Prodavačka Nahoty

Anotace: Příběh o dívce s ohranými motivy, ale stojí za připomenutí. Připomenutí toho že ne všichni si žijeme v blahobytu.

Jméno: Olga
Příjmení: Hlaváčková
Věk: 21 let
Stav: Sirotek
Matka: Smrt následkem rakoviny
Otec: Neznámý

Když se ji viděla poprvé vypadala jakoby každou chvíli měla samou únavou usnout. Seděla jsem na zastávce a okolo mě se plouží, krokem pomalejším než šnek mladá dívka. Měla dlouhé černé vlasy jako uhel a její oči byly jako dva kaštany. Její krok je mírně kulhavý jakoby by měla nohu těžkou jako kámen. Říkala jsem si: ,, Bože co se jí stalo?“. Byla sice pěkně oblečená, upravená a čistá ale její obličej vypadal jako když při oteplení roztává sněhulák. Ta únava, smutek a neštěstí se jí zračilo ve tváři a zarylo se až moc hluboko. Nikdo se jí neptal co se děje. Všichni jsme seděli v té zastávce pěkně v suchu, zatímco ona se procházela tím lijákem, skrz na skrz promočená. Poté jen přešla na druhou stranu chodníku a zmizela v pasáži.
Dlouho mi ležela v hlavě, až jednou když jsem se bavila s kamarádkou sem se dozvěděla celý její životní příběh.
,,Jmenuje se Olga a je to sirotek“, povídá mi má kamarádka Jana. ,,Znám celý její příběh, od mé tety která s ní bydlela ve stejném městě a tam je prý dost známá, a povím Ti ho.“

