Nemoc jménem chtíč!

Anotace: Nenapadá mě, jak to shrnout do jedný věty!

Neděle večer. Tma. Ticho všude kolem nás. Město spí a připravuje se na nový pracovní týden, který se stane další neděli již starý a nezajímavý a opět zvětší onu pomyslnou kapku minulosti, do které se vlévá každý již proběhlý okamžik. Ulice jsou pokryty tmou, kterou narušuje jen žluté světlo z pouličních lamp. Úzké uličky mezi starými baráky ve středu města jsou naplněny tichem, jediný zvuk který se tu a tam ozve je prádlo pověšené na provázkách uvázaných z okna do okna, jak naráží na sousední prádlo. Každý v této slušné čtvrti už spí, až na jedno okno ze kterého prosvítá lehounké světlo, které je uprostřed místnosti vyzařováno z petrolejové lampy. Vedle níž sedí člověk, který na tento okamžik čeká a těší se celý týden. Při odbíjení dvanácté večerní a tedy, když se z neděle stane minulost a z pondělí současnost, vydává se do přístavu ukojit své touhy, které jsou po celý život jediným jeho problémem a vášní. Z poklidného a nenápadného úředníka se do prvního orgasmu stává šelma, která se k ránu rozplývá stejně samozřejmě, jako tma vytrácející se za svítání z ulic.
Ti kteří ho znají by nevěřili tomu, že se vydává utrácet peníze do čtvrti, kde neplatí zákony a za peníze je tu možné docílit všecho. Vstupní branou do čtvrti, kde středem pozornosti je láska, ho vítá rozbité okno v přízemí, v němž se mrouskají dvě kočky, černá s bílou, těžko říci jestli to odkoukali kočky od lidí nebo naopak. S prázdnou kapsou, kterou vyplňují jen zbylé bezcenné čtvrťáky se vrací do svého domova, aby se sem zase za týden vrátil, až mu chtíč opět zavelí a odsune mozek až na druhé místo!