O tom

Anotace: ...

Narodil se a začal poznávat svět. Hlavu měl plnou představ a snů. Potom otevřel oči a podíval se kolem sebe. Zjistil, že je sám. Vždycky byl a bude. Život byl pro něho kalichem odporné tekutiny, kterou musel lokat plnými doušky. Jeho sny se rozplynuly jako kostka ledu ve vařící vodě. Znechucený a s chutí zvracet se potácel životem stále někam vpřed, hnán smečkou uslintaných a věčně hladových psů. Nikdy nepoznal lásku. Když měl pocit, že je na dosah, jen se ujistil, že jde o přelud a lež. Neměl přátele a nepřátele ztratil taky. Život mu byl peklem, ve kterém trpěl jako zvíře. Odmítal přijímat lásku a sám ji nikdy nenabízel. Odnaučil se plakat. Jeho slzy mu v očích dávno vyschly. Zapomněl se smát a zůstala pouze hořkost. Jeho barvou se stala barva noci. Temnota vyplňovala jeho nitro, které bylo prázdné jako bezedná rokle. Nikdy nikoho o nic nežádal, nikdy neprosil, nikdy nic nenabízel a nikdy neděkoval. Neměl nikoho a nic, čeho by si vážil a co by mohl mít rád. Bál se lidí a bál se vztahů. Nedokázal pochopit realitu, která k němu hovořila zcela jasně. Nerozuměl ničemu, co se dělo kolem něj. Vždy měl na výběr mezi zlem a ještě větším zlem. Naučil se snášet rány, které byly stále silnější a častější, a které zanechávaly hluboké jizvy na těle a ještě hlubší na duši. Všechno zlé, co mohl zažít, už zažil, a vždy se jen obával, co ho čeká příště. Nikdy nedával najevo strach. Snad proto, že se už odnaučil bát. Neměl kam jít, a přesto musel stále utíkat. Nikdy se neotáčel za sebe, protože věděl, že za ním vždy zůstává jen spáleniště. Své srdce někde ztratil ... nebo mu ho ukradli, ale spíše ho s někým vyměl za láhev vína. Byl jako slepec, jehož zrak mířil ke hvězdám. Jako květina přikovaná k zemi. Jeho největším nepřítelem nebyla žádná černá magie, ale jeho vlastní život, ve kterém se topil jako trosečník v oceánu.
Sám už nic neočekával, v nic nedoufal a v lepší budoucnost nevěřil, ale stalo se cosi, čemu sám nemohl věřit. Zažil nejkrásnější pocit ve svém zapráskaném životě. Byla to chvíle, kdy poprvé v životě pochopil význam slov jako krása, láska a radost. Poprvé ucítil pocit naplnění a vyrovnanosti. Byl poprvé opravdu šťastný a dokonce poznal smích. Chlad a temnota v jeho nitru byla vystřídána za hřejivé teplo a jas slunce. Po tvářích mu stékaly slzy štěstí, které nikdy nepoznal. Nyní pochopil, proč celou tu dobu žil v mizérii a bolesti. Ano, bylo to pro tento krátký okamžik, který sotva trval několik sekund. Tak krátká chvíle, nejkratší chvilka jeho života, kdy se cítil opravdu a skutečně šťastný, nebyla nic jiného, než jeho vlastní smrt.