Nápoj či náboj co navždy vezme (další tedy druhý pátek před)

Anotace: Šíp srdce těsně minul co neminul jsou plíce vzduch z díry vychází pění a šumí lidi na to v klidu čumí to umí

Nechtěl sem už psát, mluvit, vzpomínat. Hrát však tuto hru, bez hlesu? To jde v partesu. To mělo být k věci? Mělo, není. Stejně to chuť nezmění. Dali i vzali. Bral i dal, vyplývá. Venku ve tmě prší, dost mne to ruší. Boky klenuté, hýždě svalové, ňadra gumová, hroty špičaté. Bachor veliký, svaly žádné, pohled kalný. Co na mne pořád vidíš? Ty snad něco vidíš? Nebo cítíš? Vezmu lžičku a tu smetanu promíchám barva se slije v jednu chuť se změní. Liju rum. Hvězdy letí nade mnou. Vteřinovka kmitá přirození ťuká. Za dveřmi muzika z rádia. Sousedka divně oddychuje. Váhám co mám co vzdám. Inkoust nemizí písmen přibývá. Kdo je tam na té ploše drží? Je to sen? Mlžný opar nad Prahou a Vietnamec má chůzy houpavou. Hrad na skále mosty přes řeku. Palety bezdomovec vláčí. Sběr mu neberou. Slintám zas... Grebeníček mastí karty s Topolánkem, Langer si dopisuje s jiným čurákem. To si vyprošuji ta sprostá slova slyším hlasy boží. Och bóža to je klučík co rád ho mám až se z toho polulám . A zase sem sám. Koho já hledám? Nápoj či náboj co dodá nebo navždy vezme.