Anotace: Sedím na mostě s očima zapřenýma do řeky...sedím sama a chci ti říct...
Sedíme na mostě s očima zapřenýma do řeky. Mlčíme a koukáme do vody. Je divoká, hluboká, rychlá...jen tak do ní skočit. Sedíme na mostě a koukáme na sebe. Dívám se ti do očí. Jsou tak samy, ale přece jsou tak krásné a mě nenapadne říct nic jinýho než: "mám tě ráda... "
Zůstaváš na mě hledět, ale už trochu jinak. Ten pohled už nevypadá tak osaměle jako když díval jsi se do řeky, teď koukáš na mě na člověka, který právě řekl, že tě má rád. Řekneš mi: "Mít rád, ale jak? Mít někoho prostě jen tak rád a nebo mít někoho rád, jako své staré, ošoupané, plesnivé boty, které stejně jednou vyhodíš do popelnice a zapomeneš na to, že jsi je kdy nosila na nohou?" Stále se na tebe dívám a v očích se mi leskne cosi vlhkého, není to bolest je to prostě mít rád. Odpovídám: "Mám tě ráda jako své staré, ošoupané boty, ale nikdy bych je nevyhodila do popelnice..."
to přirovnání se ti opravdu povedlo... mám tě ráda, jako moje staré, ošoupané boty... na chvíli začal dávat svět kolem mě smysl ;)
13.08.2011 22:58:00 | Duše zmítaná bouří reality
Emotivní povídka.Moc hezky vysvětlena láska mězi 2 lidmi.
03.06.2009 20:14:00 | blbeček
Milé, něžné, procítěné =)
Musím říct, že mě zaplavil velice teplý pocit naděje =)
23.03.2009 20:00:00 | Jeninas
Pro mne je to velmi silné a působivé dílko. Jisté emoce, hluboké myšlenky, myslím, že plně rozumím temu, o čem a co píšeš. A když někdo je nakonec vyhodí, patřím mezi ty, jež nezapomínají ... Dávám ST!za obsah, citlivou duši, velké srdce, krásu a uváženou mysl.
04.10.2008 20:57:00 | NikitaNikaT.