Pravé peklo

Anotace: v úterý mi bylo ještě do psaní :-D

Sedíce na nemocniční posteli a hryzajíce už tak ohryzaný konec tužky, dumám o spojitosti počítačového fanatika a nemocnice.

Událo se to ráz na ráz. Po hodině psychologie jsem omdlela a po právu starostlivá profesorka mě odvedla před školu, odkud mě zase odvedla moje mamča. Po nekonečných hodinách strávených v čekárnách i ordinacích mi příjemná paní doktorka oznámila, že si mne nechají v nemocnici na pozorování.
Překvapeně jsme vyvalila bulvy. Nikdo z nich bezpečně nevěděl, proč mě bolí v pravém podbřišku q nikdo z nich nevěděl, jestli půjdu na operaci se slepákem nebo ne.
Mamina podepsala lejstro a já vyfasovala dětskou noční košili, velikost možná 28. Těžce jsem se do ní nasoukala. Mateřsky vyhlížející sestra mě odvedla do pokoje číslo 3, kde na posteli u dveří ležela moje spolubydlící.
Zapomněla jsem poznamenat, že ačkoliv za měsíc slavíte osmnácté narozeniny, úředně ještě patříte na dětské oddělení.
Přesto jsem se necítila dobře v barevně vymalované chodbě a dětskými klíckami za prosklenými dveřmi. A jako bonus jsem vyfasovala náramek s jmenovkou na zápěstí.

To by bylo na úvod, teď trochu blíž k tématu. Když mi sestřička ukazovala vybavení dětského oddělení, pozorně jsem zaregistrovala počítač v dětském koutku. Pravda, byl to značně výběhový typ, ale co by řekl optimista- lepší něco, než nic.
Pochybovala jsem, jestli je připojený k internetu. Představa pacienta chatujícího na lide.cz mi připadala absurdní.

Když se vás rodiče zeptají, co chcete, aby vám dovezli z domu, jistě nejmenujete na prvním místě počítač.
Škrcena příliš malou košilí jsme poprosila o své oblíbené volné a hlavně oranžové pyžamko.
Ale jako člověk stále v opojení drogy zvané PSANÍ jsem potřebovala hlavně blok, tužku a gumu. Věci jako mp4 přehrávač (ač moje další vášeň je punk), knížka a toaletní potřeby měli pro mě důležitost jiného rázu.
Ale ze žertu jsem řekla tatíkovi, ať mi ten počítač doveze. Taktéž ze žertu ukázal pohledem na staříka v dětském koutku. Spokojila jsem se s tím, doufala jsem totiž, že zbytek dne a noc uběhnou rychle.
Šeredně jsem se spletla! Strategicky jsem si vybrala postel u okna, takže půl hodiny jsem zabila hodnocením projíždějících aut.
Další dvě hodiny spolkla další vyšetření.
A pak? MP4 jsem schovala na večer, stejně tak knížku. Proti vůli mě začaly přepadat představy o mé postavičce schoulené v teple a klidu doma u PC. Přečetla bych si zprávy… nahlédla do e-mailových schránek… koukla na F1sports… a přihlásila se na Liter.
O tom všem jsem si mohla nechat leda tak zdát a málem ani to ne, protože mě neustále rušila sestřička buď s teploměrem nebo kapkami.

Co dělá takový ukázkový počítačový fanatik, jestliže je v nemocnici? Rozepište se v komentářích…