Návštěvnost
Můj sen
Můj sen
Chtěla jsem jít na něco s koňmi jako jsou trenéři, žokejové a tak podobně…
Ale vprostřed ledna jsem už nemohla jen tak přemýšlet musela jsem podat tři přihlášky na střední školu…. Jedna přihláška byla mým snem, který byl na prvním místě – Velká Chuchle a stát se žokejem… druhá byla jedna z těch škol, které pro mě už nejsou životně a vysněně nejdůležitější byla to střední zemědělská a ta třetí byla zahradnice.
Když přišly výsledky z přihlášek, zaradovala jsem se - vzali mě do Chuchle.
Byla to koňská škola a mým snem bylo vždycky jezdit na koni, ale tak, aby si toho lidé všímali … najednou jsem byla středem pozornosti, když jsem jela svůj první dostih; bylo to jako když:
Si feťák vezme svou dávku
Nebo když bezdomovec najde padesátikorunu
Bylo to něco neskutečného, usedla jsem na svého vraníka a nechala se vést. Nikdo kolem nás nebyl, jen my dva a před námi ohraničená tráva, která vedla do takového oválu.
Pro mě je jízda na koni jako pro jiné život, láska, důvěra, moudrost, přátelství, víra a podpora.
Sedím na svém koni, jedu a vedu koně kupředu, vítr mi šlehá do tváří a jemně si pohrává s hřívou bujného vraníka.
Je vlastně pocta na něm sedět a cítit pocit, který jsem ještě nepoznala, cítím svobodu a mír, cítím, jak mi prokluzují otěže mezi prsty, slyším dusot kopyt, který je jako moje bušící srdce a když závod skončí, jako by pro něco bušit přestalo. Brečím radostí, dojela jsem na prvním místě…
Sny jsou hezké že? Ale musí se vyplnit, aby nám přinesli vše, co chceme. Ano byl to jen můj sen, přála bych, aby se to vyplnilo, ale co když mě nevezmou, co budu dělat potom?
Teď tu sedím u počítače a sním svůj sen v uších mám sluchátka a hraje hudba, která mi pomáhá najít ta správná slova, která vyjádří vše co cítím.
Slyším, jak se zamnou někdo směje a slyším slova, které ani nejsou o mě, ale nevnímám nikoho, jen hudbu a sen, jenž pořád bloudí mým srdcem, bloudí jako by se nemělo kam schovat, jako by v bouři nenašel dům, ale jen strom…Bojím se, že se mi tento sen nevyplní, bojím se toho, že až zítra vstanu, budu vědět, že sen, který se mi nedávno zdál, bude jen mizivá vzpomínka, bojím se toho, že jednou až zase spadnu z koně, může se mi něco stát a už si na koně ani nesednu a nebo se můj sen vyplní, ale pak budu ten nejšťastnější člověk, co kdy na zemi byl…Budu to já?!
Já, která každý večer děkuje za to, že si koně může pohladit svést se na něm a být s ním…být s někým, kdo pro mě moc znamená, je jako když jste z milovanou osobou…ale pro mě jsou milovanou osobou koně a vše kolem nich…mám vždycky někoho, kterému se můžu se vším svěřit a také mu říct, jak si ho vážím, protože ten kůň to také cítí…ví, že ho miluji z celého srdce a ví, že bych pro něj obětovala i svůj život… nikdy bych mu nekřivila ani vlásek.
Když ale vidím ty spokojené koně, jak si večer žerou seno a já u nich s pláčem sedím, je mi líto, že jen němým tvářím se s tímto svěřuji, jen jim já totiž můžu plně důvěřovat, není to jako člověk, kterému něco řeknete a on se vám vysměje, je to jako…pocit, který nejde popsat, je to největší radost a štěstí…
Ale znám i lidi, kteří jsou takoví, jako jsou tyto koně…je to jen hrstka lidí, které miluju … je to moje setra Klárka, táta Pavel, kamarádka Helenka, která tu pro mě vždycky je i když bydlí úplně někde jinde … potom moje kamarádka Ola, se kterou chodím do třídy…
Vždycky jsem chtěla být velmi rozbitnou věcí, aby se hned rozbila a vyhodila a byla zapomenuta, což si občas přeji i teď, ale vlastně jaký by to bylo … být věc?