Její jméno je tedy Olga Hlaváčková. Teď už je sice sirotkem, ale dříve žila v jednom panelovém domě se svou matkou a babičkou. Její maminka byla velice nemocná. Měla rakovinu plic. A tak když si to takhle jednou přijde Olga domů najde postel prázdnou a uplakanou babičku u stolu. Od té doby je všechno jinak. Olga chodí do školy. Studuje střední floristickou školu. Od teď však musím babičce velice pomáhat, proto taky tu školu velice zanedbává. Tedy nejenom proto je taky tak trochu flákač. A tak je ráda když může zůstat celý den doma, koukat se na televizi, uvařit oběd a jinak nic nedělat. Jenže někdy přeci do té školy taky musí a v těch dnech, zejména letních, utíká za školu. Babička už neví co s Olgou dělat a tak ji pošle na internát do města vzdáleného asi cca 70 km. To však nepomůže Olga pořád utíká a nikdo si s ní neví rady. Až jednou, když je zas po dlouhé době doma a ne někde na útěku, se babičce přitíží. Olga s ní jde tedy do nemocnice a tam si babičku nechají. Jenže babička už na tom není zdravotně nejlépe a za týden po poslední Olinině návštěvě usne a už se neprobudí. Olga je zdrcená a od té doby už to s ní jde velice rychle. Nechodí do školy a poflakuje se po ulicích. Po babičce jí zbyly nějaké peníze, takže nouzi nemá. Oblečení má taky dostatek a bydlí i v bytě po babičce. Jenže jednou přijde den, kdy peníze dojdou a je potřeba vydělat. Proto Olga nejdříve prodává cenné věci a pak už i každé cetky. Jen aby za to něco dostala a pokračuje to až do takové fáze kdy je byt kompletně vybílený. Do žádné práce ji nikde nechtějí a tak se uchýlí k nejhorší ale pro ní jediné možnosti. Oblékne se nejlépe co má a hlavně aby to bylo dost sexy a vyzývavé. Velice výrazně se namaluje, vezme kabelku a jde. Nejprve se jen tak prochází po parku, ale pak zamíří na známou ulici. Je podvečer a už se stmívá. Ona se strašně bojí ale co nadělá. Jde s myšlenkou že bude ,,jen,, dělat orál. Postaví se na roh a potupně čeká. Kolem dokola nikde nikdo není a tak se opře o zeď a pořád vyčkává. Najednou se zpoza rohu vynoří chlápek dost rozvalité postavy a zamíří to přímo k ní. Už je dostatečně blízko aby ho slyšela, ale aby nemusel křičet a pronese tu známou otázku:,,Tak za kolik?“ ,,Ale já jenom pusou,“ odpoví mu. ,,No tak nedělej cavyky a řekni za kolik všechno!?“dožaduje se muž odpovědi. Olga se však zalekne otočí se a začne utíkat. Slyší už jen jak jí muž odpovídá peprnými nadávkami. První pokus se tedy nezdařil. Olga je od toho zážitku dost vystrašená a neví co má dělat. Už dva dny nic nejedla. A tak to o den později zkusí znovu. Tentokrát je hledání úspěšné. Nějaký mlaďák si chce užít, ale když mu řekne že jen pusou nechá se ukecat. Něco málo si tedy vydělá. Chvíli jí to stačí vydělávat si tímto způsobem ale později začne uvažovat že by si mohla viděla daleko víc jen za to že se s někým vyspí. Olga už skoro postrádala všechny morální hodnoty. Byla už dost vyčerpaná že na to ani nezbyl čas. A tak tedy podlehne. Nechá se zlákat prostitucí. Nevedla si špatně. Jen byla strašně zřízená. Každý den se vracela v pozdních hodinách a pak prospala celý den. Večer to zas začalo na novo. Postupně se propracovávala výš a výš měla stále zákazníky a někdy ji přišel do cesty i ,,pracháč,,. Ti byli takoví že měli dost na rozhazování a bylo jim jedno kolik utratí. Takže si Olga vždy dopřála luxusní večeři s nějakým pánem a pak si zašli do luxusního apartmá které měl pronajmutí. Nezdálo se jí že si žije špatně. Až jednou přišel on. Ani neví jak se jmenoval ale kámoši mu říkali Tomy. Probíhalo to jako obvykle. Večeře a pak pokoj. Jenže když už pak vedle sebe leželi a ona se sbírala k odchodu on se dožadoval další hry. Olga však už nechtěla, dostala zaplaceno a byl čas odejít. To se Tomymu nelíbilo a tak ji jednu pěkně lejsknul. Když pořád kladla odpor, zbil ji až tak že se nemohla ani zvednout ze země. Nechal jí tam a odešel. Našla ji až pokojská, která tam šla uklízet. Zavolala sanitku a Olgu odvezli do nemocnice. Tam jí sice dali do pořádku, ale ona se vrátila zas ke své práci. Tomy jí pořád navštěvoval a často jí bil. Proto radši dělala co mu bylo po chuti a někdy ji ani nezaplatil. Vodil jí čím dál tím do horších pokojů, až nakonec skončili v takovém pajzlu. Nějaký motel u dálnice. Olze se nelíbilo to jak žije, ale neměla sílu se z toho vyhrabat. Jednoho dne přišel takový milý pán. Jmenoval se Pepa. Následovalo to kvůli čemu přišel, ale jelikož byl svobodný tak se to tak skloubilo, že u něho Olga zůstala přes týden. Pak u něj zůstávala čím dál tím častěji. Měla se s ním dobře, on se o ní pěkně staral. Jenže myslíte si že to Olze pomohlo? Měl ji snad dokonce i rád, ale jí pronásledoval její předešlý život. Tomy si ji našel a odtáhl ji pryč. Bylo to jednou když byla doma večer sama. Zazvonil a jen co otevřel chytil ji a už ji hnal kopancema ze schodů. Byl už značně opilý. Dotáhl ji do motelu a zde si na ní zařádil. Potom jí zbyl a to tak že plivala chuchvalce krve. Bylo ji jako by ji někdo přejel buldozerem. Byla však jen schopná doplazit se kus od motelu po dálnici odstavnému parkovišti. Tam si sedla na lavičky a usnula. Druhý den ji našel nějaký řidič tiráku. Byla značně podchlazená a hodně zřízená. Odvezl ji do nemocnice, ale zde mu řekli že nemá pojištění a že jí neošetří. Posadil ji tedy do čekárny, řekl jim ať si s ní dělají co chtějí a odešel. Sestřičce se podařilo z Olgy vymámit jméno a telefonní číslo jejího přítele. Ten za nedlouho přijel a odvezl jí domů. Olze bylo však hůř a hůř. Necítila už téměř nohy a byla celá modrá. Zajel s ní ted znovu do jiné nemocnice, kde když ji viděli tak ji ihned ošetřili. Olze však už nebylo pomoci. Diagnóza lékařů byla jasná. Bude kulhat, měla v noze přetrhané vazy které hojí velice špatně a nezhojí se zcela. Olga byla bezmocná. Už si ani nepamatuje jak se dostala domů. Teď však jen ví co musí udělat a vůbec se jí to nelíbí. Je na čase poslední a další útěk. Sbalí si pár věcí a uteče. Pepa jí sice shání ale už ji nikdy nenajde.

,,A ty jsi ji opravdu viděla tady u nás?“ptá se Jana. ,, No jasně určitě to byla ona ten popis sedí,“odpovídám jí. ,,Tak to by jsme měli asi zajít na policii je hledaná, stejně myslím že už na ní všichni zapomněli ale pro jistotu.“,,Tak jo jdeme , ale já si musím jít ještě něco zařídit.“ Lhala jsem. Nechtělo se mi jít tu dívku udat. Je to její rozhodnutí. A ačkoliv jí vůbec neznám, cítím nějaké pouto. Byla mi určitým způsobem sympatická jako bych ji znala strašně dlouho. Nevím možná je to blbost, ale já věřím svému vnitřnímu já a proto jsem večer Janě napsal smsku:,,Promiň ale já na polici nepůjdu, běž sama, později ti to vysvětlím. Zatím se měj. Renča.“