A co dál?

Anotace: Prostě příběh ze života... Jsem celá zmatená, budu ráda, když mi řeknete svůj názor. Mám v tom vztahu dál pokračovat? Co si o mně myslíte?

Vlastně teď vůbec nevím. Dostala jsem se do situace, o který bych nikdy nepředpokládala, že nastane. Úplně jsem si dnes uvědomila význam doslovného překladu anglického výrazu „fall in love“. Prostě mi došlo, že jsem do toho spadla. Snažila jsem se trochu přece bránit, ale on mi to neulehčuje, právě naopak.

Zrovna já, která nevěrou opovrhuje a nebyla svému partnerovi nevěrná a ani žádný partner mně. Tak právě já jsem do toho spadla se zadaným klukem. Věděla jsem to od začátku, nic mi netají. Ale jak to on tedy vnímá? Co si o tom vlastně myslí? Co si myslí o mně?

Seznámili jsme se na internetové seznamce, už tam měl uvedeno, že má přítelkyni a hledá jen kamarády, po pár návštěvách profilů mi napsal a hned mě tím zaujal. Studuji totiž v Hradci Králové a přece jen tu neznám tolik lidí, s kterými se můžu vídat i mimo školu, tak jsem ráda získala nového kamaráda. Nějakou dobu jsme si psali přes icq a došli jsme k tomu, že bychom se rádi poznali osobně. Pořád vše probíhalo na přátelské úrovni a ani mě nic jiného nenapadlo…Takže jsme se domluvili na úterý minulý týden, měla jsem ten den shon, ráno škola, z té na jídlo a pivo s pár lidma ze třídy, došla jsem na koleje a za deset minut mi jel bus zpět ke škole, kde jsem měla sraz s kamarádkami a šly jsme na kafe, cestou zpátky mi napsal Petr, takže jsem se rozloučila s kamarádkou, která měla stejnou cestu jako já, a jela jsem na nádraží počkat až Petr přijede, je z Jaroměře, což je kousek odtud.

Tak fajn, všechno probíhalo v pohodě, pořád jsme měli co říct, šli jsme se projít do parku a pak do hospody na jídlo a pivo, tam už byli mezi námi cítit takový ty zvláštní vibrace, jiskřičky. Jinak to snad ani nešlo, když byl tak okouzlen z mých tmavých očí a pořád se do nich koukal a já zas do těch jeho hlubokých a modrých jako studánky. Pak jsme šli už na nádraží, k vlaku, vlezl sis dovnitř do dveří a ještě jsme dobu kecali, než to mělo jet a já věděla, že se nějak musíme rozloučit, objali jsme se, pak znovu s polibkem na tvář, kouknul na mě a dali jsme si ještě naši první pusu a vlak už se začal rozjíždět. Byla jsem hrozně zmatená, přemýšlela o tom našem setkání, o věcech, který máme společný, o tom všem, co jsme si pověděli, jak jsem se cítila. Domluvili jsme se na středu tento týden, že přijedu já za ním domů večer po škole, budem pít víno a povídat si, když bude hezky, tak vyrazíme na výlet a pak zůstanu spát u něj. Celý týden jsme si pořád psali, několikrát mě přemlouval, ať přijedu dřív, jenže já se musela učit na zkoušky, takže jsem odmítala.
Přišla středa, úspěšně složená zkouška, s holkama do restaurace a pak ještě do čajovny, odpoledne škola a v šest už jsem byla v Jaroměři. Nezastírám, že jsem neměla od týhle návštěvy určitý očekávání, schválně jsem se oblékla, aby mi to opravdu slušelo, vzala jsem si i dokonce soupravu spodního prádla, aby to ladilo… Přivezla jsem jednu lahev vína, Petr koupil další dvě, ještě jsme šli nakoupit jídlo na večeři. Došli jsme domů, ukázal mi byt, sedli jsme si v kuchyni, otevřeli jsme si první víno, připravoval maso a zeleninu na čínu, byl to úžasnej pohled na chlapa, který se dokáže takhle pohybovat v kuchyni. Pouštěli jsme si hudbu, pak mu volala přítelkyně, tak jsem na chvíli osaměla, aspoň jsem měla čas se upravit, jen bylo takový zvláštní, když jsem zaslechla, jak jí vypráví stejnou událost z toho dne, jako vyprávěl předtím mně… No ale v pohodě, najedli jsme se, vypili další flašku a přesunuli se k němu do pokoje, poslal mi jeden odkaz na icq a ještě udělal jednu věc, kterou mě hrozně potěšil. Asi hodinu potom, když jsem byla zrovna na záchodě, mi poslal tajně na icq: ?(6.5.2009 23:29):jsem z tebe hin (6.5.2009 23:30): nechapu to, ale.... (6.5.2009 23:30):je mi s tebou krasne!!!! A já to zjistila až ve čtvrtek když jsem dorazila na kolej a opravdu mě to úplně dostalo. Nějak mě chtěl jednou políbit, ale v té chvíli já ještě uhnula, nebyla jsem si pořád jistá co a jak. Jenže postupem času jsem už neodolala, bylo to krásný, líbali jsme se a mazlili, namasíroval mi záda, užívali jsme si jeden druhého, pořád jsme se objímali a tiskli k sobě, několikrát si mě fotil, přestože jsem nechtěla, vyvíjela jsem slabej odpor… Jediný na čem jsem si tvrdohlavě stála, i když to bylo těžký, bylo to, že tu noc se nepomilujeme. Přistoupil na to, co jinýho mu zbývalo. Znát ten pocit, kdy vám někdo říká, že jste krásná a vy mu to v tu chvíli věříte, protože se tak úplně cítíte? Usnuli jsme si v objetí někdy před čtvrtou hodinou ranní. Když se probudil, objal mě a políbil, tak jak mi v noci řekl, že to ráno udělá. Nemohli jsme se od sebe pořád odtrhnout, objímali jsme se, cítila jsem jeho tělo, jak mi dodává energii a klid. Poslední líbání ve výtahu, před barákem už jen slovní rozloučení, šla jsem na vlak a Petr do práce. Na koleji mě čekal „výslech“ od spolubydlících, vždycky jsme hrozně zvědavý, když si některá z nás udělá takovejhle výlet za klukem. Zbytkem čvrtka jsem se v podstatě prospala a dneska někdy kolem poledne to na mě opravdu dopadlo. Uvědomila jsem si, jak mi chybí a on mi psal to samé, má mě rád a já jeho, chtěl by mě mít u sebe, líbat, objímat a milovat.

Happy end? Ne, vážně to tak nevypadá. Teď je právě se svojí přítelkyní a nechci na to myslet, stačí, že jsem probrečela část dneška. Co jsem vlastně pro něj já? Mám být milenka? Vždyť ani tou vlastně nejsem… Potácím se teď v pochybách, mám dělat něco pro to, abych ho získala jen pro sebe, nebo mám přijmout roli té druhé? Vždyť tady budu jen do konce května a pak až do září budu doma, 300 km odtud a jakou asi budeme mít šanci se vidět? Já vím, že kdyby sem nepatří, ale kdyby se tohle stalo aspoň před měsícem, bojovala bych, ale co v téhle mé situaci? Vím, že mě chce vidět a nejen to, já chci to samé, ale nebude to pro mě trocha lásky a štěstí za příliš velkou daň smutku a bolesti? Nebo i to se vyplatí obětovat? Mám za to, že to obětuju, ale jak se znam, bude to pak krutý, ale přece - za trochu lásky šel bych světa kraj…