Švédsko

Anotace: O jednom z nejlepších zážitků mého života...

Opět se, k smrti vyčerpaná, probouzím po několikaminutovém spánku. Je brzy, asi čtyři hodiny ráno. Vedle mě pokojně spí nejlepší kamarádka Verča. Rozhlížím se po autobuse zaplněném asi padesáti lidmi. Vyhlédnu ven z okénka. A vidím… Švédsko. Nádherná krajina, čisté zelené pláně a rudě červené domy. Tak jsme konečně tady, v severské zemi, kde nás čeká asi deset nezapomenutelných dnů…

Byla jsem se svým milovaným sborem-Kampanelou-na zájezdě do Švédska. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek (stejně jako loni Paříž). Kolik jsme toho viděli a zažili… Byli jsme na projížďce lodí, váleli se na pláži u moře, zpívali koncerty a poslouchali, jak nás faráři vynáší do nebes… (U toho jsem stála vedle své oblíbené vedoucí Kláry… Měla jsem z toho všeho tak skvělou náladu, že se mi chtělo štěstím brečet a usmívala jsem se ještě dlouho potom…) Také jsme byli na losí farmě (kupovali jsme si plyšáky a krmili losíky), ve venkovním muzeu Astrid Lindgrenové (kde jsme prolézali miniatury a zvětšeniny domů a ohromně jsme se u toho bavili), měli jsme spoustu rozchodů ve městě i u jezera a moře…
Bydleli jsme na krásné velké faře, kde to bylo dokonalé. Kousek od fary bylo jezero, kam jsme s kamarády rádi chodili. (Je to neuvěřitelná nádhera, když jedete autobusem a vidíte sluneční paprsky odrážející se od hladiny jezera… Nebo když jedete po šestikilometrovém mostě a po obou stranách máte moře táhnoucí se až k obzoru…)
Na poslední tři dny zájezdu jsme se sice stěhovali do menší fary, ale stejně to bylo úžasné. Vařili nám starší děcka jídla z pytlíku. Ostatní si stěžovali, že je to hnusné, ale já si nestěžovala. Mě to chutnalo. Byla jsem vděčná, že jsem se zájezdu mohla zúčastnit, poznávat a obdivovat tuto nádhernou zemi…
Také jsme byli rozděleni na několik skupin a každá skupina s něčím pomáhala. Naše skupina měla za vedoucí zrovna Kláru a umývali jsme nádobí…
Na tomhle zájezdě bylo skvělé především to, že jsem si našla pár nových kamarádů, kteří pro mě hrozně moc znamenají. Hráli jsme si na to, že jsme rodina. Já a moje kámoška (jakoby ségra) jsme si adoptovaly tři děti-Šimona, Sabinu a Vikyho. Od nás se odvíjely další příbuzenské vztahy, jak se k naší rodině postupně přidávali další a další děcka. Já jsem si obzvlášť zamilovala svého malého synovečka Honzíka. Jsem ráda, že jsem tyhle nové kamarády-rodinu poznala. Jsem za to opravdu hrozně vděčná. Mám vás všechny moc ráda.

Moc děkuji vedoucím, kteří nás na zájezd vzali a dohlíželi na nás. Můžete si být jistí, že Kampanelu miluju a jen tak se mě nezbavíte… :-D
Vzpomínky zůstanou navždy v mém srdci…