Dopis, který vím, že nikdy číst nebudeš..

Anotace: psáno srdcem za pomoci citů, vzpomínek a Amy...

Jako uzavřená ve sklenici od okurek, tak si připadám! Není to jako když se člověk opije a vidí vše matně.. Jsou to jen obyčejné slzy, co se derou ven a mlží první dojem.. Ale kde se v těle bere tolik soli a vody???

//The words have been drained from this pencil.
Sweet words that I want to give you
and I can't sleep, I need to tell you...
goodnight//

Víš, sedím tu tak na břehu rybníka a z mojí hlavy se stala promítací kabina a z mých očí plátno chvil společně strávených.. Není to ani film (na to jich je moc málo) ani dokument (na to to trvá příliš krátko), jen prostě trailer těch krásných chvil, co jsme prožili.

//When we're together I feel perfect.
When I'm pulled away from you I fall apart
All that you say is sacred to me.
Your eyes are so blue, I can't look away
as we lay in the stillness..//

Jak romantické setkání to bylo, když jsme se poprvé viděli u silnice na betonovém obrubníku a okolo nás byl bordel z odpadků (a teď se upřímně směju, takže to taky dokážu sama od sebe, i když na tom máš opět podíl TY).
Ten náš první pohled (zaujal si mě tím, jak si byl tak...obyčejnej..), první pozdrav a podání ruky. A myslím, že nám oběma se líbilo to poznávání se a to, že o sobě vůbec nic nevíme (a mě připadalo, jako že my dva už dávno píšem historii).

//You whisper to me,
Amy, marry me,
promise, you'll stay with me.
Oh you don't have to ask me,
you know, you're all that I live for..//

"Děkuju za vše, broučku, mám Tě strašně moc rád," ani nevíš, kolik odrazů, podob a nadějí nabere tahle věta síly v beznadějné holčičí duši. A možná, že už mi není 10 ani 15 let a nehraju si na princezny a možná, že bych těmhle povídačkám věřit neměla, ale tak moc krásně se to poslouchá, zvlášť z rukou, úst a hlavně očí milované osoby.

//You know I'd die just to hold you,
stay wiht you.
Somehow I'll show you
that you are my night sky.
I've always been right behind you.
Now I'll always be right beside you//

I když jsi mě zradil, přesto jsem Tě nemohla nechat samotného, protože jsi na tom sám moc dobře nebyl. Ale teď se historie opakuje a já z toho vůbec radost nemám (neumím Ti říct "sbohem"). Vím, že tím, že jsem Ti vše řekla, jsem si v ničem nepomohla, ale ten nátlak se nedal unést...
A já pořád sním o zakleté princezně a princi, který jí vysvobodí, i když jen pouhým slovem "Zlato chci to vrátit, " ale já vím, že lidi se neradi vracejí k minulosti. Vždyť ani minulost sama se nevrací, tak proč by se vracel někdo, po kom touží jedna holka??
/jsem moc sentimentální/.

//So many nights I cried myself to sleep
Now that you love me, I love myself
I never thought I would say this
I never thoutht there'd be
you//

Víš, jsem na dně. Cítím se mizerně už několik dní, ale nemůžu Ti to vyčítat (vždyť nikdo netouží po někom, koho opravdu nechce mít). Ale možná proto, že se cítím tak mizerně, tak mám větší a větší chuť žít! Teď jsem relativně šťastná, ale je to jen schizofrenní pocit..Jsem šťastná proto, že je krásně, teplo, všechno kvete, slunce svítí...ale přece jen to je štěstí pro oči, protože ty vidí to, co je krásné. Ale srdce to vidí jinak, oči taky potřebuje, ale ty tvoje..

A najednou je mi zase ouvej, protože srdce přemohlo oči. Oči už tu krásu vidí jen rozmazaně, holt kyselé (oční) deště.

Víš, snažím se pálit mosty a nemyslet na "tohle všechno co bylo" ale bojím, se, že až budu z nejhoršího venku, tak ty prostě přijdeš a všechno se to zboří.
I když to bude možná znít jako silný řeči (a možná že opravdu "jen jsou"), tak tak se budu snažit ovládnout, protože se už nechci víc ponižovat, už takhle to stačilo (ale všichni ví, že to nedokážu, jen já sama si to nechci přiznat).

Tak moc jsem se Tě přála změnit. Abys byl jinej, než jak lidé říkají, ale já si v hlavě vysnila to, že už takovej jsi a vůbec jsem se neohlížela na to, že to s Tebou nebude tak jednoduchý.. Spíš já se změnla a tys zůstal stejnej a nejspíš jsem strašně moc lidem přišla úplně směšná, ale fakt jsem si věřila (asi i poprvé a naposled).

Víš, já už nevím, co víc Ti říct.. Hrozně moc mi chybíš.. Byl jsi první kluk, co se ke mě nechoval jako k "jednovečerní dámě" i když to asi bylo jen předstíraný.. Nedokážu Tě vymazat z hlavy (a ani nechci!).. Jen jsem asi už přestala doufat a snažím se z toho nějak vyhrabat.. Ale jen, chybíš mi..!

*Miluju Tě*... =*