musíte být silní...

Anotace: člověka v životě potká mnoho špatných věcí,ale vy se nesmíte složit, musíte se zvednout, poučit a jít s čistým štítem dál...

když se před šestnácti lety narodila dvou mladým lidem holčička, nevěděla eště že se bude muset několikrát sbírat ze země...prožila první tři roky života, a pak začalo peklo..její otec si usmyslel že z ní vychová super profesionální tenistku..
začala dřít jak nikdo jiný, čtyři hodiny denně na kurtech, 5 kilometrů musela každý den uběhnout do 10 minut a když to nestihla běžela znova..nejdřív to byl jen takový ten dril, ale pak to začalo vyúsťovat v týráni..za každý netrefený míček do hřiště jí mlátil, když rozmlátila raketu, neudržel se a kopal a mlátil vším co našel...chodila do školy a na stehnech měla modřiny ve tvaru podrážky od zimní boty, všude modřiny a podlitiny...neměla kamarády, neměla nikoho, byla sama, nechodila do školy, nemohla ven,nemohla ani do kina..absolutně nic..jak se cítila, jako kdyby to byl jen člověk který tu je do počtu..pátý kolo u vozu..pak to přerostlo do domácího násilí, mlátil jí když omylem přepla televizní program, když nestihla uvařit, uklidit, za každou blbost..nedalo se to už vydržet tak aspoň s tenisem sekla..naschvál mu zničila jeho sen, sen který se nikdy nesplní, protože pak už by to nebyl sen, a ona chtěla aby to snem nadosmrti zůstalo...přišla první krizová chvíle jejího života, nevěděla co dál, otec jí mlátil když nechtěla hrát tenis, matka když se špatně učila...nikdo jí nerozuměl, ani její nejbližší..i když ona vlastně žádné neměla..
když už se z toho zbrchala a chtěla jít dál, chtěla si vybrat život který ona skutečně chtěla, otec se začal "kur*it"..začal si dopisovat s odpornýma mladýma slečnama, scházel se s nima..a když náhodou některá nemohla, vybíjel si to na své dcerce, která naivně doufala že jí tak dává najevo svojí lásku..omyl, prostě se jen začali objevovat jeho pedofilní sklony..tím doma nastolil atmosféru, ve které dívka nechtěla trávit ani minutu..jenže jí nikdo nerozuměl, matka jí zakazovala stýkat se s přáteli a zavírala jí doma, jen aby se dobře učila, nevěřila jí, že to pro ní je těžký přebývat v bytě plném vzpomínek..nikdy jí v ničem nevěřila..vyústilo to tím, že se otec odstěhoval k dědovi..ano, dcerka si začínala myslet že se blýská na lepší časy, ale další omyl..její malý bráška těžce onemocněl, konečný verdikt doktorů zněl:rakovina mízních uzlin..matka s bráškou se tedy přemístili do Motola a dívku nechali doma samotnou s otcem..asi si myslíte že to dívka všechno trpěla dál..
ne, ona se zvedla, jí už nebavilo ležet na zemi a čekat až po ní každý přejde a otře si o ní boty...ne, ona už nechtěla být rohožkou..zvedla se, udělala za svojí minulostí tlustou čáru, a jde dál, jde dál životem plným nástrah..jde dál životem plným pastí, ale ona už se nenechá chytit..už ví, že život stojí za to žít, že známky nejsou všechno a že přátelé sou jediní lidi, kteří vás dokážou vytáhnout..
tímto bych chtěla poděkovat všem svým přátelům za to, že tu pro mě byli a jsou...za to, že mě kdykoliv vyslechnou, že se na ně můžu kdykoliv spolehnout a požádat je o radu, že pro mě mají vždy vlídného slova..
mami a tati, uvědomte si už konečně kolik mi je..nejsem žádná vaše loutka, nenechám ji ze sebe dělat..
mami, vím že to máš v životě těžký, ale musíš pochopit, že i já má city a že i pro mě je to hodně těžký..a že právě ty lidi, o kterých si myslíš že jsou úplná spodina, že to jsou lidi pro mě nejdůležitější...lidi, kteří mě podrželi a nezradili tak jako třeba můj otec nebo můj nejlepší kamarád...zkus se nad tím zamyslet, jsou známky to nejdůležitější?
tati, tobě sem jen chtěla říct, že už nikdy na sebe nenechám ani hrábnout, nenechám ze sebe dělat debila..vím že si za to můžu sama, měla sem se ti postavit už dřív,ale bála sem se tě..jak se říká každé zlo je k něčemu dobré a to co jsem s tebou musela vytrpět mi taky hodně dalo, dalo mi to neocenitelnou zkušenost, vím jaký lidi jsou a vím že nemám nikomu věřit, protože podrazit dokáže i člověk nejbližší...
bráško, ty jsi člověk kvůli kterému stojí za to žít, na kterým je názorně vidět že svět není fér, ale že nejlepší obrana je útok a ty ses té nemoci postavil natolik, že věřím že ji přemůžeš..jsi neskutečně silný, i když si to nemyslíš, věř tomu že tu sílu najdeš..kdyby si cokoliv potřeboval, sem tu pro tebe a nikdy nezapomenu..máš před sebou ještě těžkou a dlouhou cestu, ale když budeš věřit, uvidíš že to všechno dobře dopadne..život není pohádka, ale je jenom na tobě jestli skončí jako tragedie..

už nikdy nebude nic jako dřív, každá zkušenost člověka změní..a my už nikdy nejsme stejní..jsem moc vděčná za to co jsem prožila, je to nedocenitelné poučení a návrat v realitu..

jestli si myslíte že už jste na dně a nevíte co dál, zkuste se podívat nahoru a uvidíte, že hladina není zas tak vysoko...a že v sobě najdete sílu vyplavat nad ní..pamatujte že si vždycky nakonec budete muset poradit sami, že za vás nikdo nic neudělá ani nerozhodne..nikdy nevěřte člověku, kterého neznáte dostatečně dlouho a hlavně se netrapte, protože to je přesně to, co od nás život chce...