"G"

Anotace: ...prostě bod "G"

Přistoupil jsem k ženě, která mě naprosto ohromila a zadíval se zcela zblízka a velmi bezostyšně přímo do její dokonalé tváře. Stála osamoceně u okna tanečního sálu, v ruce držela skleničku a nepřítomně kamsi hleděla. Přiblížil jsem se k ní tak blízko, že jsem ucítil její dech i vůni kaštanového šampónu z jejich vlasů. V očích se jí zračil oheň budoucí třicátnice, ale současně v nich ještě nestačily vyhasnout ohníčky přirozené dívčí krásy. Ta její tvář patřila k těm, na které se člověk vydrží dívat celé hodiny. Byla to krása, která se v jistém smyslu může stát i duševní potravou. Prohlížel jsem si dál drze její souměrný obličej opálený sluncem a všimnul si, že její nosík působí velmi půvabným dojmem, a to i přes jistý náznak sympatické drzosti. Její rty byly tak rudé, že působila takřka nevinně, jako by její líce neustále zaléval růměnec studu. Po chvíli jsem však v její mimice objevil nepatrný náznak nezbednosti, anebo možná i něco víc – snad výraz panovačnosti. Pleť měla hlaďoučkou, jako čerstvý smetanový krém. V okamžiku kdy jsem se konečně v duchu ujistil, že je její výraz i přes mou neomalenou blízkost vlídně vstřícný a že jsem si svou diagnózou jistý, oslovil jsem ji:

„Promiňte mi Vážená dámo, že Vás vyrušuji, ale jsem přesvědčen, že patříte mezi to větší procento žen, které nedosahují vaginálního orgasmu, ale docilují ho metodou jinou, tedy metodou mnohem jednodušší, avšak velmi účinnou, totiž metodou dráždění klitorisu. Jako naprostý profesionál však cítím, že byste již konečně a alespoň jednou chtěla pocítit onu omamnou slast orgasmu vaginálního.“

Hleděla na mě s vytřeštěnýma očima, zcela neschopna jakéhokoliv pohybu i vzdoru. Vycítil jsem svoji příležitost a okamžitě pokračoval.

"Ano…, vím co si myslíte, ale jste tak konsternována mou drzostí, neschopna jakékoliv obrany i slov díky mé strašlivé neomalenosti, drzosti, či do nebe volající nehoráznosti, že ze sebe nejste schopna vypravit jediné slovo. Viďte, že je to tak…"

Žena přede mnou stála bez jediného hnutí, jako kamenná socha a stále ze sebe nevydala ani hlásku. Rychle jsem tedy klidným hlasem pokračoval.

„Zhluboka se nadechněte a nechte mne prosím domluvit. Nejsem žádný deviant, ani žádný sexuální loudil. Prosím, dobře si mě prohlédněte.“

Věděl jsem, že teď se rozhodne..., byl jsem si ale takřka stoprocentně jist, že toto nádherné stvoření nezačne křičet o pomoc, nevychrstne mi obsah sklenky do obličeje a ani se do mě nepustí pěstmi.
Žena se poprvé pohnula, změřila si mě pohledem od hlavy k patě a stále beze slova se zhluboka napila vína ze skleničky, kterou svírala svou drobnou rukou.
V tu chvíli jsem od ní nepatrně poodstoupil a řekl:

"Něčím jsem Vás asi zaujal, viďte... a vy za živého boha nevíte čím a proto nekřičíte, nevoláte o pomoc a dosud jste mi nevlepila políček. Je to tak?“

Po těch slovech jsem se napil šampaňského i já a zadíval se nádherné blondýnce zpříma do jejich modrých očí. Jen tak mimochodem jsem si při tom pohledu pomyslel, že takto přesně má vypadat árijský typ, že tato žena je prototypem čisté nordické rasy.

„Jak jste to poznal?“ řekla náhle krásným altem.
„Půjdeme k Vám, nebo ke mně...?“

...a aniž bych čekal na její odpověď, nabídl jsem jí své rámě.

-------------------------------------------------------

Ze zápisků gynekologa Ernesta Gräfenbergera - objevitele bodu "G" - Německo 1940