První zkušenost s...

Anotace: ..osudovým okamžikem, úředním šimlem, normálním člověkem v horším případě blbcem.

Pět dní poté.. v něděli si moje drahá maminka usmyslela, že vyrazí k tetě, kterou viděla už táááák dávno - včera. "Přespim tam, pokecáme, jo a vem mi od auta mašinu (šicí stroj) Iva chtěla něco spíchnout.
Hmmmmm." Nadšení ze mě přímo čišelo. Ale co alespoň si projedu část cesty, která mě zítra čeká do práce a vyzkoušim co dělá s autem právě napadaný prašan. Silničáři to nějakl zaspali takže co jiného dělat. Odhodím plné ruce věcí, které jsou životně nutné k pobytu na dva nebo tři dny a chopím se smetáčku a škrabky na sklo. Nejdřím musím mého asi dva měsíce starého broučka (hnědou škodovku 120) omést a oškrabat od sněhu a ledu a můžem vyrazit. V pohodě si to šinu našim městečkem. Když sjíždím kopec, který v opačném směru dává rok co rok v zimě zabrat všem kamionům (mířících na letňákách na vysočinu), musím se jen jízlivě usmát machrovi s x-metrovým návěsem, který už už rozsvicí koncovky páč dál už se nehne ani o metr. Pomalu a zodpovědně sjíždím k rybníku, který je v daném okamžiku narvaný bruslaři k prasknutí. Už jen okamžik a vyjedu ven z města. Pak už tradá po výpadovce k tetince.
Okamžik byl k mé smůle delší než jsem měla původně v lánu. v poslední zatáčce, která mě čekala jsem se poněkud zasekla... Chlapík v protisměru dostal trošku smyk a napálil to do mě. Ten okamžik byl strašně dlouhý, Přesně si pamatuju jak jsem zaregistrovala jeho ujíždějící zadek auta a předek točící se proti mě. Marný pokus s brzdou, která jen proklouzla byl spíš takový "výkřik do tmy". A pak jen PRÁÁÁSK!! No na to jak sme se loudali to byla pořádná řacha... Sama nevím, kde jsem vzala chladnou hlavu.
"Mami? Seš v pohodě??
Ale jo..
Fakt?? Dobrý??
Hmmm.."
S jistou silou otevřu(možná spíš vytlačim) svoje dveře
"jste v pořádku? Všichni?"
Ven se souká chlapík, vedle něj kluk asi 14-tiletej a ze zadu manželka.
"Ale jo a co u vás?"
Pomáhám mamině ven a znovu se ujišťuju jestli je všechno v cajku. Moje maminka, vyučená zdravotní sestra, nám totiž zbělala jak zmíněný prašánek a jen koukala.
"Musím tam dát výstražnej trojúhelník. Jo a vy byste asi měl taky, stojíme za zatáčkou"
Chlapík sice kouká dosti vyjukaně, ale otáčí se a jde se, stejně jako já, pohrabat uvnitř svého pomačkaného vozu..

pokráčování bude..