Fialka

Anotace: Kdo miluje kytky...miluje i lidi...nebo to tak neni?

V zemi vyroste první klíček. A pomalu se prodírá na světlo. Chce vidět sluníčko a chce aby se ho dotýkalo svými paprsky. Protože právě díky těmto paprskům může žít.
Dlouho čekalo semínko, než mohlo vyklíčit, dlouho čekalo, než se mu dostalo, toho co mu umožnilo najednou vykouknout ze země….

Už nedoufalo, že by se tohle mohlo stát. Už nedoufalo, že by o tuhle kytičku, někdo takový mohl stát a dát mu naději, že může žít….
Ano, byla to jen lesní kytka, jen ubohá malá fialka, ale přece i fialky jsou krásné a mají právo žít.
Vystrčila jen hlavičku z trávy a právě tahle chvilka ji byla osudnou…uviděl ji …vzal …a přivoněl….přinesla mu maličko radosti…možná ho v tu chvilku potěšila…dala mu všechno co její malá dušička mohla dát…Doufala, že ona sama dostane od něj kousek lásky. Mezi tím, došel k zahradě plné růží….
Jejich vůně ho omámila…v tu chvilku zapomněl na to, že někde v lese utrhl malou fialku…
Růže byla jeho snem. Utrhl si proto krásnou růži a fialka letěla k zemi. Zůstala tam ležet….
Když jsi na ni vzpomněl a zjistil, že ji nemá, řekl jen….no co stalo se, to se stalo se nedá vrátit….život jde dál a já si ho chci užívat plnými doušky. Je přece krátký a já chci žít….
To, že ta fialka možná měla jinou představu o tom, jak si užívat života , to přece není, až tak důležité. Vždyť ona mi přece dala všechno úplně dobrovolně, ona mi ukázala svoji hlavičku v trávě, ona na mně zamávala svými fialovými lístky…ona mi dovolila se ji dotknout a utrhnout ji… Tak dlouho na tuhle chvilku čekala, tak přece musí byt chudinka vděčná, že jsem se ji dotkl..Že měla jiný sen….no to se přece stává…ale to mně bolet nemusí………

Ano, život jde dál…nejde vrátit co se jednou stalo, stalo se …třeba, že za to právě tahle kytka zaplatila.
Když máš raděj růže než fialky, nechej je klidně v trávě kvést. Možná, že někde blízko stál někdo, kdo by ji vzal a z láskou přesadil do květináče a ona by se ho časem naučila mít ráda, protože by viděla s jakou láskou se ji věnuje…Nenechal by ji spadnout do špíny a bláta u cesty …. Možná sis řekl, však on ji tam někdo najde najde…ano to máš možná pravdu..ale to bláto už sní nikdy nesmyje. Možná se ji dotkne příští den první sluneční paprsek, ale díky tomu co stalo ona, už nemůže zpět …..už by mu nemohla nastavit svoje lístky….protože by mu nedala krásu…ale jen svoji zablácenou korunku…
Není snem každé kytky jen jednou zavonět ….

Proto by každý…jehož snem jsou růže, co jednou zavoní a uvadnou….měl nechat fialky v trávě…Nechat je jejich snům….Nechat je, aby se jejich krásou a nesmělými dotyky těšil někdo, kdo si umí vychutnat trvalou krásu….

Někoho,kdo miluje fialku a jeji lesní dušičku....možná je to zakletá víla......
Možná, je to její slza....
Možná už není...