Zamyšlení v podzimním večeru

Anotace: zase jsem jednou měla slabou chvilku....

/Připadá-li vám to směšné, smějte se. Přijde-li vám to k pláči, plačte. Nutí-li vás to k zamyšlení, přemýšlejte. /

Co je to láska? Zdánlivě lehká otázka, na kterou je těžké najít odpověď. Možná, že na ni ani odpověď není. Je to zbytečné slovo o pěti písmenech? Zcela určitě ne. Je to něco bez čeho se dá žít? Někdo by mohl tvrdit, že ano. Já však tvrdím, že nikoliv.
Zrovna dnes, takový nádherný podzimní večer. Všude kole mplno spadaného listí a jemný větřík fouká do vlasů. Večer jako stvořený na vycházku. Pomalé bloumání přírodou vás přímo svádí k přemýšlení, všude ticho, klid a tma. Někdo může rozjímat nad tím, jak mu vše v životě vychází a problém je pro něj slovo, které někdy možná někde zaslechl. Ale třeba já přemýšlím nad tím, jestli nejsem jen hloupá hříčka přírody. Zkušební králík, na kterém si bez jakéhokoliv postihu můžete vyzkoušet, co vše vydrží.

/Come and hold my hand. I want to contact the living. Not sure I understand. This role I've been given. Not sure I understand./

Mám ráda tmu. Už třeba jen proto, že zahaluje mou tvář, skrývá mé city a neukazuju slzy, které se mi derou do očí a pozvolna stékají po tváři. Jejich příčina? Možná naivita, ze které jsem ještě pořád nevyrostla. Myslíte, že se mi to jednou povede? Ale je to, že věřím naivita? Že věřím v lásku a ve štěstí. Ano, dneska je příčinou mého smutku, právě to slovo na pět písmenek. Zcela paradoxně jsem se vrátila do doby před dvěma lety. To naposledy jsem se cítila nějak podobně, i když pravda tak daleko to zatím nedošlo. Tenkrát si onen dotyčný semnou pohrál. A já blázen se zamilovala. Láska skončila červeným nosem, posmrkanými kapesníky a šrámem na srdíčku, který se časem zacelil, ale jizva zůstala. Možná bych měla poděkovat, možná nenávidět. Za co? Za ponaučení že někdy se nevyplatí dávat city najevo a je lepší o nich nemluvit. Za tu obrannou stěnu, která se projevuje kamenným výrazem a která nikomu nedovoluje se přiblížit. Vždyť přeci vypadá tak odmítavě. ? Ve skutečnosti je slabší než papír. Možná odradí i tebe, možná se odradit nenecháš. A možná si zase jen nalhávám přehnaný zájem o svou maličkost. Ve skutečnosti si na mě vzpomeneš asi jen ve chvíli, kdy mě vidíš. No vidíš a já tu teď pro tebe roním slzy. Nejspíš zbytečně. ? Protože ty si pořád budeš myslet, že když se tvářím tak naprosto odmítavě, nemáš nejmenší šanci. Budeš se bát. A já se ti nedivím. Taky bych do toho asi nešla. A přitom bych teď nejradši do celého světa vykřičela, že taková nejsem, je to jen přetvářka a svým způsobem obrana. Tak co, zkusíš to teď. Když víš pravdu? Nebo nemám právo milovat a být milována? I to je možné.

/I just wanna feel real love. In a life ever after. There's a hole in my soul. You can see it in my face. It's a real big place./

Jestli mají svině v životě vždy štěstí, jsem odsouzena nadosmrti k neštěstí. Sviní být neumím. Já se spíš měla narodit jako milosrdná sestra. Na dveře si pověsit štítek s nápisem: Trápí vás něco, potřebujete se vypovídat, hledáte pomoc nebo jen povzbuzení? Přijďte či zavolejte. Že zrovna nemám čas? To je nesmysl, pro vás si ho vždy najdu. Neumím odmítnout člověka, který něco potřebuje. To prostě nedokážu. Když uvidím svého přítele bezdůvodně ubližovat nepříteli, postavím se na stranu nepřítele. Dobrému příteli pomůžu kdykoliv, ať to stojí, co to stojí. Nejspíš jsem se měla narodit i v jiné době, dnes se již takový přístup nenosí.

/I don't want to die. But I ain't keen on living ether. /

Teď tu sedím a snažím se to všechno ze sebe vypsat, ač vím, že se mi to nepodaří. Jediný kdo mi tu teď dělá společnost je můj pes. Ten bezmezně oddaný a milující tvor, jediný tvor, o jehož lásce se nedá pochybovat.
/Je-li šťasten můj pes, mohu být šťastná i já. Je-li on nešťastný, nemám ani já důvod se smát. /
Znáte mě jako člověka s věčně dobrou náladou? Věřte, že někdy je to jen pouhopouhá přetvářka. Přetvářka, která mi alespoň trochu dodává sílu jít dál. Vždyť s úsměvem jde všechno líp. Vždyť nebýt mé střelené povahy, úsměvu na rtech a dobré nálady ať už té skutečné či té předstírané, musela bych se ze všeho už dávno zbláznit.

/When I'm feeling teak and my pain walks down a one way street. I look above./

Závěrem z toho všeho plyne, že láska není zbytečné slovo o pěti písmenech, je to cit, který k životu potřebujeme a bez kterého to jednoduše nejde. Proto se nedivte, že tak lpím na svém psovi, vždyť pouze u něho si můžu být jistá, že mě nezklame.

/Světu jsi pouze jedním člověkem, ale jednomu člověku můžeš být celým světem. /

*********************
Jestli jste dočetli až sem, gratuluji a omlouvám se, jestli jsem vám zkazila náladu. To jsem v úmyslu neměla.