Trošku jiný život: Jak Brutoslav ke jménu přišel

Anotace: ...aneb jedna malá bílá příšera v hlavní roli 8(

Sbírka: Trošku jiný život

Většina z nich jen tupě zírala na zmateného elfa, který se usilovně snažil porozumět jejich reakci. Nepochybně jim překazil plán útočníka zadržet, neboť jim ho těsně před závěrem zabil, ale to se snad dalo od statečného ochránce čekat. Nicméně, nehodlal jen postávat, aby mu Alex napálil blesk do hlavy nebo ho Ariel zbavil vlasů, a tak se vydal směrem k Lucce, která se stále krčila za keřem, aby si jí Legolas nevšiml.
Franco dal povel ostatním, načež každý z nich vstřebal svou energii zpět a ukončil bojovou pozici.
"To bylo naposled." procedil Ariel skrz zuby. "Příště už si půjdeš koupit epilátor a paruku!"
Adam se křenil za stromem a nejinak tomu bylo u Vojty s Magdou. Pouze Radek netušil, k čemu zde došlo. Když se vrátil s dvěma sty balíků kapesníků a papírových utěrek, pro něž musel obětovat všechny své úspory, našel už jen rozfoukávající se prach, ve který se nečlověkovo mrtvé tělo začalo přeměňovat.
„Magdo, tys ho sežehla?“
„Co?“ zasmála se.
Franco se na Radka otočil a změřil si ho zabijáckým pohledem.
„Magda? Nikoli. To byla jeho samovolná spontánní kremace.“

* * *

Večer se všichni sešli v pizzerii. Šoků zažili v jediném dni více než dost, což byl docela dobrý důvod pro pořádnou večeři. Muži - resp. Franco - si poručili ostrou pizzu s feferonkami, zatímco dámy daly přednost klasickému sýru a koření. Mezitím, co Radek s Vojtou a Adamem plivali oheň přes celou pizzerii, řešily holky různé typy obrany proti nelidem.
„Myslím, že ta pizza, co mají vedle u stolu, by na jeden nelidský ksicht stačila...“ uvažovala Lucka, když pohlédla na červené škleby hochů a vysmátého Franca, jenž si v rohu za závěsem užíval nehmotnou skleničku italského vína.
„Už tě vidím, jak vrháš po těch zjevech pizzu!“ řechtala se Magda. „Jak jenom z toho odpadávají ty papričky na zem! :D“
„Hele, nepodceňuj papričky, jo?“
„Mě by v životě nenapadlo podceňovat papričky!“
Dámy po pár minutách živé konverzace vypadaly podobně jako kluci po jídle. Všichni měli rozvernou náladu, a tak vyšli ven, na zahrádku restaurace, srazili stoly dohromady a pili minerálky a colu jako o život. Nadpozemská část společnosti se posadila do okolních židlí a v čele s Francem vesele přikyvovala pravé italské náladě.
„Radku, co uděláš, až se objeví další nečlověk?“ vznesla dotaz Magda, když dopila první sklenici ledového čaje.
„Půjdu si koupit kapesníky!“ vyprskl Radek a vyvolal tím další vlnu patetického veselí.

Ariel seděl kousek od nich a mračil se na Legolase, jenž tuze líbezně objímal Lucku. Mírný letní podvečerní vánek elfovi probíral dlouhé vlasy tak, že to Ariela vnitřně dovádělo k šílenství.
„Arieli!“ hulákala Magda. „Ty tam sedíš, jak kdyby ti všechny hračky spadly do kanálu...“
Anděl odvrátil tvář dozadu směrem k oplocení zahrádky, aby mu do spikleneckých očí nikdo neviděl, což mu však nevyšlo, neboť na plotě seděl Franco, jenž mu ihned začal nabízet víno.
"Alexi, co teď teda budeme dělat? Co když se objeví další? Musíme se zdokonalit co nejdřív..."
"No, hned zítra začneme trénovat obranu s menší pomocí některých vašich blízkých.“
„Blízkých?“ podivil se Vojta. „To jako pozveme maminky a tatínky, ať se přidají?“
„Ne, to ne,“ odvětil Alex pobaveně. „Mluvím o vašich zvířecích blízkých.“
Magda a Vojta se okamžitě přestali smát.
„To jako myslíš...“
„Brutíčka???“
Při pomyšlení na spolupráci s jejich nevypočitatelným kocourem se jim lehce zadrhával mozek.
„Ale, to asi nepůjde...“ poškrábal se Vojta za krkem. „Brutoslav by se šel rozvalit na cestu a nechal se přejet autem...“
„Jistě, že zvířata mají odlišné povahy.“ vysvětloval anděl. „A také je jasné, že ne vždy dokážeme pochopit jejich chování... Ale i přesto existuje způsob, jak s nimi spolupracovat při obraně proti nehmotným existencím, jakými jsou nelidé.“
„Jo, zvířata je docela dobře cítí.“ podotkl Radek.
„Ano, a dokonce ještě předtím, než se vůbec objeví.“ dodal Alex. „Jsou perfektními pomocníky, hlavně pokud se jedná o varování. Kromě toho jsou ale také schopni bránit své pány.“
Lucka se zamyslela.
„No jo, moje Vikinka by určitě začala naštvaně vrčet a štěkat. A taky by se ho asi pokoušela zastrašit a odehnat... „
„Brutoslava na něho můžu hodit...“ opáčil Vojta.
„Víte co?“ prohlásil Samson, který zpozoroval Franca s Arielem klátící se přes plotek a rozbíjejíc sklenice. „Pro dnešek to tady ukončíme, ať se pořádně vyspíte na zítřejší den. Pravděpodobně-“ – ‚Arieli, nekousej tu proutěnou židli!‘ – Pravděpodobně nebude zítřek jednoduchý...“

