Konec přátelství???

Anotace: Potřebovala jsem se vypsat ze své vnitřní bolesti...takže nečekejte žádný extra dílo =)

Celou noc jsem nespala. Seděla jsem v prázdný vaně a přemýšlela. V podstatě jsem ztratila jednoho ze tří nejlepších přátel, co jsem kdy měla. A to vlastně jednou blbou otázkou. Z té obyčejné otázky vznikla diskuze a na konci téhle diskuze byl i konec přátelství. Ne konec v pravým slova smyslu. Nebo v to aspoň doufám. Je to konec každodenního bavení, konec svěřování, konec hodně věcí, co spolu kamarádi dělají a řeší. Ten člověk nebyl a nikdy nebude jenom ten kamarád, se kterým sem tam něco prohodíte a za dva dny si na to ani nevzpomenete. Pro mě pořád znamená hodně.

Někdy jsem měla blbou náladu, nechtěla sem vidět ani sama sebe, skoro s nikým jsem nechtěla mluvit, s každým, kdo napsal jsem mluvila jenom, abych nemusela odpovídat na otázky: „Co se stalo?“ a nemusela poslouchat, jak to bude dobrý od někoho, komu je to jedno a kdo za tím monitorem sedí s tím, že jsem úplně blbá a nakonec o tom budou vědět všichni, protože každý bude vyzvídat, co že se to stalo. A v tomhle zmatku mi často napsal, stačila jenom chvilka, pár slov a já se zase smála. Vždycky mi dokázal zlepšit náladu. Neuvěřitelnej člověk, málokdo tohle dokáže. Vlastně je jedinej koho znám, co tohle dokáže. Nikdy s ním nebyla nuda. Hodně mě vzalo, že je tohohle všeho konec. Moc mě to všechno mrzí a nejvíc mě mrzí to,že za to můžu já, tou jednou jedinou otázkou sem všechno zkazila.

Teď, když to píšu je to asi 10 hodin, co se to stalo. To není moc dlouho, ale už teď mi moc chybí. Do toho jsem se ještě pohádala se svým klukem, takže jsem úplně mimo, úplně na dně. Nechci to všechno přecházet a nechci se z toho jenom dostat, chci to vyřešit, ale nevím jak, nevím, co mám dělat, nevím, jak to řešit. Nevím nic. Teď můžu jenom doufat, že se to všechno změní. Že se mu po mě bude třeba taky stýskat, že mu budu chybět a „vrátí“ se zpátky, že se všechno vrátí do starých kolejí. Teď je to můj největší sen, jenom to, abychom spolu zase normálně mluvili, aby to takhle neskončilo, aby to vůbec neskončilo. Nakonec bych řekla asi jenom to, že si ho moc vážím, vždycky tu pro něj budu a vždycky ho budu mít moc ráda. I přes to, že to, co se stalo tak moc bolí.