Vymřeli už princové, nebo se jen převtělili?

Anotace: Příběh o tom, jak najít "prince". Je to sice opravdu těžké, ale za to odměna je prostě úžasná a tento příběh stojí za napsání, protože tenhle "princ" byl doslova vyvěštěnen jednou milou paní...

Sedím vedle svého dobrého kamaráda Martina na party, kterou pořádá náš zaměstnavatel a popíjím jen tak lehce ledovou kávu. Myslím na to, jestli si mě třeba někdy tenhle člověk všimne a vyzve k tanci, protože tanec přímo zbožňuju a dala bych všechno za to, že místo ležení na smrtelné posteli okolo ní jednou budu trsat.
Ale vraťme se zpátky...určitě to znáte na diskotékách nebo tak, že většinou furt a furt hrajou rychlé písničky a pak přibližně tři poslední jsou ty klasické "ploužáčky", při kterých se spáruje pár nesmělých lidí.
Takže právě toto se začalo dít i teď. Krásná písnička-ploužák. A on mě vyzval k tanci! To bych už asi ani po tom večeru nečekla, ale stalo se to. Martin mi opřel čelo o čelo a pronikavě na mě koukal...Uhýbala jsem pohled jak to jen šlo, protože při takovýchto věcech jsem nesvá a nevím jak reagovat.,,Dívej se mi do očí zlato." Cože? On mi řekl zlato? Asi sem se přeslechla. A nebo ne:) Nádherný taneček, tancovali sme všechny ty pomaloučké písničky a já když se mu tak dívala do očí, tak mi to najednou začalo být strašně příjemné. Jen potutelně se usmíval, jako by věděl, že se právě zabývám takovouto originální myšlenkou, že ty oči bych chtěla vídat víc a častěji.
Skončila první série tanců a my si šli sednout. ,,Jsi fakt úžasná úplně strašně moc." Martin se ke mně naklonil a dal mi krásnou pusu. Jo říkáte si no to je klasika, ale já to nečekala opravdu ne:)
Každý by asi čekal, že bude něco víc. Já vás zklamu..nebude...teda prozatím ne.
No...vstávám...čeká mě práce v úžasné firmě zkratkou mekáč. Zvykla jsem si, ale začínám to tu pomalu nesnášet. Ne kvůli špatnému kolektivu, ale zabíhám už stereotyp a ten opravdu nemám ráda. Potkávám svou dobrou kámošku Káju.,,Jé čau Marti, tak co jak sis užila včerejší party?" Ha, to je dobrá otázka! Jak sem si ji užila?,,Jo suprově:) dozvěděla jsem se , že jsem úžasná a dostala jsem alespoň jednu malou pusinku." Vidím, že zbystřila. ,,A odkohopak?" To bys chtěla vědět co? ,,Od Martina...tvého best frienda:P." Čekala bych, že se pousměje, ale Kája zvážněla. ,,Nechci ti nic říkat, kazit iluze, strašně bych ti ho přála, protože vy se k sobě hodíte, ale Martin má holku...chodí s Luckou. Ode mě podporu nemají, protože Lucka si jen podle mě léčí své komplexy z Jakuba jak se s ní rozešel, ale nechci, aby tebe tahal za nos Marti."
Bum! Co si v tuto chvíli pomyslet? Snad jen že se stalo a dál to neřešit, jenže tolikrát jsem vzdala úplně všechny podobné scénky, že najednou se mi teď nechce to vzdát bez malého boje. Sakra! Nezačít si hrát včera s tou krásnou myšlenkou když se na mě díval, tak mávnu rukou a směju se.
