Tam na druhé staně

Anotace: Nevím co k tomu říct, prostě si to přečtěte, děkuju za každý komentář.

Dívala jsem se na hvězdy a přemýšlela jsem. Jaké je to asi na druhé straně. Když někdo zemře co je asi tak pravda. Že se reinkarnujem nebo že přijdeme do nebe či do pekla. Nebo nikdo nemá pravdu nestane se ani jedno ani druhý ale něco úplně jiného co nikoho nenapadlo. Na tato téma by se daly psát dlouhé a dlouhé eseje. Myslím, že to dnes tady a teď nevyřeším. I když možná bych mohla zkusit...ne to je blbý nápad pak bych se už nejspíš nemohla nikdy vrátit. A já mám ráda svou rodinu své kamarády, školu a hvězdy. Strašně ráda se dívám na hvězdy. I teď když je mínus 15 tak jako by mě jejich světlo zahřívalo. Jak je to vůbec s hvězdami a s planetami. Žije někde jinde ve vesmíru jiná stejně a nebo podobně vyspělá rasa.
Určitě je hloupost myslet si že mi jsme jediný lidi tady všude. Takový a jiný věci mě napadají když se dívám na hvězdy. Jsem zvědavá chtěla bych vidět celý vesmír. A vědět co je po životě. A jestli bude třetí světová válka a a a hromadu dalších věcí. Ale nic z toho nejspíš nezměním. Tomu že bude válka nedokáže takový nicotný človíček jako já zabránit. Celý vesmír taky asi nikomu nepomůžu objevit. Chodím jen na blbej pedág a nakonec ze mě bude ta kráva učitelka. Ale možná bych mohla něco zjistit už teď a to co je po životě. Ale jak to nejlíp udělat aby mě to moc nebolelo ? A je to vážně dobrej nápad?? Možná bych mohla počkat až zemřu stářím nebo tak něco. Ne už to nevydržím musím znát nějaký tajemství života. Možná si myslíte že jsem blázen. Ale já jsem obyčejná, průměrná. Chci znát aspoň něco co nikdo jiný nezná. Tak jak to bude nejlepší provést?? Nechci aby se má rodina trápila a pokládala si otázku proč ona zrovna spáchala sebevraždu. Takže nejlepší to bude udělat jako nehodu. Jasně skočím pod auto. Šla jsem na dálnici. A čekala na příhodný okamžik. Teď viděla jsem jak asi 200 metrů ode mě se po silnici řítí nějaký šílenec. Už je skoro u mě jo du na to. Ucítila jsem náraz, žádnou bolest. Auto mě odhodila několik metrů pryč a v tu chvíli jsem uviděla zářivé světlo. A tak vám teď posílám tento dopis, tento příběh z tamtoho druhého místa a jen vám chci říct, že to nestojí za to. Je to tu sice pěkné ale ne radím vám jedno buďte rádi že žijete svůj život a žijte ho každou minutou.