Nepomohla ani popularita

Anotace: Soudnička o tom, že ani nabízený úplatek, ani samotná popularita, nevedla ke splnění touhy známého reportéra...

Pan Stanislav byl známým reportérem televize. V našem městě, odkud i pocházel, byl proto často přítomen, když se zde dělo něco zajímavého. Tak tomu bylo i při oslavách osvobození. Stanislav bydlel v luxusním hotelu, kde měl zajištěné své vlastní apartmá i s pracovnou. Měl dostatek klidu na zpracovávání pořízených reportáží. Televizní diváci mohli shlédnout jím natočené rozhovory s pamětníky slavných událostí i náhodnými občany města v nejbližší zpravodajské relaci.

Práce šla Stanislavovi rychle od ruky. Večer, když všechny úkoly beze zbytku splnil, zašel do jedné dobré restaurace. Pivo mu velmi chutnalo. "Musím si to užít, kdypak se zase do rodného města dostanu", uvažoval. Krátce po té, co se pohodlně usadil u stolu, připojía se k němu krásná mladá dívka. Dali se do hovoru. Stanislav objednal i nějaké jídlo a pití a společně strávili velmi příjemný večer. Nakonec se dohodli, že dívka půjde se Stanislavem na hotel, kde v zábavě budou pokračovat až do rána.

Bylo krátce po druhé hodině ranní, když zamířili k současnému Stanislavovu bydlišti. Jakmile se však Stanislav s dívkou objevil v recepci a požadoval klíče od svého pokoje s tím, že dívku si vezme s sebou, nastal problém. "Nezlobte se pane", ohrazoval se recepční, "v tuto ranní hodinu dámské návštěvy na pokoje nepouštíme. Pokud si chcete se slečnou povídat, máte možnost zde ve vedlejším salonku, kam vám doneseme i pití dle vašeho přání. Na pokoj vás ale s touto dámou nepustíme". Slečna Monika samozřejmě také protestovala. Stanislav proto nejdříve zkusil svoji žádost zopakovat. S úspěchem se ale nesetkal. Proto vyndal z kapsy bankovku, složil ji v dlani a se slovy "Takhle to taky nepůjde?", ji nabízel recepčnímu. Ani tato "zaručená metoda" však nepomohla. "Budu si na vás stěžovat u řediele", konstatoval Stanislav. "Víte, kdo já jsem?" "Samozřejmě, že vás znám z televize", s klidem konstatoval recepční. "Stěžovat si také můžete, ale na pokoj s touto dámou vás opravdu nepustím".

Jedno úsloví říká, "Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém". A k takovému řešení, ovlivněnému nepochybně zkonzumovaným alkoholem a přítomností krásné dámy, se Stanislav rozhodl. Chytil recepčního pod krkem za límec u košile a udeřil. Facka dopadla na tvář. Zaťatá ruka v pěst se potom trefila i do nosu recepčního. To již na pomoc přispěchala i ostraha hotelu a vrátný. Kdosi vytočil tísňové volání policie. Stanislavova agresivita však neustávala. "Já vám to tady rozkopu, to se budete divit", křičel. Ve svém afektu ani nezaregistroval, že slečna Monika, když slyšela, že přijede policie, nepozorovaně recepci hotelu opustila.

Policisté byli na místě za krátkou chvilku. Stanislava museli uklidňovat. Nechtěl se svého přání, strávit čas až do rána s Monikou na pokoji, vzdát. Z prostoru recepce musel být vyveden a o nocleh se mu postarala záchytná stanice.

Důvod, proč jej recepční se slečnou Monikou nepuustil na pokoj, se dozvěděl až druhý den ráno. Tehdy si jej policisté vyzvedli na záchytce a sepisovali s ním protokol. Mimo jiné Stanislavovi vysvětlili, že v opilosti fyzickým napadením recepčního, kterému zlomil nos, spáchal přestupek. Zranění mělo za následek i pracovní neschopnost. K poškození zařízení recepce naštěstí nedošlo. A slečna Monika? Na tu si recepční moc dobře pamatoval. Do hotelu totiž chodila v dřívější době s význačnými hosty často. Když se ale ráno hosté probudili, zjistili, že Monika je pryč. S ní zmizela i veškerá finanční hotovost, kterou u sebe hosté měli, včetně jejich cenností a šperků. Vždyť stačilo tak málo - do vína nepozorovaně nasypat přiopilým nápadníkům jakýkoliv rozdrcený uspávací prostředek... Ostatní bylo pro slečnu Moniku už jen dílem okamžiku.

Ve Stanislavově případě záměr slečny Moniky zkrachoval. Ke splnění společného přání nepomohla ani Stanislavova popularita. Stanislavovi nakonec nezbylo, než se recepčnímu ještě omluvit za způsobené nepříjemnosti a poděkovat mu za to, že jej uchránil od ztráty peněz a cenných věcí. "Nikdy bych to do tak krásné a elegantní dámy neřekl", konstatoval Stanislav s hořkostí.

Vzpomínky na závěr těchto oslav osvobození nebudou pro Stanislava asi nejlepší. Možná bude mít při další návštěvě našeho města více štěstí a vyhne se seznámení s proslulou "uspávačkou".