Lyžák znovu a znovu

Anotace: Příběh je o jedné dívce která prožila třikrát jeden a ten samí lyžák-jak je to možně?to si přečtětě sami.

Nazdárek já jsem Nancy a budu vám vyprávět svůj prapodivný příběh co se mi stal před měsícem.
Jela jsem autobusem z lyžáku a už jsem se dost těšila domů,na rodiče protože se mi už stýskalo a na svou postel protože z těch jejich mě pěkně bolely záda.
Cesta byla unavená,koukala jsem se z okna a protože jsem byla nevyspalá protože jsem usnula.
Probudila jsem se až když jsme dorazili na místo,rychle jsem si zbalila věci kterých jsem moc neměla a vykoukla z okna zda neuvidím rodiče,ale místo abych byla u školy byla jsem zpátky u chaty kde jsme byli ubytovaní.Chtěla jsem se zeptat co to má znamenat ale ani nevím proč prostě jsem to nedokázala.Zeptala bych se kámošky ale ta jako minule seděla se svou nej kámoškou Nelou.
Ze přemýšlení mě vytrhla učitelka která přišla za mnou a řekla: "Pojď,Nancy nebo tobě se tu snad líbí?" pak se usmála a já si vzala věci a řekla:"Omlouvám se já se nějak zamyslela už jdu."
Když jsem z autobusu vylezla nebyl nikde nikdo,ani zavazadla tu nebila jen lyže,šla jsem proto dovnitř kde byl pořádný hukot,ten ustal až když přišla učitelka a rozdělila nás do pokojů.Vše probíhalo uplně stejně jako první den předtím a když jsem si pak lehla na svou tvrdou postel přišlo mi to hrozně divné a měla jsem v hlavě plno myšlenek:"Mám to někomu říct,nezdá se mi to,co mám dělat...a tak podobně a to do té doby než se šlo na večeři.Překvapivě jsme vedli stejný rozhovor jako předtím,ale já toho že už jsem tu jakoby byla využila a když jsme se bavili o tom co bude řekla jsem:"Holky,vsadím se s vámi třeba o pět korun že dneska bude k večeři bublanina." v duchu jsem se pak zasmála protože jsem měla výhru jistou.Holky souhlasili a když jsme dorazili do jídelny byli udivené z toho že fakt bublanina je:"Hele,jak jsi to věděla?" zeptala se mě hned Nela,ostatní z toho údivu stále mlčeli. "No víš já na ní měla hroznou chuť a prostě jsem měla takové tušení." "Aha to je drsný,a nemáš tušení na snídani?" "Zatím ne ale mívám o snídaních sny." To už holky byly v pohodě a všichni jsme se začli smát.
Po večeři se mělo jít na film,mají tam totiž takové menší kino,ale protože jsem to vlastně už viděla,zůstala jsem na pokoji s Natálií která tam prostě nechtěla.Když se pak holky vrátili dlouho jsem si povídali stejně jako minule,až na to že jsem nemluvila já,ale to minule taky moc ne,ani jsem brzo neusla jako minule protože jsem musela myslet na to,že tam jsem znova.
Druhý den jsem holkám řekla že se mi zdálo o snídani a že bude bábovka která samozřejmě byla :-).Po snídani jsme šli na lyže a učitelky se ptaly kdo neumí lyžovat hlásili se všichni jako minule kromě mě protože to už umím od minule,no a na to hned reagovala Nela:"Hele proč ses nepřihlásila?vždyť jsi říkala že jsi na tom nikdy nestála?" "No víš já si vzpoměla že jsem na tom stála ve třech letech" "A to si to pamatuješ?" "Jo" "Hihi to je divný"
Pak už jsme jeli dolů,šlo mi to dobře a musela jsem se smát při vzpomínce jak jsem minule padala.
Po obědě jsme šli zase na lyže a to jsme si dělali co chtěli,tak jsem Denisu(kámošku) učila,protože minule se to skoro nenaučila a já to chtěla mít trochu jiný. Večer jsem opět nemohla usnout a to jsem minule každou noc usnula jako první,tak jsem si četla knížku kterou jsem minule nedočetla a chtěla jsem si jí dočíst.
Všechny další dny probíhaly podobně-s holkama jsem se vsázela co bude k snídani,když byl film nešla jsem a při volném lyžování jsem učila Denisu.Naštěstí vše rychle uteklo a byl den odjezdu,modlila jsem se aby se to znovu neopakovala a snažila se neusnout i když jsem byla opět unavená,to se mi povedlo a konečně jsem se dočklala rodičů.S velkou radostí jsem k nim běžela a jak jsem byla ráda že jsem s nima ani jsem jim neřekla co se mi podivného stalo.
Ten den uběhl krásně a v mé měkké postýlce jsem pak krásně a brzo usnula,tešila jsem se na ráno jak vše řeknu rodičům.Ráno se ale stalo něco hrozného- mamka mě probudila a řekla:"Vstávej,nebo příjdeme pozdě na lyžák" a vše se znovu opakovalo,naštěstí už naposledy a teď,měsíc po "třetím" lyžáku si jen říkám jak je to možné,ale ještě jsem to nikomu neřekla,řeknu to až zejtra babičce ke které jedu.
KONEC