Rozhlédni se (10.3)

Anotace: ..omlouvám se Kes...fakt promiň:o) (konec 10-tého pokráčka)

..V tu chvíli sme se od sebe nedokázali hnout. Naše rty se divoce spojili a já myslela, že ten polibek nikdy neskončí. Zajel mi rukama pod mikinu, zastudil mě na zádech a já usykla, zima tady ovšem nehrála žádnou roli. Pomalu přejel rukama ze zadu do předu, opět sme byli jen mi. Nic a nikdo okolo neexistoval. Když mi Tony začal stahovat mikinu tak sem ani neprotestovala. A hned nato sundala tu jeho. Trička na sebe nenchala dlouho čekat. S napětím a otázkou se na mě podíval. Ovšem pohled mu z očí klouzal na mou krajkovou podprsenku pod kterou se znatelně rýsovali hroty bradavek. Neznatelně sem kývla. Bylo na něm vidět jak vydechl a hlavu zabořil mezi košíčky podprsenky. Rukou jistě zajel dozadu a dost obratně rozepl zapínání. Druhou mi jí velmi rychle sundal. Seděla sem mu obkročmo na klíně a hladila ho po hrudi a ve vláskách a on se mazlil s mím poprsím.
Když sme se dostatečně nabažili jeden druhého, leželi sme si v náručí a poslouchali rádio. Tony pomalu začal postupovat rukou ke knoflíku mých kalhot. Zastavila sem jeho ruku. Bylo na něm vidět jak je zklamaný. Vím, že ho tím vždycky zklamu ale bojím se toho, že až jednou kývnu, bude to sice poprvé ale zároveň taky naposled. S ním. Následoval dvouhodinový maraton přemlouvání a diskuze proč ne??? Chvíli sem se pro sebe musela smát, že je jak děcko kterému někdo nechce dát jeho hračku.. Chvílemi mi bylo do breku. ležela sem polonahá v autě s klukem, kterého sem strašně chtěla, ale sama sem nevěděla proč ne teď a tady.. Schoulila sem se do klubíčka, otočila se zády k Tonymu a mlčela..myšlenky mi běželi hlavou, která byla přitom úplně prázdná.
-Co je??-
nic
-Slyšíš?? Co je..-
-Otoč se ke mě..-
otočila sem se. Moje oči prosili, byly smutné. Tohle musel vidět i on. Dostala sem pusu, dlouhou pusu.. Zlíbala sem mu celý obličej. Stejně si to neodpustil a ještě se párkrát zeptal. Asi pochopil, že semnou prostě nehne.
-No tak asi pojedem ne??-
-Lehni si sem a polož si hlavu ke mě..-
-A proč?-
-Prostě to udělej-
lehnul si na sedačku, dělala mu to trochu problém, protože prostor byl dost stísněný. Položil si hlavu ke mě do klína a zavřel oči. Ani neměl tušení co to pro mě znamená. Jen se na něj koukat hladit ho po obličeji, po vláskách, na bříšku. Být s ním, bez věčného otazníku. A já si opět odpověděla, že tyhle okamžiky mi za to stojí. Možná, že i když mě pořád chce a já ho vždy odmítnu ho štve, ale možná, že mě to odlišuje od všech ostatních, které mu daj po tom, co poprvé kývne. Nechci být jednou z nich. Chci bejt jedinou, kterou bude chtít......:o) A taky si na to počkám.