Rozhlédni se (10.1)

Anotace: ...ještě nebreč Kes, rozpláču tě až dnes... (nestíhám, takže to rozdělím, předem se omlouvám)

Jo jo ten osudnej pátek byl super. Proto sem si ho samozřejmě chtěla zase hoooodně rychle zopakovat, no ne?? V sobotu jsem opět vyrazila na akcičku tady u nás a trochu zapařila, po dlouhé době sem měla dobrou náladu a to bez jediné skleničky. Prostě mi bylo fajn. Tancuju, kecám s holkama a právě v tu chvili kdy nic neřešim, se kolem mě projde Tony a pozdraví mě s tím svým dokonale odzbrojujícím úsměvem, ale samozřejmě ne tak okatým jak se na první pohled zdá mě. A sem opět tam kde sem byla...v hajzlu. Říkám si, holka dneska to nebudeš ty kdo mu bude psát to prostě nemůžeš, a přitom se modlím, aby napsal on protože co se Tonyho týče je moje pevná vůle pevná asi jako domeček z karet. Po zběsilém tanci se rozhodnu jít na chvíli schladit asednu si na venkovní schody. Pozdravim pár kámošů někteří se semnou dokonce i zastaví na kus řeči, a tak si ani nevšimnu, že Tony stojí celou dobu ve stínu jen pár metrů ode mě. Když konečně všichni kámoši zmizí, vyjde na světlo a znovu tentokrát na hlas mě pozdraví. Oplatím mu stejně a koukám na něj. Jak z malého děcka z něj najednou vypadne že ho to tu nějak dneska nebaví a že asi už půjde domu. A cože to tu dělám??
"Šla sem se trochu zchladit(to sem nevěděla, že později to budu potřebovat víc než teď), vevnitř je strašnej vzduch"
"Jo viděl sem tě tancovat:o)"
"víš co? já to s tebou obejdu, aspoň trochu vystydnu, doprovodim tě a pak se vrátim, chceš?"
"tak jo.."
Pomalu sme vyrazili směrem k parčíku do autobusové zastávky. Tony si sednul a já se neudržela, lehce se k němu sklonila a rty si řekla o polibek. Dostala sem ho:) Pak už sem jen stála u něj a hladila ho po vláskách. Je teď na ježka a když ho hladim, tak je jak plyšák. Najednou zvednul hlavu.
"ty stojíš?"
"jo, proč?"
nechtěla sem ho pustit bylo mi fajn, když si hlavu opíral o můj hrudník:) a já ho mohla objímat..pokrčil jenom rameny a ještě chvíli sme tak zůstali. Najednou se zved že je mu zima a že půjdem někam jinam. Zmateně sem se rozhlídla, páč sem nepochybovala o tom, že domu mě nevezme...
"nesednem si do auta?"
"můžem no, určitě tam bude líp než tady"...