Ještě dětství.. Část 1

Anotace: Napíšu to raději hned...dárek ani překvapení to zatím nebude, ale nikdy nevíte..co kdyby...

Marně hledám slova pro něco co bylo...
Jen možná čas soudruhů, červených šátků, front a znalosti slov, jako třeba - zavináč a myš - jen jako něco k jídlu a hlodavec.
Mně bylo tak kolem deseti, školu bohužel u nosu, takže žádné courání se spolužáky. Otužování a ranní tělocvik ve sněhu, při největších mrazech se propagovalo, jakožto utužování mladého pionýra.
Kluci byli na tělesnou výchovu oblečeni v dnes prosazující holčičí barvě, né že by jim červené trencle neslušeli, ale..
a já jakožto nejhubenější holka ze školy (nejenom třídy) v krásných dnes bych řekla " bombarďákách " nebo ještě lépe " nasrávačkách " modré barvy....
Zajímavé, kdo ze soudruhů nebo pionýrských " vševědoucích " tohle vymyslel. Asi odlišovat se bylo tehdy normální, alespoń v tomhle směru. Jinak to bylo nalajnováno, jak podle vzoru město, moře, kuře ,stavení...to jsme jako děti hrávali často, i když moře asi málo kdo z nás měl tu možnost vidět. Leda tak v katalogu cestovní kanceláře, který jsem měla tu čest spatřit, když se naši chystali na vymodlenou zahraniční dovolenou, kam samozřejmně museli odjet beze mně a bratra, aby socialistický stát měl záruku, že se vrátí a budou tu ku prospěchu naší československé skvétající zemi.
My jsme tu zatím zůstali na krku babičkám a jakožto správní pionýři jsme chodili vystávat frontu do zeleniny a masny, kde naštěstí měla naše maminka vždy protekci. Svým zaměstnáním pumpařky...kdy pumpa byla na každém stém kilometru.. měla spoustu známých a tak i záruku čerstvých banánů a vepřového na vánoční řízky.
Babička nám pekla halušky, my chodili s dědou na Volhu, místní hospodu na malém rynku, na "jedno" jak vždy říkal a jak dnes používá můj manžel a spousta mužských...vždy si na něj vzpomenu:-) Měli tam výborné a jistě zdravé, krásně barevné limonády, žvýkačky pedra a my jsme vždy pobíhali venku pod kostelem (do dneška se nemodlím) kde jsme měli bunkr a na faře ohniště.
Tam jsme pálili prázdné lybarovky a kouřili suchá stébla trávy, podotýkám - né halucinogenní -čekajíc na dědu, až vypije své " jedno".
Zahraniční katalog jsem musela vzít mezi své kamarády, protože mimo jiné, a krásné pohledy exotických zemí, jsem tak viděla poprvé nahatého chlapa, což mně, jakožto malou holku značně vyděsilo a posléze i pobavilo...S děvčaty jsme to rozebraly a začaly jsme okukovat chlapce...i když přiznejme si...co je na nich k vidění?
Pokračování příště..