Host

Anotace: Bude dost nevěřících

Sbírka: Střípky s pohodou žití.

Bylo krásné sobotní ráno v polovině června.Hleděl jsem z okna domu, který stál v malém údolí u šumavské vesničky Nové Hutě.Dům,celý bíle natřený,sloužil jako ubytovna pro lesní dělníky,kteří přijížděli na likvidaci polomů.Ten den jsem zůstal v Bílém domě,jak se mu říkalo,sám.Těžaři odjeli k rodinám, kuchařka také, klid v domě se mi zamlouval.Vlastnoručně udělaná snídaně,no,řekněme obstojná.Vyluštěná křížovka při kávě, pokus vyladit obraz na starém Oravanu,marné. Samota je osvobozující, ale nesmí trvat dlouho.Osm hodin a první náznak nudy, začíná to brzy.Jít na houby?Mám jich kolem sebe každý den spoustu.Hlavou bleskl nápad, na pasece u Borové Lady leží rovnačka.Ne,ne,to je práce.Ale chlapi by v pondělí koukali.Hlodalo to v hlavě, jednou pro, po druhé proti,to už jsem si dával na hromádku rukavice, metr a křídu,nakonec jsem sáhl po batůžku.Dokonalá profesionální deformace.Převlékl jsem se do smoláčů,vyndal bochník husineckého chleba, poklad tohoto kraje,uřízl pořádný skolek, skleničku škvarků a láhev piva, všechno nacpal do batůžku a vyrazil na cestu.Jako dopravní prostředek mi posloužilo kolo, které prý používal ještě za války místní policajt.V Borové Ladě jsem byl za půl hodiny.Kolo zanechal u paseky, vyndal z ukryté bedny sekeru, kalač a klín, přehlédl paseku odkud začnu. Štípal silné špalky na čtvrtky,slabší na půlky a snášel do metrů. Sluníčko připalovalo, objevila se havět,pro kterou bylo mé zpocené tělo jedním velkým barem.Měl jsem postaveno pět metrů,v poledne červnový topič naznačil, že nesleví.Posadil jsem pod smrk na kraji paseky a vyndal z batohu pivo a chleba.Ukrojil jsem si krajíc,cítil jsem vůni chleba a těšil se na jeho chuť, ani jsem nevyndal škvarky.Ulamoval jsem kousky a se zavřenýma očima vychutnával ten boží dar. Zdá se vám mé horování přehnané,ale já opravdu dlouhá léta tak dobrý chléb nejedl.Po chvíli jsem otevřel oči, ruka mi zůstala na půli cesty k puse. Nemohl jsem polknout, zůstal jsem přilepený ke kmeni stromu a s údivem hleděl na majestátný postoj jelena,který stál pět metrů ode mne.Se vztyčenou hlavou a mírně rozkročený mi dával najevo, že přišel v míru.Roztahující se nozdry a zvedající se horní pysk prozrazovay, že ho něco znepokojuje. Věděl jsem, že jakýkoliv pohyb ho vyplaší. Udělal krok dopředu,sklonil hlavu a já si uvědomil,jaké zbraně na mne míří.Udělal další krok, protáhl krk, nozdry zrychlily, v tom mi došlo o co mu jde. Pomalu jsem odsunul chleba od sebe, udělal zvláštní pohyb hlavou a tiše zamručel. Odtáhl jsem ruku od chleba, raději jsem sklopil oči, abych nebyl považován za soka.Zahlédl jsem jeho spárky u mých nohou, cítil jeho dech.Zajímalo mne, kde má hlavu,kousek od mé tváře byla jedna z výsad jeho paroží, stačil by prudší pohyb hlavy a jsem přibodnutý jak motýl na podložku. Jenže on měl jinou starost, právě ukousl kus chleba a bezstarostně žvýkal, vědom si toho, že není nikdo, kdo by ho nyní o dobrotu připravil.Napadla mne pošetilá myšlenka, pomalu jsem zvedl ruku a položil mu ji na bok. Ucítil jsem mírné cuknutí kůže a nepatrný pohyb hlavy.Začal jsem ho zlehka hladit,jen na malém kousku,nepatrně poodstoupil a já dostal tu nádhernou možnost pohladit ho na krku.
Když jsem viděl svojí ruka na jeho krku, uvědomil jsem si mohutnost jeho těla. Přesto jsem si dovolil ho hladit dál,cítil jsem roste tlak na moji ruku a tak jsem ho slabě podrbal.Náhle se pohnul, koutkem oka jsem zahlédl prázdný papír. Opatrně překročil mé nohy a poodešel o pár kroku dál. Chvíli stál z boku a s hlavou otočenou ke mně. Pomalu jsem vstal, s klidem mne pozoroval,pak hrábl přední nohou a se vztyčenou hlavou odcházel.Vrátil jsem se k práci, v duchu jsem uvažoval o vyjímečnosti zvířecí říše. Jelen mi oplatil můj souhlas, že si může sníst onu pochoutku tím, že mi dovolil,abych se mohl dotýkat jeho nádherného těla.Pak usoudil, že mi nic nedluží a spokojeně odešel do hlouby lesa. Večer v hospodě plácali chlapi páté přes deváté, o příhodě s jelenem jsem pomlčel, těžko bych snášel hloupé narážky.Pracoval jsem skoro pětadvacet let u lesů,se zvěří mám nezapomenutelné zážitky.Ten papír od chleba mám uložený dodnes.