Nebo jsem vždycky přemýšlela, jak je možné, že já vidím všechny kolem sebe, ale když se nepodívám do zrcadla, sebe nevidím?! Jak je možné, že vnímám jen své myšlenky a nevím, co si o mně myslí jiní?
Komentáře (11)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskLucko, sama tu rozviřuješ, co se děje doma, já to fakt zapotřebí nemám... Nemůžu za Tvé chaotické nenálady, když uprostřed svého rebelství, odporu a drzostí řekneš informaci, která je faktická a já ji v tom Tvém monologu vzdoru přeslechnu - sama si za to můžeš, víš...
Zato sobotní den a večer byl úžasný, byla jsi skvělá, pracovitá, tvořivá, příjemná...
Ty jsi tvůrcem svých dní, soukromí i úvah a komentářů zde na literu... snažím se Ti být jen zrcadlem... třeba jednou pochopíš...
08.11.2009 19:16:00 | Levandule
ALe vždyŤ ty musíš mít vždycky poslední slovo a určitě ti to nadá a na tohle mi taky odepíšeš už to není o té povídce ale o tom že se tady zase hádáme o kravině jaok včera když si mi nerozuměla a místo toho si mě radši preventivně řekla že tě mí keci nezajímaj ale nezaptala ses co jsi říkala? ne !!!
06.11.2009 14:53:00 | lucy1
Napsala jsi úvahu na liter, k ní patří komentáře. Píšeme si zde o Tvých názorech v ní, nikoliv o něčem z domova. Pokud jsou pro Tebe Tvoje názory kraviny, tak prosím, je to Tvoje věc - ale moje názory kravinami rozhodně nejsou. Tvoje útoky, že mě baví psát o kravinách, jsou hloupé. I komentáře ukazují, jací jsme lidé, stejně jako naše dílka... a v běžném životě rozhovory, skutky a řešení různých situací...
05.11.2009 11:02:00 | Levandule
Mě nebaví řešit naše domácí spory..kůň..je jediné zvíře které miluju na devše...neříkám jediné zvíře které mám ráda jo...a na tohla já už prostě nemám dohadovat se tady zase o kraviná což tebe asi docela baví...
04.11.2009 18:39:00 | lucy1
Kůň není jako Ty, protože je zvíře a Ty jsi člověk. Lišíte se jak tělesně, tak psychicky a povahově, životem.
Vidíš, zase píšeš, že nechápeš strach jiného člověka. Chápeš jen své pocity, emoce...
Smutné umí být jakékoliv zvíře, nejen kůň, se vztekem je to podobné.
Budeš bojovat za své? To my přece víme... Jen je smutné, že často nečestnými zbraněmi... Ty kůň naštěstí nepoužívá, že?
03.11.2009 08:39:00 | Levandule
Je možné že máš pravdu ale já si za tu svou budu..bojovat...sice mi kůň nedá najíst napít...atd..ale dá mi lásku pochopení a to obejmutí...a ják můžeš říct že kůň kůŇ není jako já?
vždyť když je ti do pláče kůň je taky smutný, když seš naštvaná kůň taky, a podobně...ty na koních nejezdíš už dlouho nnevím v kolika si jezdila ale to že je máš rádaa a bojíš se jich je takové..nevím prostě ne že bych tomu nevěřila ale je to divný ne když si na nich jezdila...
02.11.2009 15:45:00 | lucy1
Luci, nikdo Ti nebere, že koně miluješ, takových lidí je přece spousta... A že je stejný jako Ty? Tak to v žádném případě :-)))
A že ho máš radši než lidi, protože neporoučí? To beru jako takový Tvůj dětský vtip,že?
Kůň v Tvém životě nemůže být nikdy lepší než člověk, nedá Ti najíst, nedá Ti střechu nad hlavou, nezajistí Ti oblečení, nepomůže s úkolem do školy, neuvaří Ti večeři, nesměje se s Tebou legračním příhodám, nekouká s Tebou na televizi, neobjímá se s Tebou, nepovídá si... Bylo by docela fajn, kdyby sis vážila věcí, které každý nemá a které bereš jako samozřejmost a ještě cítíš z člověka takovou ukřivděnost, protože není jen němým společníkem Tvých nálad, stesků a snů... A přesto Tvým společníkem člověk je každodenním, každohodinovým... Kůň je jen zpestření a koníčkem ve Tvém životě, jednou možná i Tvojí prací. Ale nikdy nenahradí člověka. A to netvrdím, že nemůže být Tvým přítelem. Já měla také psa, kterému jsem vše svěřovala. Ale je to takové snadné přátelství, přátelství se zvířetem, protože Ti neřekne svůj názor, protože Tě nevaruje před hloupými či nerozvážnými rozhodnutími, protože Ti ve skutečnosti - v praxi - vlastně není schopen pomoci. To je relita, Lucko, proti které je zbytečné bojovat, protože nad ní nezvítězí Tvé různě zabarvené pocity, které jsou za týden, rok ... jiné...
