Smrt, láska, čas..změny

Anotace: Smrt, čas, změny.. neustálé znění těchto slov v té bezbranné hlavě. Jako střep.. Jako by se její hlava trhala na kusy, na malé kousíčky, které přes lebku nemohou ven, nemohou se rozletět. Tolik událostí. Emocí.

Ráno se vzbudila s pocitem vyrovnanosti, tak jak se dlouho necítila.. Připadala si vyrovnaná s událostmi kolem její lásky a ztraceného vztahu. I přesto, že měla nutkání honit se za pravdou, zjistit, proč slova ztrácí svůj význam, proč je na světě sobeckost a plno dalších zrůdností, které nemůže pochopit. Nechce. Upřímně si přála, i přes to, že věděla, že je to špatné, aby každý kdo v životě řeší problémy...v její mysli bylo přesné znění "kurevsky malý problémy", ať zažijí kousek pekla..kousek opravdového lidského dne. Musím přiznat, že jí z této myšlenky bylo zle.. Z ní samotné jí bylo na zvracení.
Naprostá slabost cokoliv řešit ve své hlavě.. ty souboje mysli byly zničující. Její úchylka dívat se na věci z různých pohledů. Zkoušet být nezaujatá..
Víš lásko, jak ty můžeš vědět, co cítím. Já jsem tě od sebe neodřízla. Snažím se chápat, že city slábnou, zrovna v téhle situaci, opravdu se snažím, ale pochopit to, jak ses mohla zamilovat do cizího člověka (její mysl řvala nejrůznější nadávky, ale přeci jen ten chlapec za to nemůže), kterého ani neznáš.
Dívka se utápěla dál s plynoucími slovy minulosti. To, že tu budeš vždy pro mě a já pro tebe. Všechno se ztratilo. A já mám být pořád ta chápavá.. ta co to pochopí..ta co se nesmí zachovat sobecky. Nemůžu s tebou ani mluvit, poslouchat tvoje omluvy s tím, že tyhle pocity určitě znám. Že nedokážeš mluvit o ničem jiném, než o něm. Tohle všechno mě zničuje o to víc, že se mnou nemluvíš, že to skončilo.. Věřila jsem, že jsme nezničitelné. Že zůstaneme navždy. Že naše přátelství neskončí. Že ty jsi má spřízněná duše, že tobě na mě bude vždycky záležet.
Víš... v uších mi teď zní věta z mé oblíbené knížky.. "Nebyl s námi v časech zlých, nechci ho s námi ani v časech dobrých".
Tu dívku pomalu hltí myšlenka na kolik lidí tohle sedí.. Kolik lidí obrátilo záda. A na kolik z nich je obrátila ona. Otázky jako "proč?" "proč já a moje rodina?" je zbytečné zmiňovat..jak klasické myšlení zoufalce.
Tolik ran.. ran osudu? Nějaká odměna za její chování? není si vědoma čehokoliv zlého, co by bylo srovnatelné s tímto vším. Ale pro dnešek končí její zpověď.