Dny plynuly dál a já Martina v mekáči skoro nepotkala a když, tak jen ve dveřích, jenže jednou se prostě setkat musíme. A taky že jo. Zrovna jsem byla v šatně a chystala se na odchod, když v tom někdo zaťukal na dvěře. Ní hádejte kdo. Stojí ve dveřích a kouká, jak péro z gauče a vzhledem k tomu že na sobě nemám skoro nic krom spodního prádla se neudržím.,,Chce to buď vejít a zavřít, nebo vypadnout a zavřít ju?" Vešel a zavřel. Co? To jsem nečekala! Chci se otočit a dovléct tričko, ale najednou sem hodně rychle přitisknuta na skříňky.,,Au! Jsou tu výčněl..." Nedopovím větu, páč mi jí zacpou něčí- čí asi ústa. Tak to ne na tohle nejsem.,,Nech toho tohle udělej Lucince a ne mě!" To čučíš viď? ,,Jak to víš?" Ještě se ptá. ,,Nemáš takhle náhodou číslo na mobil nebo tak?" Co to plácám? Jo chtěla jsem to říct, ale takhle to ze sebe vypustit. Pravidlo "co na srdci, to na jazyku" u mě nezná mezí fakt ne.,, Jo a na co ho chceš?" Stupidní otázka čeká stupidní odpověď. ,,Třeba na to, abych si ta čísla mezi sebou sčítala až nebudu moct usnout brouku." A máš to. Chtěl jsi to.Po krátkých pár frázičkách jsem číslo dostala. Ted to bude tortila jak z KFC. Roztočíme to;-)
Hned první večer se tenhle človíček rozhodl napsat dalšímu človíčku. V překladu Martin napsal Martině..ooo jak se to rýmuje:D Jeho přání bylo, abych na něj nedělala už raději oči a neprovokovala ho. Jo to si můžu vyložit...líbíš se mi moc a neumím se udržet, tak prosím přestaň nebo ze mě bude drak.Ok. Ovšem nic neslibuju to si zapiš za uši.
Ještě že jsem nic neslíbila, protože se blížil Květinový ples a s obrovskou podporou mé supr kamarádky verunky jsem se připravovala na takovou malou lest. Na plese ho dostanu.
Jo vážně jsem se rozhodla tam jít. Bývalá závodní tanečnice co nikdy namusela absolvovat nic okolo tanečních a přesto umí. Říkala jsem vám už, že tanec miluju? Už víte i proč. Je to můj druhý život.Volím krásné černé šaty, ne úplně dlouhé, takové střední a s nádhernou broží uprostřed obtočma okolo krku. Tu brož obdivuje snad každý kdo ji vidí, takže ji jako detail miluju.Rozpuštěné vlasy zase udělají u mě roztomilejší vzhled, než vyzývavé drdoly. Můžu jít.
Nikdy nechodím včas, protože to pak nemá takový ten nedočkavý efekt. Něco jako trošku reálnější Popelka.
Když vejdu, tak ze dveří mě hned vítá Verunka.,,Ahoooj Marti, už ne tebe čekám, kdepak jsi byla?" Jo moje zvyklost se projevuje i na ty, na které bych to tak nechtěla aby na mě čekali.Ve dvěřím najednou vidím Martina...sakriš tomu to sluší..pravej gentleman. Když mě uviděl, tak rozpřáhl nadšeně ruce i před naštvaně koukající Luckou. Skočila jsem mu a ještě jednomu kamarádovi do náruče. A proč ne, ať na to Lucinka kouká. Jako kamarádku bych ji nikdy neuznala...přijde mi až moc povrchní a její věty hrající si na slepičku mě sem tam dostávají.Odvádí si Verunku naštvaně někam za roh. :D Ty věty co teď neslyším se dozvídám za pět minut. ,,Já se na tohle nemusím dívat, zase si mě nebude všímat a bude koukat po jinejch holkách." Chudinko. Co na to říct? Nic špatného sme ani jeden neudělali. Minimálně je to můj hodně dobrej kamarád, takže si nebudu hrát na to, že ho neznám a on už zjevně taky ne...Po těch propsanejch nocích by to ani nešlo. Jen jednou si zatancujeme na rychlou písničku a za hodinku už o Martinovi ani o Lucce nevím. Odvedla si ho jinam. Možná dělá holka dobře. O půlnoci končí všechen úžasný ples a páry se hrnou k šatně. Verunka mi odešla s nějakým hošínem a už sem jí neviděla.Jdu si pro bundu a zbytek věcí. Do toho telefon. Martin?? Copak asi chce? ,,Ahoj bobe, hele máš odvod domů?" Wow! ,,Hm ne jdu pěšo aspoň se projdu a tak..pročpak?" Fakt průhledná odpověď mám peníze na taxíka.:D,,Tak já jsem dobrovolník počkám na tebe před Centrálem ju?" Jooo. ,,Ok." Co na to odpovědět..křičet nemůžu.Když přijdu před Střelnici, tak si neuvědomím v tu chvíli rozdíl mezi slovy Centrál a Střelnice...už od mala mi to splývá.Chybička se vloudila, ale následně je vyřešena dalším telefonátem a vidím ho přicházet. Vážně mu to sluší nedivím se Lucce že si ho hlídá. Míříme do mekáče, protože po půlnoci dávají jídlo zadarmo a pak cestou k nám podél osvětleného Labe a povídáme si, ale já jsem ztuhlá...copak to se mnou je? Když se mi zlomí potřetí noha na podpatku-jindy sem se mohla nazvat přebornicí v chůzi na podpatkách a tančila jsem na nich snad pět let a teď? Je mi to jasný jsem nervozní jak nikdy. Nervozita totiž jinak mě taky zrovna nikdy nepřepadávala jsem asi divná, ale já si užívám cokoliv kde na mě koukají cizí lidé. Mám co ukázat a něco umím. Martin se mé nervozitě směje...on to ví, ale drží mě jako pravý gentleman a chytá už potřetí, že já opět nepadám.Před barákem mi tohle milé stvoření dává malou pusinku a krásně mě pohladí.A odchází. Takhleto skončit nemělo...takové okouzlení a příjemná chvilka a teď se ztratila. Hmmm Marťo jsi borka můžeš si gratulovat k dalšímu fiasku. Teď bych mu mohla zamávat na furt, ale nějak se mi nechce.
