Jaká nejsem?

Jaká nejsem?

Anotace: Slohovka na téma "Jaká nejsem" Možná trochu schizofrenní...

Vejdu do pokoje a prásknu za sebou dveřmi. Mám chuť něco rozbít a nebo se spíš dát do pláče. Před chvílí jsem se pohádala s rodiči. Prý jsem neschopná, sobecká a tak dále... Obvyklé připomínky. Po tváři mi skane slza. Jedna. Za víc slz mi to nestojí. Prý myslím jen na sebe a nikdy nikomu nepomůžu. To ale přece není pravda. Já nejsem taková! Vypadá to, že u jedné slzy nezůstane...
Po zralé půlhodinové úvaze se rozhodnu přestat brečet. Uslzenýma a zarudlýma očima pohlédnu do zrcadla na sebe samu. Nic moc. Jaká jsem? Nebo, jaká nejsem? 'Nejsi hezká...' zašeptá kdesi v mé hlavě poťouchlý hlásek. 'Zmlkni.' zavrčím na něj tónem naštvaného šavlozubého tygra. 'Ale mě se nechce...' prohlásí. 'Vypadá to, že se nebudu moct v klidu politovat...' prolétne mi hlavou. 'No, tak to máš vyjímečně pravdu.' prohlásí moudře ten nemožný otrapa.
'Ty jsi přibrala? Já jen, že v tom triku vypadáš jako bílá velryba...' Další otravná hláška. Milion padasátá, pokud se nepletu. Dopálí mě to. 'Můžeš už konečně sklapnout!?' 'Ne.' odpoví mi uraženým tónem. Už mi začíná lézt na mozek. Nejspíš mu to došlo. 'Já...vždycky nejsem tak otravnej...' řekne takřka omluvným tónem. Kdybych věděla, kam, vrhla bych na něj pobavený pohled. 'Fakt?' Ironie v mém hlase je takřka hmatatelná. 'Tak mi teda ve své nekonečné dobrotě poraď - jaká nejsem?' Odmlčí se. Konečně.
'Co abys na to zkusila přijít sama?!' vykřikne náhle vztekle, až nadskočím. 'To není vůbec jednoduchý, říct o tobě, jaká nejsi...' Udiveně zvednu obočí. 'Vždyť bydlíš v mý hlavě, znáš mě líp než já...' 'O tom by se dalo s úspěchem pochybovat.' prohlásí. 'Zkus mi to říct sama, když seš tak děsně chytrá...'
Není to snadné, ale já mu nehodlám dát za pravdu.
'No, tak nejsem...hezká.' hlásek vydá jakýsi zvuk, který považuji za souhlas. 'Můj nos není drobný pršáček a nemám jemné rysy. A moje postava se na přehlídková mola taky zrovna dvakrát nehodí.'Začínám se cítit zdeptaně. 'Nejsem dokonale nalíčená drahými šminkami a moje oblečení rozhodně nepochází z nejnovější kolekce světoznámých módních návrhářů... Ale zase na druhou stranu, mám docela hezký vlasy.' s nadějí se odmlčím. 'Drž se tématu, mě nezajímá jaká jsi.' Tak nic... 'No, někteří lidé tvrdí, že nevypadám na svůj věk – třeba onehdy ten revizor v autobuse... Málem mi napařil pokutu...' následuje chvíle ticha.
'Ale, ale...' pronese hlásek a pitomě se uchichtne. 'Copak, můza ti odmítla dát pusu?' Kdyby to nebyl výplod mé fantazie, asi bych mu jednu vyťala. 'Ne!' odseknu vztekle. 'Jen mě neskonale štveš!' 'No dovol, já?!' zavřeští takřka hystericky. 'Jo, jsi otravnej až to tříská dveřma!' 'Dovol abych se zasmál, nevím, kdo je tu otravnej!' 'Nejsi štont zmlknout!' 'A ty nejsi tolerantní!' 'Ale to není pravda!' vřísknu.
Pak se však zarazím. Nejsem tolerantní... Není to pravda, tedy, alespoň podle mě. Ale on si to myslí. Pomyslný kontakt docvakne, a imaginární žárovička v mé hlavě zazáří jasným svitem. Pravá otázka tedy nezní „Jaká nejsem“ ale „Jaká nejsem pohledem svého okolí“. Nemůžu o sobě říct, jaká DOOPRAVDY nejsem. Snad se můžu pouze domnívat, ale nikdy se nedozvím naprosto přesnou charakteristiku mého antijá. Protože i kdyby mě charakterizovaly stovky, tisíce, miliony nestranných soudců, jejich názor se bude lišit, a kdo pak opravdu objektivně rozhodne, který z nich je opravdu objektivní? To zkrátka a dobře nejde.
Jsem šťastná. Uvědomila jsem si to, co mnozí lidé nechápou a už mám klid na duši – brouk v mé hlavě chcíp.
„Děkuju, a...promiň.“ řeknu na adresu svého hlásku. Pak se otočím a málem se srazím s mamkou, která mi podává čerstvě vyžehlené prádlo. Věnuje mi jeden ze svých úsměvů. Proč asi? Pak si uvědomím, že jsem svou omluvu bezděky vyslovila nahlas. Nebyla adresována jí, ale teď jsem ráda, že ji zaslechla. Vše je náhle v pořádku, po hádce ani stopy. Mezi námi, ani se nedivím, že byla naštvaná, když jsem neudělala, co se po mě žádalo.
Vezmu si své věci a uklidím do skříně. Pečlivě, ne jako jindy. Nevím dopodrobna jaká nejsem, ale jedno vím jistě, nejsem nepolepšitelná...
Autor Trillian McMillan, 06.09.2008
Přečteno 389x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí