ŽIVOTNÍ LEKCE

Anotace: Tato povídka je napsaná z vlastní zkušenosti

Životní lekce

“ Cože? Ty se, se mnou rozcházíš? Proč? Co jsem udělala špatně?" naříkání bez konce, tyhle slova mi v hlavě pořád zní. Nechápala jsem, proč kluk, kterého jsem milovala a nedokázala bez něj být, mě z ničeho nic opustí. Byla v tom jiná holka? Už mě přestal milovat? Sakra, otázek je tisíc, ale odpověď žádná.

“ Ahojky, tak jak se máš? Už je ti líp?” Tak přesně tenhle typ otázek miluju, když druhej vidí na člověku, že je mu špatně, že opravdu nemá náladu a ani sílu se s ním bavit, tak prostě příjde a začne se vyptávat na naprosto hloupý věci! Jak se asi tak můžu mít? Jak se můžu mít po tom, co se mi stalo? Bože, jak dokáže bolet láska, hlavně první láska, je to nesnesitelné, vlastně skoro nepopsatelné, nedokážu si to vysvětlit. Pořád to všechno znovu a znovu přemýlám v hlavě.
“ Jo, je mi už líp” Dokonce se mi podaří vyloudit i úsměv. To víš, že jo, zrovna takovýhle Nanynce to budu rozhodně povídat. Snad mě neopustil kvůli ní. To už bych asi nezvládla. Kdyby mě opustil zrovna kvůli Kristýně.
Kristýně, která může mít kluka, na kterýho si jen ukáže. Slyšela jsem, že dřív o ni měl zájem, ale ona ho nechtěla, v tom to asi nebude, ale, co když mě vážně přestal mít rád? Proč mi to vlastně nevysvětlil? Musím si s ním promluvit.

“ Takže ty ani nevíš, proč si mě nechal? Děláš si srandu? Tak to už to tuplem nechápu!” Stojím před Lukášem, dívám se na něj jako by právě spadnul z Marsu.
“ Já vím, promiň. Nechci ti ublížit” Jeho slova se odrážejí jako ozvěna. Bolest je čím dál větší. Nemůžu bez něj být, vždyť je to moje velká láska.
“ Dej mi ještě jednu šanci, udělám pro tebe cokoliv” Prosby ani nářky, sliby, nic na něj neplatí, je to už nenávratně ztraceno.
Ačkoliv to bolí a asi to nezvládnu, nebudu ho už prosit ani se před ním ponižovat.
Je těžké výdat osobu, kterou milujete a víte, že ona vás nechce. Z jakého koliv důvodu, vám pak příjde, že si to vlastně ani nesloužíte.

Myslela jsem si, že po rozchodu s Lukášem už nikoho nebudu chtít, ale osud to zamotal tak, že se někdo našel.
Vůbec by mě nenapadlo, že zrovna tak, vlastně to divné není, jelikož na seznamku Libím se ti....chodím často, ne abych se s někým seznámila, ale jen tak z nudy. A tak mi jednoho dne přišlo seznámení. Kluk, ani nijak zvláštní mi poslal vzkaz.
I když to dělám nerada, nebo vetšinou ze srandy, protože vážně nepotřebuju, aby o mě někdo něco věděl tak jsem mu odepsala. Dokonce jsem zjistila, že bydlí hned pár kilometrů od nás.
Pár dní jsme si dopisovali přes Icq, jak jinak.
Jednou jsem ho pozvala k nám do party, ani jsem nevěřila, že by přijel, ale on souhlasil. Takže o dvě hodiny později jsme se sešli u našeho kostela.
Netušila jsem, že to bude tak zajímavý.
Takže to vlastně začalo. Začal za mnou jezdit skoro každý den, rozumněl si s našemi kamarády, všechno bylo v poho. Asi po čtrnácti dnech jsme spolu začali chodit. Vlastně už to tak vypadalo před tím, ale nějak jsme o tom nemluvili. Jedinou chybyčkou bylo, že ho neměla ráda moje hodně moc dobrá kamarádka. Nechápala jsme to, vždyť byl tak milej a hodnej. Jenže někomu to prostě tak nepřišlo. I přesto, že ho Bára neměla ráda, byli jsme spolu.
Díky němu jsme se dostala z toho vztahu s Lukášem. Dřív by mě to vážně nenapadlo, že může být někdo, kdo by mě měl vážně rád.

Jenže v každé pohádce se vždy objevý nějaká zlá babizna nebo černokněžkník, kteří se snaží všem uškodit.
A to se jest stalo i mě. Sice tahle postava nebyla úplně zas až tak zlá, ale znovu mě dostala na dno a to jen tím, že mi řekla, že mě miluje a chce zpět.
Na tohle jsem čekala celou dobu, jenže to přišlo až moc pozdě. I kdybych chtěla čas vrátit nejde.
Nějak jsme s Lukášem začali znovu chodit ven, více jsme se bavili, přišlo mi to ještě lepší, než když jsme spolu chodili.
A tak se stalo to, co by mě nikdy nenapadlo. Rozešla jsem se, se Zdenkem a vrátila se k Lukášovi.
Nějak mi nedocházelo, že jsem Zdenkovi ublížila, že to byl on kdo mě měl vážně rád a já ho zklamala.
Rozhodně jsem o něj nechtěla přijít. Jenže ani o Lukáše ne, ale to on mě před tím nechal a bylo mu jedno jak mi je.
Začala jsem znovu přemýšlet, jestli to byl správný krok.
Lukáš mi sliboval už tenkrát lásku věčnou a jak to nakonec dopadlo. Nemůžu zahodit vztah, který byl tak hezký, ale zároveň nechci přijít o to, co by mohlo být s Lukášem.
Zbyli mi tři řešení. Být s Lukášem, ale bez Zdenka. Druhé, být se Zdenkem, ale přijít o Lukáše a třetí být sama.
To se jevilo jako nejlepší řešení.
Jenže když za mnou přišel Zdenek, s tím, že by se ke mně vrátil, že to zkusíme znovu, hned jsem začala přemýšlet.
Vážně by mi bylo líto ho opustit a nevídat ho. Proto jsem se rozhodla opustit Lukáše a znovu jít ke Zdenkovi.
Mylsela jsem si, že to bude těžké, ale když se teď s Lukášem občas vidíme, příjde mi to jako nejlepší, co jsme mohli udělat, pořád ho mám ráda, pořád cítím, že ho potřebuji, ale teď je v mém srdci ještě někdo. A ten někdo je moje správná volba.

I když si člověk něco přeje, nemusí to vždy dostat, a když to nakonec dostane, tak si uvědomí, že to už ani nepotřebuje, že to dokáže nahradit něčím jiným, sice to není přesně ono, ale s tím, se dá také žít.