Druhá šance

Anotace: Je to taková ptákovina a taky to do sekce "ze života" patří tak trochu z jiný strany... Ale tak co:)

Ted věděl, co je smysl života. Což nebylo nic zvláštního, protože každý věděl, že smysl života spočívá v tom, co přijde po něm. Totiž slunce. Ono slunce nikdy nikdo neviděl, ale čas od času někteří jeho přátelé zmizeli a už se nevrátili, a to se považovalo za dostatečný důkaz, že tato teorie je pravdivá.
Nedávno se však Ted dozvěděl, že to není tak snadné. První obtíž spočívá v tom, že nevíte, kdy to bude, protože je to okamžik nevýslovného štěstí, co vás vymrští za sluncem. A štěstí si nenaplánujete. Za druhé: nebudete tam sami - spousta vašich přátel se bude, stejně jako vy, snažit dostat se ke slunci co nejblíž a nejlépe s ním splynout. Prý je to velmi náročné.
Ted se tedy rozhodl, že se těmito záležitostmi bude zabývat, až přijde jejich čas a nezbyde mu nic jiného. A tak si žil vesele dál, až jednu středu měl už od rána výbornou náladu. Proto ho ani moc nepřekvapilo, když kolem poledne pocítil úplný nával štěstí a najednou bylo kolem nějak těsno, všichni zářili a smáli se, nálada se jim zračila v obličeji a pak se všichni pohnuli kupředu, ani to nešlo poznat, protože jich bylo tolik, obrovská masa těl, miliony jmen, všichni se znali a společně nyní pluli, téměř letěli zjistit, zda slunce není jen mýtus.
Netrvalo dlouho a spatřili jej. Bylo neuvěřitelné, obrovské a zářící a tak něžné a laskavé, že všichni zatoužili z celého srdce dostat se k němu co nejblíž, dotknout se ho a proniknout do něj... Napětí bylo téměř hmatatelné. Kdyby se nějaký nezávislý pozorovatel díval z výškyna to hemžení, neviděl by jednotlivé pohyby, jak se každý jinak rychle a jinak úspěšně snažil dostat do vedení, ale celistvou skupinu, která pulzovala a roztahovala se jako vesmír.
Ale vraťme se k Tedovi. Byl blízko slunce, tak blizoučko, že cítil teplo, které vyzařovalo. Doufal, že z nich všech to bude právě on, kterého slunce uvítá ve svém království. V plné rychlosti chtěl proletět dovnitř, ale jakási neviditelná síla ho odmrštila zpět. Bože, ono mě nechce! Pomyslel si a už už propadal zoufalství, když si všiml, že ani jeho přátelům se nedaří , a tak se to jal zkoušet znovu. Po chvíli davem proběhl záchvěv zklamání - Bill se dostal dovnitř. Proč zrovna on? Ptali se ostatní ukřivděně a snášeli se smutně k zemi, kde se ukládali k poslednímu odpočinku. Ted naposledy smutně zvedl oči ke slunci a náhle za ním spatřil druhé! O tom niky neslyšel a nevěděl, zda ho neklamou smysly. Přesto usoudil, že nemá co ztratit; nová naděje mu dodala síly, vyvinul nejvyšší rychlost, jaké byl schopen a světlo druhého slunce se za ním beze stopa zavřelo.
A o devět měsíců později se jedné mamince kdesi na zemi narodila dvojčata.