27.10.2009 08:07:00 | Levandule
Věrko...já prostě koně miluju a to že jsou moji lepší přátelé než lidé...tak to je fakt protože kůň ten tě nikdy nezradí nikdy ti neporoučí a nikdy ti neříká co máš dělat...je takoví jaká jsem já....!
A kdo mě vlastně zná?
26.10.2009 15:30:00 | lucy1
Lucko, vůbec jsem nepsala, že mě štveš, vidíš, jak si názor jiného člověka umíš krásně překroutit? Psala jsem jen svůj názor na Tvoji úvahu, a psala jsem ho v souvislosti jak Tě znám... a za Tvými slovy vidím víc než cizí čtenář... Jak se chceš jinak dozvědět odpověď na svoji poslední větu a otázku ve své vlastní úvaze?
"Jak je možné, že vnímám jen své myšlenky a nevím, co si o mně myslí jiní?"
Jen jsem napsala svůj názor a s Tvým i nadále nesouhlasím. To, že máš ráda koně víc než lidi je Tvůj životní omyl, který Ti ještě hodně zkomplikuje život.
Proč si kladeš otázky, na které vlastně nechceš slyšet odpověď???
21.10.2009 21:27:00 | Levandule
Hm Věro je vidět že moc moje slova nechápeš nemělo to vyznít jako že nemluvíte o mě ža na mě kašleta nebo co ty si tam napsala ale bylo to myšlené jinak, že sem se zaposlouchala jen do svého snu a neposlouchala radyostatních a prosim tě proč sem taháš věcii jako že tě štvu což vlastně tvůj text vystihhuje jen je to napsané v jednom slově....já nevím tak když si teda o mě mylíš tohle tak to mě moc neznáš asi?! a lásku ke koním k tomu všemu srovnávám protože je miluju víc než některé lidi co znám!!!
21.10.2009 15:15:00 | lucy1
Jednou pochopíš, že sny jsou občas jinde, než skutečnost... Ale je dobré na ně nezapomínat a nepřestávat snít, i když nás životní cesty vedou jinudy, než jsme původně chtěli...
Nelíbí se mi srovnávat lásku ke koni se životem, láskou k člověku, důvěrou, moudrostí, přátelstvím, vírou a podporou. To jsou rozdílné věci a touto záměnou znehodnocuješ obsah těch slov...
Toužíš po pocitu, abys byla středem zájmu, když jedeš závod a vítězíš... Sedíš u PC a za sebou slyšíš hlasy a nemluví o Tobě...
Přitom se Ti každý den věnujeme, mluvíme s Tebou a Ty často mluvíš do toho, co si říkáme s tátou my nebo do filmu, na který se díváme, nevnímáš, že se svět netočí jen kolem Tebe. Když naopak v něčem rušíme my Tebe, urážíš se...
Připadá mi, že máš velký problém se sebestředností, s rozlišením hranic své svobody a jiných, své sebelásky a lásky jiných lidí kolem Tebe. Občas to zvládáš na jedničku, občas to nezvládáš vůbec a svůj vztek povyšuješ nad názory a bytí nás ostatních. Je to chování, které máš v povaze, nyní trochu souvisí s obdobím dospíváním, a každopádně se to zlepšuje. Avšak stále máš na čem v tomto smyslu pracovat... Pak Ti to nebude přinášet pocity, že si Tě nikdo nevšímá, že nechceš "být", že nejsi šťastná... To jsou pocity, které plně neodpovídají realitě, nejsou správné ani spravedlivé... Ale třeba to jednou pochopíš...
Každopádně Ti moc přeji splnění svého snu - studovat a žít s koňmi... :-)
20.10.2009 12:49:00 | Levandule