Maska otce

Anotace: Problém s otci a otčímy má snad každý, je to z pohledu dívky, co si nejdříve myslela, že její otčím je jiný, milý...

,,Tak děti, tohle je Robert, bude s náma žít.“ Tuhle větu nikdy nezapomenu, stejně jako obličej toho muže, který se přistěhoval k nám domů. Osmatřicetiletý muž s černými vlasy a vypracovanou postavou, vtipnej, milej, pozornej, prostě ideální chlap. Tak se jevil všem i mě a mému staršímu bráchovi Markovi. Je mi čtrnáct let a mám plán pro život. Chci se stát obchodníkem a prodávat vše od kosmetiky až po domy. Marek chce být doktorem, je mu 15 a je hrozně oblíbenej, i když je chytrej. Večery často trávíme spolu, buď mi pomáhá se školou, nebo se díváme na telku, jindy spolu něco podnikáme. Mám ho moc ráda, neumím si život bez něj představit. Jedinou mou chybou v životě je, že nemám kluka. Nejsem prostě dost zajímavá, prostě obyčejná holka. Všichni kluci mě spíš berou jako kámošku a ne nic víc. Je s nima prča, ale taky už bych jednou chtěla zažít lásku a něco víc.
Hned ten den si s sebou vzal kufry a už tu bydlel. My s bráchou jsme to brali v pohodě. Máma byla dlouho sama a takovýho milýho chlapa jsme jí přáli. Večer, když už jsem spala ve svým pokoji na mým letišti, se otevřely dveře do mýho pokoje. Nějak jsem si to neuvědomovala. Byla jsem strašně unavená. Když si ale ten někdo sedl ke mně na postel a zamířil rukou pod deku a pod moji noční košili, byla jsem probraná okamžitě. Vytřeštila jsem oči a ruku odstrčila. Rozsvítila jsem lampičku. Stejně jako já měl poděšenej obličej i on, Robert. ,,K-kláro?“ měl vytřeštěný oči. Já mu pohled stejně vyděšenej a překvapenej opětovala. ,,Já...spletl jsem si pokoj, pr-promiň.“ jeho hlas byl rozstřesenej. Na chodbě už byla tma a já mám pokoj hned vedle máminy ložnice. Několik lidí si to už párkrát spletlo, tak jsem věřila, že to Robert neudělal naschvál. ,,Máma je o pokoj vedle,“ řekla jsem a viděla jsem jak zrudl a já určitě taky. Rychle zmizel a zavřel za sebou dveře. Bylo to pro mě šokující, a proto jsem ještě dobrou hodinu nemohla znovu usnout. Nakonec jsem usnula.
Dny ubíhaly a Robert s náma byl už měsíc. Byl v pohodě a ta „nehoda“ se už neopakovala. Bral nás všechny na výlety, když mu člověk něco řekl, udělal to. Byla jsem ráda, že si máma našla někoho takovýho. Dokonce věděl, kdy mám svátek a když jsem potřebovala někam odvést, odvezl mě. Všichni ve škole, kteří mají nevlastního otce si stěžujou, ale já ne. Jsem spokojená i Marek a hlavně máma. Jsme teď jedna velká šťastná rodinka.
Máma musela odjet na víkend do Prahy a Marek měl sraz s kámoši, šli na tah. Zůstala jsem doma sama. Robert měl ještě nějakou práci a říkal, že přijede něco okolo 11 večer. Seděla jsem u televize s mísou popcornu, bylo 10 a mě se po dnešním dni klížily oči. Rozhodla jsem si jít už spát. Oblíkla jsem si svoji novou noční košili, dostala jsem ji od mámy a Roberta, Robert prej vybíral. Má vkus, je moc pěkná. Usnula jsem skoro hned. Zdálo se mi o pěkným opáleným klukovi, co mě líbal a přišel za mnou a dotýkal se mě něžně na místech, kde mě to vzrušovalo. Najednou se ten sen stával čím dál intenzivnější a realističtější. Bylo to jako doopravdy, když si ten kluk rozepl svoje kalhoty a roztáhl moje nohy od sebe, poznala jsem, že to není sen. Prudce jsem otevřela oči a rozeznávala postavu ve tmě. Snažila jsem se bránit, ale nic mi to nepomohlo, ten chlap byl silnější. Chtěla jsem vykřiknout, ale jeho ústa přilepená na mých ten zvuk nevypustila. Měla jsem strašnej strach a chtěla se bránit rukama, nohama. Nic nepomohlo. Uspokojil se a já prožívala neuvěřitelnou bolest. Jednak fyzickou a jednak duševní, byla jsem zneužita. Když vyvrcholil, tak ale peklo neskončilo. Poznala jsem jeho tvář, byl to Robert! Tváře jsem měla vlhký od slz, který jsem vybrečela, když si užíval a cítila jsem se hrozně. Tělo mě bolelo a cítila jsem se jako odhozenej kus hadru. On ležel a usmíval se. Vstal a zapnul si kalhoty. ,,Budeš mlčet, Klárísku, jasný?“ usmál se a políbil mě na čelo. Instiktivně jsem se schoulila do klubíčka. ,,Ty grázle, padej od mojí sestry!“ uslyšela jsem Markův hlas, kterej zněl naštvaně. ,,Marku? Co děláš doma tak brzo?“ zeptal se Robert překvapeně.
Nic moc dál si nepamatuju, Marek Robertovi dal přes hubu, zavolal poldy a pak byl se mnou. Pořád byl se mnou. Máma přijela okamžitě ráno a sama se postarala, aby šel Robert za mříže. Po celou dobu procesu se mnou byl Marek, seděl v první řadě, když jsem vypovídala, byl se mnou, když ho zavírali. Byl se mnou a pomohl mi. Jen díky němu to peklo skočilo hned první noc. Je mi patnáct a přesně před týdnem zavřeli toho úchyla do vězení. Je mi patnáct a mám pro život plán. Chci se stát právničkou a posílat takový grázly za mříže.