Další den jdu na zpěv k mojí nevlastní mamče-Nadě. Úžasný člověk plný energie a elánu. A taky kouzelnice jako další příjemná vlastnost.Po zmínce krásného odvodu domů z plesu se rozhodne zahodit náš zpěv a jde čarovat:D To v plánu nebylo, ale s ní mě tyhle věci baví. Věští mi na Martina samozřejmě. A věštba je dost zvláštní. Ví co chce, ale odhání tu myšlenku, že by to tak mohlo být, protože má strach, že se zklame, ale do konce roku-což je za dva měsíce, už s tou slečnou co je nebude, ale bude s tebou. Měla bych skákat, ale děsí mě to malinko, protože v to budu doufat a když se to nestane, tak se zklamu já.No, uvidíme.
Abych zkrátila celý příběh a dokázala, že vlastně princové se jen převtělili, tak vám dám souhrn co se odehrálo během dvou dnů. Lucka se s Martinem rozešla, protože najednou ze sebe vysypala všechno co jí vadí a vrátila se ke svému ex Jakubovi. Nečekaně. Martin byl najednou volný, já byla volná....ooou osud se rozhodl mě netrápit dva měsíce. Jsem s ním. Ale mám možnost ho vidět jen pár hodin, protože mi odjíždí na týden do Anglie. Sakra....
Toho človíčka poznám už z dálky...klidný krok, elegantní brýle jo správně...je to Martin. Krásná pusa na přivítanou. Pro tyhle věci jsem si malinko zabojovala. A vím, že jsem udělala dobře. ,,Ahoj broučku, mně se tak strašně moc stýskalo." A tahle slova mě dostávají.Jsme spolu jen chvíli..musí si skočit do sprchy a nechat doma věci a utíká do mekáče a já k Nadě. Když jí povím co se všechno stalo, tak nestíhá, ale je ráda za mě. Naše pozdější blbnutí nezná mezí. Zpíváme, řveme, fotíme se...no fakt kůlna:D Ale s ní mě tyhle věci vždycky bavily.
Je tři čtvrtě na jednu ráno...měla bych už po tom dni spát, ale před barákem stojí broučínek..když mu otvírám,t ak je celý mokrý...jeejda. Asi se těšil...letmé dotyky co neumí klidnit to dokazují. Ve dvěřích ho malinko sjede mamča, ale protože s ním taky pracuje, tak ho bere, ale jen malinko dělá bububu... Jdem do pokoje a on to nevydrží. ,,Jsem se těšil, že Tě uvidím už ve spinkacím." Jo to bys teprv nevydržel. ,,Když mně by byla zima tady..mám jen dlouhé tričko." Očička se rozzářila. ,,Tak si ho vem, já se třeba otočím." Jo to ti teda nevěřím i kdybych chtěla:D Ale beru si ho a zbytek shazuju. Wauuu co? To už ale princátko chladný nezůstává a vrhá se na mě. A ty polibky jsou tak plné vášně, že já taky nemůžu zůstat klidná. Pokládá mě jemně na postel a asi víte co se děje dále...Ta touha se nedala jen tak vydržet, protože se čekalo až moc dlouho.Každý by čekal, že si navlíkne nejspíš kalhoty a odejde jak buran. Ale on ne. Dává na mě jemně peřinku, zachumlává mě. ,,Odpočiň si, ať se hezky vyspinkáš na zítra lásko. Miluju tě." Mám určitě roztoužené oči už to na sobě poznám. No to je nádhera!
Těším se na další a další zážitky s ním, protože o tomto človíčku vím, že je to tak trochu převtělený princ. Tak co myslíte? Vymřeli princové, nebo se jen převtělili do krásných romantických kluků?:)