Život?

Anotace: Můj život? Už asi ani nevím, jaké nadpisy sem dávat, aby to neznělo.. opakovaně? Ale kdo ví..

***
Zavírám oči a zpod víček mi začínají téct slzy.
**
Hlava v dlaních.
**
Z rozkousnutého rtu vytryskla kapička krve.
**
Bolest na plicích.
**
Spánky mi tepou.
**
A tepou..
**
A tepou..

***

Jdu po ulici.. do uší mi ze sluchátek zní rytmická hudba. Svým zrakem systematicky přejíždím okolí, a možná, tak trošku doufám, že mě něco zaujme. Po chvilce vytahuju cigaretu a podpaluju si..
**
Bohužel dnes zase nic. Jen bloumám městem a zkouším oddálit tu chvíli, kdy budu muset přijít domů. Nechce se mi tam, tak hrozně se mi tam nechce..
**
Po chvilce vytahuji další cigaretu a usedám na blízkou lavičku.. tiše pokuřuju, s kolenama u brady. Už dávno se začalo stmívat. Zavírám oči a zpod víček mi začínají téct slzy. Nemůžu, nemůžu to zastavit.
**
Sedím tu sama, mezi stromy a tiše vdechuji tu vůni. Tu co mě uklidňuje. Jenže jsem tu sama. Zase sama. Zase tu sama sedím s hlavou v dlaních. Poslední dobou tak často, že už jsem to přestala počítat. Moje myšlenky mě sem neustále nutí chodit. Schovat se tu.
**
Moje myšlenky. Vybavila jsem si „je“ a znovu, tak jako včera, jsem moc zkousla. Z rozkousnutého rtu vytryskla kapička krve. Zasykla jsem. Už zase! Kdyby to alespoň opravdu bolelo.. ta bolest „uvnitř“ je daleko, daleko horší.
**
Po chvilce se mi dokonce podařilo zvednout oči k nebi plnému hvězd. Po tvářích se mi stále dokola spouštěly malé potůčky bezmoci. Jako každý den. Pláču. Dnes už nejspíš úplně zbytečně. Přesto však pláču. Stále dokola. Snad dokud budu žít, nepustí mě to ze svých spárů.
**
Někdy mě samotnou překvapuje, že se dokážu ještě celkem upřímně usmát. Bolest na plicích. Není to upřímné. Měla bych si to konečně přiznat. Měla bych..! Ale! Zase to proklaté „ale“.
**
Myšlenky do sebe bolestivě narážejí. Bolestí musím občas přivřít oči. Zase ta proklatá bolest hlavy. Už ani prášky nezabírají. Všechno se mi zamlžuje. U ani nezaostřím na svoje sevřené ruce. A přesto mě snad nejvíc mrzí, že tu není nikdo, kdo by se zeptal, jestli jsem v pořádku. Nikdo. Zase tu nikdo není.
**
Musím se smát. A ten smích nezní hezky. Sní pomateně. Copak už opravdu jsem pomatená? Opravdu?
**
A spánky mi tepou. A tepou. A tepou
***

*W*