Unavená, ale happy

Anotace: Jak se s radostí zničit

Unavená, ale happy

Stane se Vám někdy, že se Vám nikam nechce, ale musíte?
Prostě Vám dneska povím, jak mi bylo posledních pár dní. A trošku po pořádku.
V úterý ráno jsme vzali 11 skvělých dětiček, naložili jsme je do dvou devítimístných autíček a vyjeli jsme na sportovní hry pro děti se mentálním postižením. O tom , jak jsme po cestě na Novou Živohošť 3x zabloudili, že jsme nestihli zápis, že jsme na místě zjistili, že nikdo nepřepsal změny, které jsme hlásili………..no, to by bylo na další článeček
Bylo to pro nás všechny něco nového, prostě jediní nováčci mezi dalšími dvěmi sty sportovci. A jediní jsme spolu měli prcky. No, to bude dílo……..
To teda bylo.
Na přehazovanou naše družstvo zařadili do skupiny A. To byl pohled na ty dvoumetrový chlapy. Vytrénovaný. A my rychle zjišťovali pravidla a zkoušeli, jestli naše dětičky dostanou míč přes síť.
Jak to dopadlo? Tak, jak jsme nikdo ani trochu nečekal. Co nám chybělo do výkonu jsme doháněli nadšením. Dali jsme do toho všechno. Trenér v mém podání , celý zpocený, běhal splašeně po lajně a hecoval svoje svěřence. Po chvíli se u našeho hřiště začal tvořit dav a začal skandovat: Krtečci do toho, Krtečci jsou nejlepší. Byli jsme za hvězdy dne. Skončili jsme sice poslední, ale cítili jsme se jako vítězové. Ten potlesk který nás provázel po skončení turnaje byl prostě fenomenální. Nikdy na ty okamžiky nezapomeneme
A nejsou jediné....
Prožili jsme plno nezapomenutelných zážitků, poznali nové super kamarády, holky se nám dokonce zamilovaly.
A té legrace co bylo. Gábi při přehazované vymyslela fandící pokřik. Prý : Češi do toho…………….No, perličky zařadím do rubriky , kam patří.
Musím Vám napsat ještě o jednom zážitku a tím byl turnaj v bocce. Nevíte co to je? My to taky nevěděli. Jen , že je to něco jako petank, prostě, že se hází koule na koule.
A protože se turnaj křížil s terénním během, na který jsme vyslali všechny naše mobilní sportovce, družstvo v bocce jsme složili ze dvou vozíčkářek, z nichž jedna nemůže používat ani ruce, z jedné dívčiny, která neumí házet a z klučiny, který si v přehazované vyvrknul kotník. Bylo opět 5 družstev. A věřte nevěřte, vyhráli jsme stříbro. A díky komu? Díky dívčině, která nepoužívá ruce. V leže bravurně kolenem posílala své koule vždy kousek od té mrňavé. Davy opět šílely. A naše Kačaba byla vyhlášena nejlepším hráčem turnaje.
A moje Gábi? Plakala, že chtěla být třetí. No, vysvětlili jsme jí cenu stříbra a smutek vystřídalo nadšení: Hurrrrá, to džudo je skvělý…..
Musím Vám říct, že těchto pár dní bylo sluníčkem v mém životě, že jsem zapomněla na všechny starosti, na práci………..
A to sem opravdu chtěla zůstat doma v postýlce se svou rýmou.
Vaše spálená, zničená, ale šťastná Maurra