Jak jsem objevil díru na trhu

Anotace: Jedna z prvních povídek, snad i trochu k zasmání

Sbírka: Povídky, reportáže a úvahy

Jak jsem objevil díru na trhu.

Když jsem začal v r. 2000 přestavovat svůj domek
v ulici Ve Vrbí, vzbudilo to pozornost mnoha lidí. Zvláště mí kamarádi z restaurace v sousedství si ze mě začali utahovat, cože to tu stavím a jak, co to z těch chlívků chci udělat, vždyť každý rozumný člověk musí pochopit, že to, co dělám, je jen ukázka marné snahy vytvořit nemožné.

Jednoho krásného dne šli okolo tito pánové.
Vraceli se z hub. Byli v trochu povznesené náladě. Zastavili se totiž v hospůdce. Já pracoval a snažil jsem se "vytvářet hodnoty". Oni zas "vtipně" komentovali
mé snažení slovy:

"Co to tu stavíš? Že tak krásně bouráš?"

Chtěl jsem jim odpovědět ve stejném duchu, a tak
jsem odvětil:

"Tady bude Centrum asistované reprodukce!"

"A co to je? Samá cizí slova! Co to znamená?"

"Pánové, to je tak jednoduché, že to pochopíte i vy. Naše hlavní heslo bude: Umělé oplodnění klasickou cestou!"

Zasmáli jsme se a na celou věc jsem zapomněl.

Za tři dny jsem se byl občerstvit u sousedů a tam
u pivka přišla řeč na moji stavbu. Vzpomněl jsem si, jak
jsem vtipkoval a prosil jsem všechny přítomné, aby to
brali jako pouhý vtip a nešířili dál. Všichni mi to slíbili.

Dopili jsme a šli po svých povinnostech. Jaké mě čekalo
v příštích týdnech překvapení, jsem opravdu netušil.
Asi za měsíc jsem kráčel centrem města nic netuše
po chodníku a vtom za mnou klapot podpatků. Zrada!
Okamžitě mě napadlo, že mě stíhá nějaká žena; a zcela podvědomě jsem zrychlil. Ona však byla odhodlanější
a usmyslila si, že mě dohoní. Rezignoval jsem tedy a
zpomalil. Byla to známá paní, která mě oslovila křestním jménem a celkově vypadala, že ode mne skutečně potřebuje pomoci, a ne že by mě chtěla o něco připravit.
Uklidnil jsem se, pozdravil a připravil jsem se na nezávaznou debatu, co, jak a kdy bych mohl udělat na opravě jejího domečku.

"Láďo, to jsem ráda že tě vidím. Chtěla bych se tě
na něco zeptat. Ty stavíš provozovnu, viď. A kdy
to budeš mít hotové? Víš, já se neptám jenom tak."

Ztišila hlas a pokračovala:

"Víš, moje dcera, vždyť ji znáš, ona má problémy.
Ona nemůže přijít do jiného stavu, ... už dlouho.
A její manžel je pořád pryč. Já jsem slyšela ... "

Trochu se odmlčela a pak pokračovala:

"A kdy to budeš mít hotové, - nebo ... - nebo bys
mohl hned?"

Až teď mi svitlo! Proboha, zase ta moje nevymáchaná huba, že já radši nejsem zticha.

" Paní ..., to je omyl, já sice dělám Biotherik, ten má
jisté účinky na tento okruh problémů, ale vy jste asi slyšela nějaký hloupý vtip na mou osobu. Promiňte,
ale já vám v tomto nemohu pomoci. Mám u sebe pouze letáček na metodu Biotherik, ten vám mohu dát. Přečtěte si ho a pak se rozhodněte."

Paní si letáček vzala a za čas se u mne objevila její dcera. Po krátkém čase přestala docházet na Biotherik.
Tato metoda byla totiž úspěšná. Mladá paní otěhotněla a já nemohu příhodu uvést ve svých podnikatelských
materiálech, protože ani vy mi při čtení těchto řádek vlastně nevěříte.

To ale nebylo všechno. Netrvalo to ani dva týdny, a tato informace se, značně pozměněná, objevila v nové podobě:

Na návštěvu ke mně přišla kamarádka, kterou jsem neviděl léta. Byla velice příjemná, povídali jsme co a jak a podobně, až těsně před odchodem jsem se dozvěděl to zásadní: Rozvedla se a cítí se trochu sama. Jestli by někdy nemohla příjít. Jen tak. Aby se cítila zas líp.

Co jsem odpověděl, je jasné.

Jsem zásadový muž!
Mám svou ženu rád!
Ale objevil jsem díru na trhu!
A to mi nedá spát!

Tak snad ...

/ pokračování snad příště/

Druhý díl: http://liter.cz/Basne/232569-view.aspx



Hrádek Vokáleč, 17.2. 2007