Ethan Perry - zákon schválnosti

Anotace: na téma "Zákon schválnosti"(nácvik pro maturitní slohovku)

Jste pověrčiví, věříte na náhodu, navštěvujete kartářky či věštkyně? Věříte, že ranní vstávání z postele pravou či levou nohou může zásadně ovlivnit dění v průběhu celého vašeho dne? Člověk ovlivňuje průběh svého života do jisté míry svým rozhodováním, ale z tohoto příběhu vám bude jasné, že mimo celou řadu rozhodnutí se v lidských životech odehrává nemilosrdná hra osudu.
Ethan Perry, žije na předměstí Oklahoma City, kde bydlí v poměrně velkém bytě, v tamější bance pracuje jako finanční pordace a minulý týden dovršil 26 let. Každý den vstává do práce kolem šesté hodiny ranní, je pracovitým a spolehlivým zaměstnancem, ale s večírky pořádanými jeho šéfem si moc nezadá. Ve svém volném čase většinou surfuje po internetu nebo fotografuje krajinu a po večerech sleduje vypůjčené filmy. Takový normální, celkem samotářský člověk s hrstkou přátel s kterými párkrát do týdne zajde posedět do baru. Ethan nikdy moc nevěřil tomu, že určité okamžiky v lidských životech jsou předem předurčeny, ale nevyspitatelná cesta jeho života mu umožnila alespoň se nad tím pořádně zamyslet.
Byla středa, pozdní odpoledne již pomalu přecházelo k večeru a za okny Etahnova bytu byla tma. Pouze pár pouličních lamp a sem tam rozsvícené světlo v cizí kuchyni osvěcovalo ulici, kde Ethan bydlel. Ethan se probral na gauči a šel se do kuchyně napít studené vody, pak zapl televizi a usedl zpět na gauč. Po chvilce zazvonil zvonek od bytu, Ethan šel otevřít, v domění, že přijela středeční donáška pizzy. Za dveřmi však byl nový soused, který se snažil s Ethanem seznámit. Se sousedy se Ethan nikdy moc nebavil, vlastně jen občas prohodil pár slov se sousedkou, kterou vídal na balkóně oděleném pouze metr a půl vysokou zídkou, když si šel zapálit cigaretu. A tak nového, poněkud hovorného souseda rychle odbyl a šel dál sledovat televizi.
Druhý den ráno Ethan záhadně zaspal, přesto si zachoval klidnou hlavu. Hodil na sebe pracovní oblek, vypil kafe, vzal aktovku a šel. Auto, ketré ale včera zaparkoval poněkud nedbale, kvůli včerejší únavné poradě v práci, která ho natolik vyčerpala, že musel domů o něco dříve, mělo botičku a lístek za stěračem. To už se ale Ethanův v celku klidný postoj přehoupl v mírné rozhořčení. Zavolal do práce, že se asi o hodinu opozdí a pak zavolal na číslo uvedené na lístku. Za patnáct minut dorazila odtahová služba a botičku mu po vyžádané pokutě 30-ti dolarů sundala. Ethan nikdy nejezdil do práce se zpožděním větším jak 10 minut. Proto ho zastihla menší dopravní zácpa. V zoufalství Ethan udeřil hlavou do volantu. Od telefonátu do práce již uplynulo něco málo přes hodinu a mrzutý Ethan už seděl ve své kanceláři. Šéfova vítka kvůli zpoždění mu náladu nezvedla, ale přesto si v šéfově proslovu našel pár pozitivních bodů. Po běžném dni v práci Ethan odjel domů.
Ethan otevřel dveře bytu. Za dveřmi ležel na zemi vzkaz: „Tohle je asi určený tobě, našla jsem to u svých dveří když jsem si šla zaběhat, Anisa. „Ahoj Ethane, doufám, že jsem tě včera neodradil, zazvoň na mě, až budeš doma. Soused Fred.“ „Vtěrka“, pomyslel si Ethan. Přes všechen odpor k seznamování s novými, ještě ke všemu na první pohled nezajímavými lidmi se odebral ke dveřím nového souseda. Zazvonil poprvé, podruhé, po dvou minutách to už chtěl vzdát, když pod dveřmi začala podtékat voda. Ethan vyrazil dveře, v běhl do bytu a hledal Freda, nikde nikdo, jen zvuk napouštějící se vany ve Fredově koupelně. Ethan zastavil přitékající vodu, vytáhl z vany špunt a otevřel dveře na balkón, aby voda odtékala ven na trávník. Vzal ze koupelny mop, a začal odklizovat vodu z parket, protože sám moc dobře věděl, jaké to je, když vám podlahové parkety zaplavý voda. Když už byl skoro hotov s parketami, chystal se ještě odklidit vodu z prostoru u dveří. V tom ale vstoupil do dveří Fred. Fred: „Hej vy tam! Co sakra děláte v mém bytě!“ Ethan: „Frede nezlob se našel jsem ten vzkaz, tak jsem chtěl zajít na pokec ale neotevíral si, a pak ta voda...“ Fred vytáhl z kapsy mobil a odběhl ven. Ethan vrátil mop na místo, kde ho vzal a šel ven. Tam už stál Fred s policejní hlídkou a jakmile zahlédl Ethana vycházejícího z domu ukázal na něj. „To je on!“, zvolal Fred. Policisté se rozeběhli proti Ethanovi, jeden mu zkroutil ruku za záda. Zatím co druhý na něj mířil zbraní, jako by to snad někoho ohrožoval na životě. „... všechno co řeknete, může být použito proti vám ... “