Takže to skončilo?

Anotace: A já najednou nechci.

„No tak vstávej, vstávej! Už je pět..“

Znělo mi to chvilku hlavou, než mi došlo, že dneska je TEN DEN. Chtěla jsem vypadat nádherně. Snad aby kluci uznali, že mi to sluší? Ano, možná ano.

Asi nikoho nepřekvapí, že když jsem o dvě hodiny později odcházela, stále jsem vypadala jako strašidlo po ránu.. No jo, to je život.

Klap, klap, klap.

Ještě pár kroků, ještě dva, ááá už.

Nádech – výdech. Nádech – výdech.

Dobře. Klid holka, klid.

Hlavou mi znělo, že je to naposled, co procházím turniketama směrem dovnitř. A zase to zpropadený dýchání!

Nádech – výdech. Nádech – výdech.

Šla jsem jako ve snách.. neuvěřitelně couravě. Nechtělo se mi spěchat. Dneska ne.

A pak už třída. A já zase seděla sama. Jak debil. Jak debil. Jak debil.

Nádech – výdech. Nádech – výdech.

Ještě než vůbec přišel třídní jsem měla pocit, že se prostě musím zvednout a utéct.. daleko, kurevsky daleko!

Ale ne, nezdrhla jsem. Seděla jsem tam jako pecka a snažila se nebrečet.

Nádech – výdech. Nádech – výdech.

A pak to začalo. Dostala jsem výzo a ani jsem se nekoukla, věděla jsem co tam bude a to nebylo nic pěkného na pohled.

A pak jsem šla zase dozadu do lavice a očima probodávajícíma zem.

Kurňa ty N-E-B-U-D-E-Š--B-R-E-Č-E-T!!

Pár slz.

V pohodě, neb rychle jsem to zahnala..

Se třídou jsme poděkovali třídnímu, že to s námi ten rok vydržel a pár dalších věcí.

Chtěla jsem být už venku.

A pak, dva skoro jediní co stáli ve třídě při mě, ke mě přišli a začali něco říkat a..

.. a já začala brečet.

Nádech – výdech. Nádech – výdech.

A nepomáhalo to.

Dostala jsem krásnou kytici a jakýsi obrázek na památku - koláž fotek se všemi podpisy. Všech 29 kluků a můj třídní se tam podepsali.

Milé.

A já brečela.

A brečela.

A brečela.

Nemohla jsem mluvit. Prostě nic.

A pak konec.

Konec.

K-O-N-E-C

Sakra!

To jsem se nemohla víc snažit? To jsem prostě nemohla do té pitomé třídy jednoduše zapadnout?

Nemohla.

Takže od září budu jinde. Na jiné škole. Bez nich.

Sakra! Sakra! Sakra!

Ani kvůli konci základky jsem nebrečela, tak proč dneska jo?

Kdo ví..

***
Každopádně díky kucí. Určitě se zastavím /výkresy čekají v učebně S4 na to, až bude září a já si je odnesu/ a ozvu se, to je jasné.

Na to, jací jste neuvěřitelní ignoranti a pokrytci vás mám až moc ráda.

Těžko se mi s váma loučí, ale co naplat. To se stává.. ne?

Tak naposled : Nádech – výdech. Nádech – výdech. Ještě začnu brečet znovu..