Netová zkratka

Anotace: Příběh z virtuálněreálného života, rychlý spád a neodvratný konec ...

I.

"Miláčku, už mi zase psal Péťa. Úplně jsem ho rozparádila, hřebečka, šílí po mě."

Ležím s Dankem v posteli a mám neodolatelný pocit pochlubit se. Na netu jsem krátce, lichotky se jen sypou, jsem hvězda. A to na fotkách vypadám starší než ve skutečnosti.Příliš mnoho pixelů rozebírá mou pleť do nechutných mikroskopických detailů. V zrcadle jsem hezčí. Kdyby mě chlapi z netu viděli v reálu, budou ještě nadrženější než jsou. Dan by si měl uvědomit, co domá má. Přišly mi dvě nabídky na focení. Netušila jsem, že budu mít takový úspěch.

"Hm, co zítra uvaříš?"

Proč mi to říká? Chce mě dráždit? Netoví obšoustové, co to zkouší na každou mě nezajímají.Ženské se nechají tak lehce zblbnout, pár lichotivých písmenek a už jsou mokré, připravené rozbít rodinu.

"Zítra mám schůzku s Jardou, to je ten fotograf."

Dlouho jsem bez práce a tohle je šance. Jarda říkal, že je to dobře placená a nenáročná práce. Konečně Danek nepotáhne rodinný rozpočet sám.

"To snad nemyslíš vážně! Jsi naivní husa, ten chlap tě chce ojet, rozumíš! Kolik ti je, na modelku už ti dávno ujel vlak, kočičko."

Asi se zbláznila. Takhle nalítnout.Ženské fakt nemají mozek, řídí se tikáním hodin.

"Nekřič na mě."

Slzy se mi tlačí do očí, v krku pálí hořkost. Neváží si mě, nemá mě rád, nezaslouží si mě. Kolik žen po třicítce a po dvou dětech vypadá jak já.Ať se podívá na sebe - obtloustlý plešatec.Já mu ale ukážu, zítra půjdu i kdyby se měl vzteknout.

II.

"Miláčku, zítra přijdou na návštěvu Kája se Zuzankou."

Danek je skvělý chlap, pracuje na sobě, odbourává žárlivost. Občas mívá ještě záchvaty, vybuchuje, ale miluje mě, snaží se ovládat, být lepší. Je rád, že jsem ho posunula dál, nejsme ve středověku, muž nemá na ženu výsadní právo. Když se dva milují pravou láskou, jejich pouto je nezničitelné a nejvyšší důkaz citu je dát druhému svobodu. Když mi Danek dovolil Péťu do trojky, ucítila jsem k němu lásku jako nikdy.

"Zítra jsme měli jít ale s dětma na koupaliště."

Nechci Janičku ztratit, miluji jí, přesto že jí net změnil, nasákla moderními názory na vztah, rodinu. Naše manželství prošlo velkou změnou. Už nejsme máma, táta, děti, společné výlety, stanování, večerní Člověče nezlob se plné smíchu a soukromé radosti. Přibyl k nám Péťa. 22, věčně nadržený, výkonný, vždy připravený Janičku uspokojit. Jsem oproti němu vyhaslý čtyřicátník. Janička rozkvetla a roztoužila se. Skotačí s Petrem každý den, zapomínají na vše okolo, na mě, na děti, ty už se přestěhovaly k babičce. Jsem znejistělý, bezmocný,vyčerpaný, nevím jak dál. Stýská se mi po životě před netem, časté návštěvy mě nudí, nové a nové tváře, prázdné tlachání. Musím se ale přizpůsobit, doba se posunula a Janička je můj pevný bod v rozkolísaném životě. Udělám pro ní cokoliv.

"Večer jim to vysvětlím, děda se s nima půjde koupat určitě rád."

Děti mi dělají radost, osamostatnily se, nejsou na mě závislé jako dřív. Užívají si svobodu, kterou jim s Dankem dopřáváme. Jsme moderní rodiče, nedusíme děti nároky, nelepíme se na ně, máme svůj život. Zítra se těším, co bude říkat Danek na Zuzanku. Dělá mi starost,že já mám Péťu a Dan jen mě. Zuzanku mu dám jako dáreček, miluji ho.

III.

"Nic si z toho nedělej Danku. To se stane, stres, rozpaky. Zuzanku jsi viděl poprvé."

Danek selhal, nedokázal si užít, vychutnat potěšení, které jsem mu věnovala. Stále jen pozoroval mě a Karla, jak se líbáme. Zuzanka se snažila, sedla si mu na klín, hladila ho, erekce žádná. Zkusili jsme se přesunout do ložnice, já s Karlem jsme se pomilovali. Zuzance se nepodařilo Danka zvednout ani pusou. Je mi ho líto a štve mě ten trapas.

"Už toho všeho mám dost!"

Takhle už dál žít nechci, nemůžu, ponižuje mě to. Chci ženu, děti, normální rodinu. Posranej internet! Smířil jsem se s Péťou a ona si to rozdává s dalšíma, děvka. Něco se ve mě zlomilo. Ona mě zlomila. Raději sám, než peklo, do kterého mě zatáhla, nenávidím ji. Zuzanka mě nazajímá, kašlu na svobodu, nemusím ošukat každou, kterou mi Janička milostivě podstrčí.

"Miláčku, uklidni se, příště to bude lepší, uvidíš. Můžeme koupit prášky, už jsem se v lékárně ptala."

Přeci jenom to Danek nezvládá, je primitiv, Petr má pravdu, nemá na vyšší život, nepřekonná přízemní ego.

"Odcházím, pelešte se tady jak chcete a s kým chcete!"

Cítím prázdnotu, v uších mi ještě zní prásknutí dveřmi. Jsem na dně.

IV.

"Ahoj Danku."

Je stále pěkný, vypadá spokojeně, druhá žena si ho pěstuje, rozmazluje. Rozvedli jsme se krátce po jeho odchodu, pět roků jsem žila s Petrem. Nádherný život, denodenní milování, občas jsme přibrali někoho do trojky, čtyřky, pořádali chatové srazy. Na posledním setkání netových nadšenců poznal Klárku, dvacetiletou plachou dívčinu. Zamiloval se a odešel. Zůstala jsem sama.

"Ahoj Jano."

Zestárla, přibyly jí vrásky, vyžila. Vypadá unaveně a zlomeně. Je mi jí líto. Internet je pro ženy past...