Takový pocit...

Anotace: Už nikdy

Sbírka: Takový pocit...!

Seděla jsem s Petrou v kuchyni a pozrovali jsme jak se za oknem třpytí sníh. Bylo před desátou hodinou večer a venku byla zima jak v ruskym filmu. My jsme se nudili doma protže všechy diskotéky ve městě už byli jak se říká ohrané a nás to am už nebavilo. Přemýšleli jsme co budeme dělat. Řekla jsem jí, že bychom se mohli jet podívat na diskotéku do jiného města. A ona souhlasila. ,,Jenže kam?,, Zeptala se. A já na to že o jedné vím. Neváhali jsme a po dlouhém připravování jsem vyrazili. Vyhazovači nic moc ale vevnitř byla spousta mých známých a kamarádů. Sedli jsme si k baru a začali popíjet. Když už jsme byli trošku navátý...šli jsme tancovat. Byla sranda a my tancovali a tancovali. Trošku jsem se už motala tak jsem šla k baru pro matonku. U baru seděl kluk, kterého jsem znala od vidění a z vyprávění. Dali jsme se do řeči. Byla jsem odměřená protože jsem věděla že to němá v hlavě prý úplně v pořádku. Ale nezdálo se mi to. Povídalo se mi s ním dobře. Po chvíli mě pozval na panáka a já neodmítla. Když mě ale pozval na druhého, zaslechla jsem servírku jak mu říká,,Víš přeci, že by jsi neměl tolik pít,, On ji ale jen odseknul a pili jsme dál. Vůbec jsem tomu co mu ona řekla nevěnovala pozornost. Skvěle jsme se bavili. V tom se ale skoro připlazil jeho opilý bratr a když ho viděl, poprosil mě jestli bych mu nepomohla ho odtáhnout domů. Že potom hned půjdeme spátky, ale že to sám nezvládne. Když jsem se podívala na jeho bráchu, usmála jsem se a kývla na to. Vláčeli jsme ho sněhem až k paneláku kde bydleli. Před vchodem jsem mu řekla, že už je to jen na něm. Ale bydlí prý až nahoře a nemají výtah. Musela jsem mu tedy pomoct ho dotáhnout až nahoru. Byla to docela fuška. Snažil se otevřít dveře s bráchou kolem ramen a dalo mu to práci. Když se mu to ale povedlo, brácha zmizel ve dveřích jako by byl úplně střízlivý. Ale co, můžeme jít konečně zpátky, Petra mě bude určitě hledat. Chtěla jsem jít, ale on mě pozval dál. Odmítla jsem to a řekla mu, že slíbil že půjdeme hned spátky. Snažil se mě přemluvit ale když viděl že to nemá cenu tak mě prstě vtáhnul dovnitř. Všude byla tma a já se mu snažila vyvlíknout. Začal mě líbat a tahat dál do pokoje. Držella jsem s o futra dveří ale ne dlouho, Tlačil mě dál a dál a je se jen marně snaažila něčeho zachytit. Všechno čeho sem se chytla padalo dolů. Na chvilku jsem se mu vyvlíkla ale zase mě chytil a než jsem se stihla vzpamatovat, hodil mě do rohu na postel kde mě začal hned svlékat. Myslela jsem si že je to blbej vtip ale on moc nevtípkoval. Začal ze mě strhávat oblečení a všude mě líbat. Bylo to hnusný a já se mu snažila vysvětlit že nechci...čím víc jsem se ale bránila tim to bylo horší. Když jsem byla nahá tak se ho do mě snažil strčit. Nejdřív mu to nešlo, ale nakonec se mu t podařilo. Ještě nikdy jsem necítila takovou bolest. Musela jsem poslouchat jeho hlasité projevy. Zjevně si mu to líbylo i přez to jak mě to bolelo. Zkoušela jsem ho ze sebe schodit ale nešlo to. Taková bezmoc kterou jsem pocitovala. Nikomu bych to nepřála a nikdy jsem nevěřila že se to může stát i mě. Mě? Mě by se to přeci nestalo. Já jsem dost silná abych se ubránila, ale v takové situaci..věřte mi že to nejde. Celý upocený přestal a řekl že si dáme pauzu. Já už jsem pochopila že bránit se, je zbytečné. Ře´kla jsem mu že jasný. A jestli by nebyl tak hodnej a dal mi něco k pití... ,,Něco k pití? A ty mi utečeč,, a usmál se. Ujištovala jsem ho že ne a tak nakonec šel. Rychle jsem zbírala po místnosti věci a utíkala pryč...měla jsem jen napůl oblečené triko a kalhoty. Uviděln mě a rychle běžel za mnou. Mezi dvěřma mě chytil ale já mu vyklouzlla a běžela dáll po schodech a ven kde bylo plno sněhu. Běžela jsem bosa. Tu zimu jsem ani necítila. Nechtěla jsem se otáčet, bála jsem se, že je z mnou ale v půlce už jsem nemohla tak jsem se ohlídla..nikde nebyl tak jswem si nazula boty a běželá dál. Volala jsem petřee at čeká u auta že jedeme...Když jswem přiběhla napůl oblečená tak ji došlo co se stalo. Řekla jsem ji at se na nic neptá a že chci jet domů. Nasedli jsem do auta a celou cestu nepromluvili.

Nic horšího si mi ještě nestalo. Měla jsem pocit jako kdybych už nic neznamenala. Dlouho jsem se nemohla žádným klukům podívat do očí. Všichni mi přišli stejní, odporní a já si přišla špinavá.