Dobrý den

"...vydal jsem se do říše lesů..."
A je to tu zase.
"...hledat víly, ty z pohádky..."
Mám to vzít a říct své, "Dobrý den, u telefonu Eva Pavlíková..." a čekat na ty stále stejné a opakující se dotazy? A pokračovat svým "...ale jistěže nerušíte..."?
..i když, co když mě ruší? Tentokrát to budu ignorovat. Už mě to unavuje.
"...naději si s sebou nesu..."
Nenene..nevezmu to..nemám na ně náladu..a navíc si právě vychutnávám cigaretku..
"...netěším se na cestu zpátky..."
Ale co když to bude tentokrát nějaká exkluzivní nabídka?
"...trním a vostružím..."
Definitivně ne. Momentálně jsem v horlivém nicnedělání a nepřeji si být rušena...diář už mám na tento týden stejně zaplněný...nohy samou odřeninu z nových střevíčků...v té sukni se také necítím dobře...asi bych si měla koupit kalhoty..a k tomu nějakou pěknou košilku...
"...drápu se dál, až na kraj světa, kde najdu víly, a mýmu nápadu každej se smál..."
Zhluboka se nadechnu, nasadím "americký" úsměv, který vidí pouze kolemjdoucí a vesele zašvitořím: "Dobrý den, u telefonu..."