý a proto si zasloužíš stejně krutý osud. Rozběhnu se proti tobě a vší silou do tebe zabodnu nůž. Ach, cítím, jak ze mě opadává všechen ten stres, který si v sobě nesu už 6let a neuvěřitelně se mi uleví, když spatřím krev, která z tebe tryská na všechny strany. Zabodnutý nůž v tobě ještě několikrát otáčím, když si všimnu, že se na mě díváš svým psím pohledem, který nasadíš vždy, když si něco vyprošuješ. Smůla, na mě to už neplatí. Vždy jsem ti všechno odpustila a přemýšlela nad tím, jak jsem špatná. Jenže já ta špatná nebyla. Jen jsi to vždycky nastínil tak, abych si tak připadala.

Snažím se vyhnout se tvému pohledu a s myšlenkou, že mě čeká už jen to dobré, bodám do tebe dál. Cítím se lehčí, volná a svá. Když už nemám sílu pokračovat v tomto ohavném masakru, posadím se vedle tebe do kaluže krve. Pořád mi to nestačí, plivnu ti do tváře, jak jsi mi to dělával ty. Ale vím, že už ti to nevadí. Postupně bledneš a křičíš. Tvůj řev mě uklidňuje a zároveň i hřeje na duši. Umíráš a mně se naskýtá možnost žít. To je to, co jsem pod tvou nadvládou dosud nemohla. Ale teď už to bude jiné. Nikdo mi nebude poroučet a nebude mě urážet.

Nyní jsem volná. I když před sebou neustále vidím tvou tvář, jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Už teď si vyčítám, že jsem ti nedala ještě jednu šanci, i když vím, že by ses nezměnil. Měl jsi jich tolik a nevyužil jsi žádnou. Doufám, že se škvaříš v pekle a máš to, co si zasloužíš!

Pro mě je tento příběh hrozně emotivní a osobní, ale napsat jsem ho musela. Pomohl mi uklidnit se z rozhořčení, které mi daná osoba opět způsobila. Co mi pomůže příšte? Sama nevím..