* * *

Vojta s Magdou se po úžasné noci probudili do poněkud dramatického rána. Začal hon na kocoura. Nejenže byl Brutíček až příšerně rychlý, rovněž neváhal na oba dva zničehonic vyletět a začít je kousat a škrábat.
„Ty jeden Dacanoslave!“ zařval Vojta, když skákal na pohovku, kde kocour syčel. „Magdi! Dones to vodítko!“
Magda odběhla pro kočičí vodítko a jakmile se vrátila zpět, troufale se vrhla mezi obě bojující šelmy.
„Auu! Tys mě kousl!“ zaječela.
„Brutoslave, ty ju budeš kousat, jo?!“
„Ne, tos mě kousl ty!“
„Co? Jej, tak to promiň – mohla bys mu dát to vodítko?“
„Já se snažím, ale teďka mě zase kouše on!“
„Přestaň ju kousat, Brutoslave, nebo tě polechtám na patře!“ a s onou výhrůžkou začal kocoura prstem lechtat v tlamě.
Kocour se pokoušel dostat Vojtův prst z tlamy, což ale ztěžovalo Magdě nasazování vodítka.
„Ježišmaria, proč se tomu tak brání?“
„Tak asi proto, že to je kočka, ne? To není jak pes, kterej začne vrtět ocasem...“ poučil Vojta svou přítelkyni.
„Zato začne vrtět drápama, že?“ naštvala se, když si její ruku kocour přidržel předními tlapkami a zadními ji začal škrábat.
Vojta mezi Brutoslavovy čtyři končetiny a Magdiny dvě ruce vložil svoje nohy, zatímco rukama začal kocoura opět lechtat na patře.
Magda se ovšem náhle zarazila.
„Slyšel jsi to?“
„Co?“
Vojta nastražil uši.
- "Nechte mě, vy lidský pitomci!" -
„Co? To jako...???“
„Brutíček???“
- "Sakra, už mě konečně slyšíte?!" -
Oba dva jako by zkameněli (naneštěstí pro kocoura uvězněného mezi spoustou končetin, včetně jeho vlastních) a koukali se zvířeti do očí.
„Brute, to fakt mluvíš ty?“ nevěřícně špitla Magda.
- „A cos myslela, ty troubo jedna? Že by snad vítr?“ -
Vojta se naštval.
„Ještě jednou jí řekni troubo a zavřu tě do sklepa!“
„Ne, počkej, nech ho mluvit! – Brutoslave, jak je možný, že mluvíš?“
- „No co myslíš? Jeden pitomej pokus a zkazilo mi to úplně celej život!“ -
„Pokus? O čem to mluvíš?“ nechápal Vojta.
- „Já jsem NEPOVEDENÝ NEČLOVĚK!! Prostě to zmrvili a já teďka musím žrát z konzervy! Už to chápete, vy dva?!!“ -
Magda jen otevřela pusu.
„Cože jsi? Nepovedený... ou, můj bože...“
„Takže jsi naštvanej na ně?“ zeptal se Vojta.
Kocour začal syčet.
- „Samozřejmě,že jsem na NĚ naštvanej! Co sis myslel?!“ -
„No ale v tom případě nám určitě rád pomůžeš při jejich likvidaci.“ pohladil ho Vojta provokativně.
- „Likvidaci? A proč jste mi to neřekli hned?“ -
„No protože nás asi nenapadlo mluvit se zvířetem, ne?“
- „No to je fakt hezký! A kvůli komu myslíte, že jsem se křtil?! A kvůli komu-“ -
„Ty ses křtil?“ podivila se Magda.
- „Jo, abych se zbavil toho prokletí! Ale tys to pokazila, protože jsi mě v tom záchodě našla! A protože on mě pak z toho záchodu vyhodil!“ – prskal kocour.
„Brutoslave, nebuď tak nabroušenej, nebo ti obrátím ucho!“ zamračil se Vojta. „A teďka si laskavě nech nasadit to vodítko, ať nepřijdeme pozdě na trénink.“

* * *

Lucka seděla se svou fenkou Viki v trávě a zrakem neustále probodávala Adama, který si s sebou přinesl hadí kamarádku.
„To sis nemohl vzít aspoň klec, když už jsi nechtěl tahat terárium?“
„My klec nemáme...“ bránil se Adam.
„Tak jsi mohl vydlabat monitor od starého počítače.“ radil ochotně Ariel, ještě lehce ovlivněný italským vínem. „Já jsem v něm choval křečky.“
„Radku, proč jsi přišel sám? Jak budeš trénovat, když nemáš zvíře?“ volal na svého studenta Samson.
„Já za to nemůžu, brácha odjel na tábor!“
Franco cosi chytil v trávě u řeky a přihopsal za Radkem.
„Tady máš kačenu!“ zařval.

Magda s Vojtou přišli v plné antisolární výzbroji, s tím rozdílem, že nyní měli kvůli tréninku s milým Brutíčkem rukavice chovatelů dravých ptáků. Kocour zápasil s vodítkem a snažil se ho všemožně překousat, ale když viděl, jak si Vojta sundává rukavici a naznačuje mu brzké lechtání na patře a obrácení ucha naruby, sám od sebe se zklidnil.
„Dobrá, vážení.“ oznámil Alex. „Trénink může započít. Jen co Franco s Arielem přestanou honit toho kačera.“

* * *