Osud

Anotace: někdy si osud s člověkem pěkně pohraje :-)

S Martinem jsem se seznámila skrze mého kamaráda Pavla.Okamžitě se mi zalíbil ale nedávala jsem to najevo.Z jeho chování jsem usoudila,že je na tom stejně.Jednou.když jsme se byli všichni tři projet na kolech,Martin se vzdálil a Pavel se mě jen tak mezi řečí zeptal,jestli bych chtěla s Martinem chodit.Odpověděla jsem jen lehkým pousmáním.Bral to asi jako souhlas,jelikož o týden později mi Martin navrhl chození.Souhlasila jsem.Bylo mi patnáct a s Matýskem jsem chodila asi tři měsíce.Trochu mi vadilo,že za tu dobu jsme se dostali jen k držení se za ruku.Nenápadně jsem to Martimu naznačila ale jelikož patřil spíše mezi ty stydlivé nic se nezměnilo.a já se rozhodla nechat osud našeho vztahu v jeho rukou.Najednou byl konec prázdnin,každý jsme šli na jinou školu,potkali nové lidi a z nedostatku času se moc nestýkali.Nejdřív jsem přemýšlela jestli by mělo cenu promluvit si spolu ale pak jsem to vzdala.Po čase náš vztah vyšuměl.Já si našla nového kluka a z doslechu jsem pochopila,že si Martin také našel přítelkyni..Tak čas plynul dál a mě najednou bylo sedmnáct a prázdniny se opět přihlásili.S kámošema jsem vyrážela po koupalištích a užívala si sluníčka a pohody.Jednoho dne jsme opět vyrazili na koupaliště a ve vodě si pinkali s míčem.Nevychytala jsem přihrávku a míč skončil na břehu.Přistál přímo vedle deky,kde se slunila skupina asi pěti kluků.Paráda!!!Nesnáším,když mě kluci okukují jak nějaké vystavené zboží a váhala jsem jestli tam nemám poslat svoji nejlepší kámošku.Když jsem ji ale vyhledala pohledem a spatřila ,jak žhavě flirtuje s plavčíkem,hned jsem svůj nápad zamítla.Lenivě jsem tedy vyšplhala po schodech a po vzoru šneka se blížila ke klukům.Ti už míč zaregistrovali a zkoumali komu patří.Asi po dvou krocích si mě všimli a usoudili,že bude nejspíš můj.Samozřejmě mě sjížděli hodnotícími pohledy od hlavy až k patě.Koukala jsem se všude možně jen ne k nim a doufala,že dospěli k nějakému pro mě lichotivému úsudku.Tem co držel míč na mě zavolal ať chytám.Zaměřila jsem tedy svoji pozornost na něj a doslova zkoprněla.Usmívaly se totiž na mě krásné plné rty doplněné řadou bílých zubů.Při pohledu víš jsem se málem utopila v božsky modrých očí.Byl to opravdu Martin.Moje dávná láska.Chytla jsem míč ale pořád jsem se od něj nemohla odtrhnout.Až volání mého jména mě vrátilo zpět do reality.Otočila jsem se a rádoby ladným krokem jsem odkráčela na deku za mojí kámoškou.“Sem myslela.žes tam přirostla“okomentovala můj výstup.Až do našeho odjezdu jsem se jakoby náhodou setkávala s jeho pohledem.Doma jsem okamžitě rozjela pátrací akci po jeho čísle.Ta se mi zdařila a já si s ním začala psát,Pavel mi prozradil,že se mu pořád líbím.Před koncem prázdnin jeli naši na dovolenou a tak jsem musela na týden k babičce.Tam mě naprosto okouzlil Filip.Bylo mu šestnáct a měl obličej i postavu jako manekýn.Měla jsem si s ním o čem povídat a nuda taky nebyla.Začala jsem s ním chodit.To,že jeho krása je to jediné co je na něm hezkého jsem poznala bohužel pozdě.Ze začátku to bylo super ale najednou jako by se změnil ze dne na den.V přítomnosti jiných lidí si mě vůbec nevšímal a často se stávalo,že jsem z párty odcházela bez jeho doprovodu.Myslím,že si ani nevšiml mého odchodu.Nejspíš nabyl vědomí,že jsem jeho majetek a může si se mnou dělat co chce.Jiné vysvětlení mě prostě nenapadalo!Neuznával