Internet-noční můra nebo nejvěrnější přítel?

Anotace: opravdu aktuální...

Je to tu! Dnes nám zapojí internet,hurá. Ani jsem nemohla dospat, jak moc jsem se na “nového kamaráda“ těšila. A ten den je tu.
Pracovník internetové firmy přijel ve smluvený čas a s chutí se dal do práce. Nadšeně jsem ho povzbuzovala a byla mu k ruce. Za necelé půl hodinky spolupráce bylo hotovo. Ještě před odjezdem mi vysvětlil manipulaci, nastavil mi icq a dal nám sbohem. Okamžitě jsem se vrhla k počítači, už nechci čekat
ani minutu. Musím přece napsat všem svým známým. Poslat asi milion mailů, zaregistrovat se do seznamek a spoust dalších životně důležitých věcí.
Páni! To by jeden nevěřil co všechno najde na síti. Je tu vážně úplně všechno.
A já na to musela až doteď čekat. Prošmejdím každičkou stránku. Podívám se jen koutkem oka na hodiny,jsou dvě hodiny ráno,ten čas ale letí. Ale nevadí,
do školy vstávám až v šest, mám ještě spoustu času. Za chvíli se opět podívám na hodiny a zjišťuji že je osm hodin. Autobus do školy mi ujel! Co teď? Přemýšlím, v tom se mi na obrazovce objeví další super stránka, no co, řeknu si, jednou budu chybět, řeknu si sama pro sebe a nespouštím z nového objevu oči. Ve tři přišla máma z práce, moc se divila co dělám doma, řekla jsem že mi nebylo dobře,ale zítra už do školy půjdu. Omyl. Bylo mi opět “špatně“. Nemůžu za to, internet mě pohltil, je báječný. Seznámila jsem se s tolika báječnými lidmi, objevila tolik věcí atd. Ale ovládám se.
Celý týden jsem nebyla ve škole. Prakticky jsem se od počítače nehnula.
Spala a jedla jsem minimálně. Ale to není důležité. Matce už začíná být má nevolnost podezřelá, ale já se vymluvila na ženské problémy a tak mě zase nechala být.
Jednou ráno, asi kolem šesté mi nebylo dobře. Nespala jsem, celou noc jsem chatovala. Měla jsem mžitky před očima a cítila strašnou únavu a pak už si jen pamatuji bílé stěny a matčin uplakaný obličej. Zkolabovala jsem. Doktor mě označil za gameblera a chorobného závisláka.
V nemocnici jsem byla jen pár dnů. Byla jsem hodně unavená a potřebovala jsem jíst. Po těch několika dnech jsem se cítila jako znovuzrozená. I když jsem věděla “kdo“ na mě doma čeká. Měla jsem tehdy silnou vůli a zeřekla jsem se že už na mou vášeň nesáhnu. Já se jí nepoddám. Už ne,přísahám.