Umřeme v Mexiku! - 3

Anotace: Šestidílná povídka o smrti Jacka Kerouaca a Neala Cassadyho.

Tímto uvolněným tempem pokračovala cesta až do Friska, kde se smutně rozloučili se slibem, že se někdy ještě setkají, ale oba věděli, že je to nesmysl, tento slib byl spíše jakousi útěchou. Naposledy si zamávali, Jack vyrazil po svých a Amy odjela autem do neznámých končin velkoměsta. Jack nastoupil do tramvaje a jel ke svému příteli. Vystoupil a ještě musel ujít dobrých pár kilometrů, ale hřálo ho u srdce, že se s Nealem opět setká. Bylo něco kolem poledne a Jack začínal mít hlad, naštěstí mu zůstalo něco málo vody. Cestou potkával známé domy, stromy, chodníky, zahrady a byl celý šťastný a upocený z hrozného horka, parného léta. Konečně zahlédl Nealův dům. Vystoupal po dřevěných schůdcích na skřípavou verandu. Zaklepal na dveře. Otevřel Neal v šortkách a bílém, špinavém tílku. Vykulil na Jacka oči jako nějaká ryba, kousl se do rtu a pak se usmál, od ucha k uchu. „Neale.“
„Jacku!“ Přátelské objetí. „Pojď dál!“ Neal zmizel do útrob svého domu a jeho přítel ho následoval. Povídali si, co kde dělali, jak se měli a všechny jiné podrobnosti života. Seděli v kuchyni a nadšeně spolu hovořili, když přišla Nealova žena. Usmála se a objala Jacka, který ji úsměv i objetí opětoval. Přivítali se a Carolyn se k mužům v konverzaci připojila. Smáli se, mluvili, poslouchali desky... Stará idyla se vrátila a všichni byli šťastni. Carolyn Jackovi ukázala děti, jejichž otcem byl Neal. Když šli děti spát a Carolyn si v televizi zapnula svůj oblíbený pořad, Jack s Nealem se vytratili do noci, na ulici do klubů poslouchat jazz, kouřit marjánku, bavit se jako dřív. Psal se rok 1967 a ani jeden už nabyl tak mladý jako dřív. Seděli v klubu, popíjeli pivo, když Jack začal.
„Kámo, mě ta světoznámost fakt sere. Lidi si na mě na ulici ukazujou, nemam soukromí. Mam suprovej nápad. Pojď předstírat smrt, všichni budou brečet, ale my už budem v Mexiku, nebo tak nějak.“ Nealovi zmrzl úsměv a nedůvěřivě na svého přítele pohlédl.
„Jak to myslíš? Vždyť tady mám rodinu! Děti, Carolyn. Co by beze mě dělali? Ty víš, že to se mnou neměli lehký!“ rozčiloval se. Třásli se mu ruce, pochopil, že Jack přijel vlastně jen kvůli této nabídce, což ho znepokojovalo. Přijel, protože mu Neal opravdu chyběl, nebo jen aby měl nějakou oporu při svých paranoidních plánech? Neal si bezmocně rukou podepřel bradu a dlouze se na Jacka podíval. Čekal, že řekne : „Apríl. Kecam,“ ale on jen mlčel a v očích mu byla vidět beznaděj, nevěděl, co si má myslet, kousal si ret.
„Hele,“ řekl pomalu, šeptem Neal, „já ti nevim. Asi ne.“ Celý večer si pak nedokázali užít dokonale, ani jeden nevěděl, co má od druhého čekat. Vraceli se taxíkem, posilněni notnou dávkou alkoholu a trávy. Když dorazili, snažili se potichu jako myšky dostat do svých ložnic, ale ani to se nepovedlo. Vzbudili Carolyn, která ale raději dělala, že spí, vůbec nereagovala na Nealovi doteky a měla zavřené oči.

Ráno, když se Jack vzbudil, Carolyn v kuchyni připravovala snídani a Neal ještě spal. Oba si konečně mohli o samotě popovídat, aniž by je Neal rušil. Dříve spolu něco měli, ale to dávno skončilo, oba šli svou vlastní cestou, Carolyn s Nealem, Jack sám, teprve po několika letech si vzal svou ženu. Nasnídali se a když sklízeli nádobí přišel Neal. Rozpačitě se na Jacka podíval, pozdravil je a šel si hrát s dětmi. Carolyn se na Jacka nechápavě podívala, ale ten se jen ušklíbl a mávl nad tím rukou.

Jejich souznění nadále skřípalo a nikdo se necítil dobře. Celkové napětí vyvrcholilo, když na domluvenou, společnou večeři přišel Jack opilý. Choval se hloupě, naštěstí ne hrubě, ale neustále měl zapotřebí si s Nealem něco domluvit, ten ho však razantně omítal a neustále posílal do postele vyspat se. Všichni navzájem se začali hádat, děti brečely... Jack si spakoval batoh a odešel do tmy. „Kdy se vrátí strejda Jack?“ ptala se dítka neustále, ale nedočkala se odpovědi, jejich rodiče se jen dívali z otevřených dveří do míst, kde Jacka pohltila noc.