Moje láska z Písku

Anotace: ...psáno pro asicr.blog.cz ...

1.

Seděl bez pohnutí na kraji manželské postele a pozoroval kapky stékající po okně hotelového pokoje. Prší už od večera, kdyby byl doma nadával by na svinský nečas, ale teď je to jedno. Nemusí nic. Podíval se na elektronické hodiny odměřující zelenkavým pomrkáváním zbývající čas. Půl třetí ráno, do posledního polibku na rozloučenou zbývá ještě celých patnáct hodin. Patnáct hodin ze čtyřiadvaceti. Je to moc nebo málo?
Marta za ním lehce oddychovala. Při každém z jejich, už třináctém čtyřiadvacetihodinovém setkání si na tři hodiny zdřímla. On nespal, nemusel a ani nechtěl, bylo by mu líto promeškat celé tři hodiny. Otočil se na spící Martu. "Bože jak je krásná." zašeptal si pro sebe. Marta se ve spánku zavrtěla, jako by slyšela, co šeptal a chtěla pohybem nesouhlasit, přitáhla si cíp deky pod bradu, vystrčila nohu a přetočila se na bok. Usmál se, když viděl, že vystrčila pevný zadek a celá záda, zatím co deku držela pevně pod bradou na prsou a mezi nohama.
Marta spala jako jeho žena.
Neměl výčitky, prostě to tak bylo. Za pár dní to bude třicet pět let od jejich prvního setkání na pochodu Praha - Prčice a třinácté setkání v Píseckém hotelu Bílá růže. "Moje lásko z Písku" ji říkal asi deset let, když si začal uvědomovat jak je jejich vztah křehký, pomíjivý a bláznivý.
Bylo mu patnáct a několik týdnů, když si na rodičích vymohl jednu volnou sobotu, aby mohl na ten slavný pochod. Jeden z možných startů pochodu byl v Písku, kde se hned ráno po příjezdu na nádraží seznámil s tehdy šestnáctiletou Martou, která marně vyhlížela svou kamarádku a kterou, bůh ví proč, on oslovil. Možná proto, že vypadala tak osamělá, možná proto, že byla čímsi neskutečně až záhadně přitažlivá ve svých hnědých manšestrácích, skautské košili, pohorkách a riflové bundě.
Všiml si jí hned, když vystupoval na nádraží z motoráku. Bezradně přeskakovala pohledem z jedněch otevřených dveří dvou červenožlutých vagónů do druhých a pak zklamaně potřásla hlavou, jako by nechtěla uvěřit tomu, že ji kamarádka nechala na holičkách. Navztekaně odfoukla neposlušný pramen vlasů barvy, délky i hustoty hřívy pouštního lva, otočila se a nahlas zaklela: "sakra, sakra, já kráva pitomá …"
To už byl na její úrovni a poprvé v životě oslovil neznámou dívku.
"Ahoj, já takhle marně čekal u odjezdu vlaku, taky mi nepřišel kamarád. Jestli jdeš na pochod, tak můžeme jít spolu, alespoň nám to líp uteče. Chceš?" No nebylo to zrovna nic duchaplného ani moudrého, ale Marta kupodivu souhlasila. Prohlédla si mě od hlavy až k patě, zas zatřásla hlavou se lví hřívou, jakoby pro změnu nevěřila tomu, co vidí.
"Hm, lepší už to asi nebude, tak pojď, pionýre. Marta jméno mé."
"Marek."
2.

Poslouchala se zavřenýma očima tlumený koncert dešťových kapek na parapetu hotelového pokoje a předstírala, že spí. Dělala to pokaždé, když spolu byli, dnes po třinácté za posledních třicet pět let, byl to její "time out", který si pravidelně vybírala, aby měla čas urovnat si myšlenky roztěkané přívalem Markových slov, mazlením a milováním.
Ucítila nepatrný pohyb na posteli, určitě se na ni dívá. Vždycky se na ni dívá. Otočila se s dekou pod bradou na bok, aby neviděl, že nespí a mohla si chvilku přemýšlet. O tom všem, co dělá, a co by dělat neměla. Vlastně jako vždy přichází výčitky svědomí.
V jedenapadesáti letech má všechno, co si může žena přát, bezproblémové manželství, skvělého muže, syna, dceru a brzo i vnoučata. Je zdravá, spokojená a úspěšná ve své práci, prostě není nic, co by jí scházelo. Přesto je teď tady na tomhle hotelovém pokoji a chvěje se vzrušením pokaždé, když na ni Marek pohlédne, dotkne se jí a políbí. Už jen to jak voní, jí dokáže podlomit kolena.
O sexu to přeci ale není, tak o čem to sakra je?! Proč musí stále dokola podvádět svého muže, děti a vlastně i sebe? Proč? Proč riskuje všechno, co si za bez mála dvacet pět let manželství s Pavlem vydobyla?
Marek ji přejel lehce prsty po odkryté páteři a políbil na ucho.
Zas cítila to vlhké a žádoucí chvění, tam dole. Milovali jsme se už dvakrát a bylo to nádherné, Marek je mistr předehry, hraje na mě rukama i jazykem jako klavírní virtuóz a já husa hloupá s ním dělám takové věci, které bych s Pavlem v posteli nikdy nedělala. Jestlipak by se Marek dokázal i doma se svou ženou Janou milovat dvakrát za sebou? Kdo ví...
Stiskla víčka ještě silněji, než měla doteď a snažila se myslet na něco jiného, snažila se vzpomenout na ten den, kdy to všechno začalo.
Tenkrát se domluvila s kamarádkou Táňou, že spolu půjdou, již podruhé pochod Praha - Prčice a zase z Písku. Táňa měla přijet lokálkou od Protívína v sedm hodin třináct minut. Nepřijela. Místo toho ji oslovil kluk v červené teplákové soupravě, bílých botaskách a bílém tričku. Vypadal jako vystřižený ze sovětského sportovního časopisu, blbec.
"Ahoj, já takhle marně čekal u odjezdu vlaku, taky mi nepřišel kamarád. Jestli jdeš na pochod tak můžeme jít spolu, alespoň nám to líp uteče. Chceš?"
Černovlasý, zelenooký, usměvavý, urostlý, vyšší než já, a voněl, něčím co jí hned napoprvé zamotalo hlavu a podlomilo kolena. Jinak to byl normální kluk, ani pěkný, ani ošklivý.
"Hm, lepší už to asi nebude, tak pojď, pionýre. Marta jméno mé."
"Marek."
3.

Přejel prsty Martě po páteři, jen zlehka, aby ji neprobudil a políbil na ucho. Miloval, když spala, uvolněná, bezbranná a on se na ni mohl jen dívat. O čem se jí asi zdá?
Marta cítila jeho dech i vůni, cítila, jak se jí dotýká celým tělem, když si znovu přilehl.
Zašeptala, to co by neměla.
"Miluj mě."