moje kamarády a zakazoval mi je.Po té co mě i uhodil jsem se s ním okamžitě rozešla.Jenže Filip nemohl pochopit,že je konec a neustále mi psal a volal.Pokoušel se ve mně vzbudit žárlivost a tak mi schválně nadbíhal do cesty z nejrůznějšími holkami.V té době už jsem opět chodila s Matýskem a litovala,že jsme si tehdy nepromluvili.Při jedné z našich nespočetných procházek nás ovšem viděl Filip a na Martina se vrhl.Nepomohlo moje přemlouvání ať toho nechají a tak až pomocí náhodně kolemjdoucích se mi je od sebe podařilo odtrhnout.Filipův teror ovšem nepřestal.Naopak ještě přitvrdil.Vyhrožoval mi,že pokud se k němu nevrátím zabije se.Moc jsem tomu nevěřila ale jistá jsem si taky nebyla.Asi měsíc po začátku školního roku jsem se dozvěděla,že Filip měl autohavárii a je v kritickém stavu.Snažila jsem se zjistit v které je nemocnici ale to se mi nepodařilo.Měl změněné i číslo na mobil.Kámošů moc neměl a jeho rodiče jsem nechtěla obtěžovat.Měli beztak svých starostí dost.Po neúspěšných pokusech se s ním nějak spojit,jsem to vzdala.Vše jsem svěřila Martimu a byla připravená,že na mě možná bude naštvaný.Ukázal se ovšem jako ten nejskvělejší kluk na světě a slíbil mi,že se o něm pokusí něco zjistit.Byla jsem mu za to moc vděčná.Mám často chvíle,kdy chci být sama a přemýšlet nad nejrůznějšími věcmi.Tak tomu také bylo i toho dne,kdy jsem vyčerpala poslední možnost jak Filipa najít.Seděla jsem opřená o strom,koukala do nebe a myslela na to, jak mu asi je,když v tom mi najednou zazvonil mobil.Číslo jsem neznala ale když jsem poznala Filipův hlas, pomyslela jsem si něco o telepatii a byla zvědavá co má na srdci.Lezlo to z něho jak z chlupaté deky.Ze začátku jsme se bavili jen tak o ničem ale pak z něho vypadlo proč mi vlastně volá.“Víš já jsem se chtěl omluvit.Choval jsem se jako blbec.Nemohl jsem se smířit s tím,že jsi se rozešla ty se mnou a ne naopak.Až poté nehodě jsem pochopil,že něčím tak malicherným se nemá cenu zabývat.Tak ještě jednou pomiň!“Řekla jsem,že si to musím nechat projít hlavou.Podle jeho smutného hlasu jsem poznala,že si nedělá žádné naděje.Opravdu jsem z toho byla úplně vykolejená a tak jsem se sešla s Martinem abych to s ním probrala.Chvíli přemýšlel a pak mi potvrdil to co jsem zamýšlela.Sejít se s ním,všechno si vyříkat a pak se uvidí.Filipa jsem zastihla doma a vytáhla jsem ho do cukrárny.Tam se mi přiznal,že mu ještě žádná holka nedala kopačky a on to bral jako celoživotní prohru.Tomu jsem se začala smát jako blázen.Tak jsem asi i vypadala,protože se pár lidí na mě udiveně podívalo.Filip se po chvíli taky přidal a tím byli ledy mezi náma definitivně prolomeny.Také jsem se dozvěděla,že se dal dohromady s mojí kámoškou Luckou,kterou poznal v nemocnici,Ležela tam se zlomenou nohou.Filipa znala jen z mého vyprávění a tak se k němu chovala celkem chladně.Brzy ale pochopila,že prožitý zážitek,se sice na jeho vzhledu nijak výrazně nepodepsal ale jeho duše a svědomí prodělali kompletní úpravu. ale ne zásluhou doktorů.Začala s ním chodit a přemluvila ho aby si se mnou promluvil.Filipovi se moc nechtělo ale nakonec souhlasil.Samozřejmě,že jsem mu odpustila,dokonce se z nás stali dobří kámoši.Hned po příchodu domů jsem to volala Matýskovi.Měl také radost.Před nedávnem mi bylo patnáct a jsem ráda,že jsem se z Filipem usmířila.Skamarádil se i s Matýskem,kterého mám za to moc.moc ráda a stala se z nás skvělá čtyřka!