Tři dny

Anotace: Je to napsané pohledem mé mladší sestry která je v nemocnici, děj je sepsaný podle pravdy. Pokračování bude záviset na počtu dnů Danči v nemocnici.

Tak abych začala nejdřív psát o sobě, ne? Jmenuji se Daniela, skoro nikdo mé celé jméno nepoužívá spíše to zkracují na Danča. V srpnu mi bylo jedenáct, hrozné číslo, moje sestra také byla v jedenácti v nemocnici. Mám starší sestru, nejspíš je to můj jediný ženský vzor, i když ženský není správné slovo. Áda je možná dívka, ale moc dobře vím že v srdíčku cítí něco jiného, nemluví o tom a já o tom také nemluvím. Náš táta je pro nás obě vzor, je s ním sranda, ale často se kvůli nám trápí. Mámu Áda nemá moc v lásce a já také ne, nevím proč. Áda nám doma vytvořila velký zvěřinec i když velký je spíše pro rodiče, chybí nám pes. Oni dvě morčata nejsou moc a když se k ním přidá ještě králík s hnisající tlamičkou tak to také nevypadá hrozně. Sranda byla když k nám přišla Kini, my ho překřtili na Bedřicha, malá bílá myška.
A teď zpátky ke mě. Dneska mě odvezli do nemocnice. Už delší dobu mě bolí bříško, vždycky po něčem, v čem je mléko. Jako malé mi vadilo sušené mlíčko, nějaký snížený obsah laktózy. Nevím co to znamená, já těm lékařským termínům nerozumím. Jsem na pokoji se starší slečnou a mladší dívkou. Obě už spí, já spát nemohu. Chybí mi tátova ruka pod hlavou a jeho příjemný hlas jak čte pohádku. Pomalu se mi zavírají oči, snad bříško nebude bolet.
***
Hrála jsem s Míšou karty, aspoň jsem se odreagovala. Stýská se mi po domovu, po tom jak se sestrou provokujeme. Potom mě vzaly na vyšetření krve, nemám ráda odběry. Také mi prohmatávali bříško, řekli mi že budu držet dietu. Áda si bude dělat srandu z mé diety, říká o mě že jsem špejlička. Bříško mě pobolívá, proč? Mléko jsem dneska neměla.
Den se neuvěřitelně vleče. Psala mi Áda, po třetí se u mě staví. Kdybych tak mohla domů. Vteřinovka na mém budíku neuvěřitelně vleče. Sekundu po sekundě odpočítává čas do třetí hodiny.
Konečně tři hodiny a Áda nikde. Je skoro tři pět když hraji karty s Míšou a na chodbě zahlédnu blonďato-zrzavou hlavu a zeleno-šedé nevýrazné oblečení mé sestry. Vykřiknu Áda a dál hraji karty. Sestra se semnou přivítá obětím a trochu mi radí. Pak si s Míšou ještě hrajeme pexeso od O2, které mi poslal táta. Kromě pexesa mi Áda přinesla ještě plyšového méďu, kterého mi přinesla.
Áda je u mě už dvě hodiny když přijdou rodiče. Moc dlouho tady nejsou, mamka si promluvila s doktorkou a něco po páté jedou domů. Áda se na mě podívala, nevím jak to říct, ale mám dojem že to bylo něco víc než lítost. Neumím ten pocit popsat. Kolem půlnoci jsem volala domů, plakala jsem.
***
Další a další vyšetření, všechna jsou špatná. Pochopila jsem že mi nic nenašli. Také za mnou byl nějaký doktor který si se mnou jenom povídal. Pak mluvil s paní doktorkou a zaslechla jsem akorát "není somatické". Áda má přednět somatologie, učí se tam o tělě, snad mi ten termín vysvětlí. Dneska přijde déle, psala mi SMSku. Má za mnou přijít babička s dědou. Na hraní nemám náladu, četla jsem si a koukala na televizi.
Konečně přišla babička, ukazovala jsem jí papír kam zaznamenávám počet skleniček pití a kolikrák jsem byla na záchodě. Velkou potřebu musím konat do nočníku, dělají z ní testy. Babička mi přinesla něco na zub. Nemohu, řekla jsem jí že nechci. Po hodině přišla Áda a babička s dědou odjeli. Přinesla mi děsivé dějiny, komiksy Lucky Luke a Asterixe. Říkala mi že když se trápím já tak se trápí taky. Prý je doma nuda a dneska bude večír doma sama. Rodiče jdou do divadla. Vysvětlila mi ten pojem, jde o bolest způsobenou tím co cítím. Dívala se se mnou na Hvězdnou bránu. Ležela jsem jí na stehně, vyndala si z kapsy mp3 přehrávač aby mě netlačil. Hladila mě ve vlasech a vyprávěla mi co dělala ve škole. Po čtvrté přišel táta. Zase se bavil s paní doktorkou, přišla k nám na pokoj. Jestli nic nenajdou zavedou mi do bříška nějakou hadičku s kamerou. Z Ádinýho pohledu jsem si uvědomila že se jí to nelíbí. Prý to zrovna ve škole probírali. Pak musela jít. Včera se kvůli mě neučila a dneska psali z českého jazyka. Kvůli mě, ty dvě slova se mi držela v paměti. Nevyčítala mi to, ale přesto mi to vadilo. Za dvě hodiny tady budu tři dny. Sestřička říkala že by mě mohly na víkend pustit domů. Byla bych ráda. Dnes v noci jsem zase plakala. Jak dlouho tady ještě budu?