zatím bez názvu

Anotace: nevím jestli mám pokračovat, příjde mi to divný. Prosím neohlížejte se na chyby, nejsem zrovna češtinář

Co se asi skrývá pod maskou emocí, které přináší sám život. Co se asi skrývá pod tou slupkou, která nepropouští nic napovrch a ani naopak nedovolí vklouznout ničemu dovnitř.Sma ani nevím, jaká jsem, co se ve mě ukrylo.Přitom nejsem sama, mám rodi nu přátele....
Proč mi to nestačí?Plno lidí nemá ani to a jsou šťastni.Začíná mi vydit ten příšerný stereotyp, kterého je můj život plnýKaždý den je až na nepatrné drobnosti totožný s jakým koliv jiným, všechny dny i týdny jsou stejné a je to nuda.Kdybych aspoň mohla řešit nějaký problém?žádný nemám, tak strašně moc bych si přála něco cítit.Připadám si jako stroj naprogramovaný na to, co mám udělat a co si myslet!

AHOJ, JMENUJI SE DARA A JE MI SKORO SEDMNÁCT, RÁDA BYCH POZNALA NĚCO NOVÉHO.HLEDÁM NOVÉ KAMARÁDY, KTEŘÍ NEJSOU UPNUTÍ A BAVÍ JE VYMÝŠLET NOVÉ VĚCI.MÁTE-LI CHUŤ URČITĚ ODEPIŠTE.
zn.RYCHLE, JSEM ZOUFALÁ

Zmáčkla jsem ,,Enter" a uložila to do internetové seznamky.Vtom někdo otevřel dceře do mého pokoje, byla to moje ,,prýma" maminka.Samozdřejmě zmalovaná jako vždycky.Ze všeho nejraději se totiž krášlí nebo chodí na nákupy pro něco, bez čeho by se její dokonalá pleť přece neobešla.,,Máš tu kamarády,běž si tam."Oznámila mi ašla si rychle doupravit make-up.,,Už jdu, díky,"vypla jsem počítač a seběhla dolů.Byli to Dan s Lindou, jdou do kina a přišli se zeptat jestli nechci jít taky.Ne, žeby se mi zrovna chtělo jít na nějaký zaručený slaďák a poslouchat ty jejich ,,zamilovaný" řečičky, ale nechtěla jsem sedět celý den doma.

Samozdřejmě to s nimi bylo na nic, vůbec nevím proč mě tahali sebou, když si vystačí sami.Hráli sice na druhém konci města, přesto jsme tam byli za chvilku, naše městečko je totiž docela malé.Před kinem často postávají (v určitém stádiu spíše polehávají) různé pochybné existence.I dnes tak bylo o zeď kina opřených pák kluků a asi dvě holky tak mého věku.tohle vážně nemám ráda, akorát tu dělají bordel a můj táta (údržbář města) po nich pravidelně s kolegi musí uklízet různý vajgli a dopitý lahve od vodky a kořalek.
Mezi nimi však stál i jeden kluk, docela se mi líbil, měl dredy vzadu svázané do culíku, kostkovanou košili s různími nápisy, rozdrbaný
rifle a zrovna se něčemu smál, když s ostatními kouřil trávu.Dan s Lindou se kolem nich s nechutí protáhli a já za nimi.To když otočil hlavu, svýma zelenýma očima se mi zadíval do očí a zhuleně se na mě usmál tak, že mě až zamrazilo...