Dvě zprávy od Táni

Anotace: .

Vrátil jsem se z práce a hupsnul do postele. Normálně usnu do půl hoďky. Než usnu, zajdu se dvakrát, třikrát vychcat. Chcaní je zatím jediná nevýhoda nočních šichet, na kterou jsem přišel. Někdy se budím každou hoďku a jdu se vychcat. Pak zas usnu. Pak se zas probudím a jdu se vychat.
Vstal jsem kolem druhý odpoledne. Tentokrát definitivně. Udělal jsem si kafe a oživil mobila. Pííp, pííp. Hned mi tam něco spadlo. Dvě zprávy od Táni: Prijdu te vybudit a Dej mi vedet, az budes vzhuru
Šáhnul jsem po Bukim a začetl se. Při čtení jsem se tahal za pytlíka, protože jsem nechtěl nic podcenit. Jasně jsem ucejtil, že já dneska žádnou šukačku nezkazím. Na Táňu jsem narazil před pár dněma. Na diskotéce. Už si nepamatuju, kdo po kom vyjel jako první. Vím, že jsem se jí pokoušel vojet na schodech kostela. Smála se a odříkávala Otčenáš. Nešlo jí to a mě taky ne.
Ten večer jsem skončil u ní doma. Tam už to šlo, jako po másle. Stihli jsme to projet dřív, než jí tam spadla červená. Dnešek už by měl bejt v pohodě, jestli umím do sedmi počítat.
Dopil jsem kafe a udělal si ještě jedno. Pak jsem za ní vyrazil do hospy.
Táňa stála u baru a už se stihla seznámit se všema maníkama v hospě. Naštěstí jich tam nebylo tolik. Seklo jí to. Prťavoučká bloncka kolem čtyřicítky. Maj pravdu, co je malý, to je hezký. Pomalejc to odrůstá. Vypadal jsem vedle ní jako kmet. Jako hodnej, ale hnusnej strejda, co se nezmohl na vlastní děti.
Moc jsem toho nenakecal. Potřeboval jsem se dostat na svoji hladinku. Pak to ze mě padalo, jak z výherního automatu. Táňa zatím mastila půl s dvěma maníkama, co skončili dřív v práci. Seděl jsem na baru a pil pivko.
Táňa se ke mě každou chvilku přichomejtla a otřela o mě tu svoji postavičku. Přitáhnul jsem ji k sobě a přimáčknul si ji mezi nohy. Vrazila mi hubana. Ucejtil jsem, že je vzhůru o dost dýl, jak já.
,,Máš se?“
,,Dobrý. Byla jsem s kámoškou a jejím děckem nakupovat. Stál mě dvanáct babek.“
,,Hm. Barmane, dám si ještě jedno.“ O dětech jsem toho nikdy moc nevěděl.
Táni projela už dvě hry, ale jí to vůbec nevadilo. Mohla kroutit zadkem před těma dvěma maníkama. Oni byli rádi, že jí to můžou nandat. Poprvý a naposledy. V půlu. Já se nemohl dočkat, až z ní stáhnu ten dres a napíchnu si ji na svůj pekelnej rožeň.
,,Nevypadnem?“
,,Kam?“
,,No, ke mě, přece.“
,,Ne, pojedem ke mě. Pozvala jsem lidi. Čekaj tam na nás.“
,,Já nikam nejedu. Půjdem ke mě. Bydlím hned za rohem.“
,,Ty to nechápeš? Ty lidi tam na nás čekaj. Každýmu jsem o tobě řekla.“
Zahlýdnul jsem rozcestí našeho jepičího vztahu. Tak si to snad ještě užít, ne? Když už jsem tady. ,,Vrchní, dám si ještě jedno.“ Chutnalo mi. Pivo bylo hořký jak porážka, která mi nevadila.
,,Pořád ses mě nezeptal, jestli někoho nemám.“
,,Hm.“ Stejně mi to řekneš. Nakonec se vždycky všechno dozvím.
,,Mám milence. Je mu 26.“
A je to tady. ,,Hmm.“
,,Tuhle mě chtěl seznámit s rodičema. Říkám mu: Jseš blbej? Vsadím se, že jsem s nima chodila do školy.“ A rozchechtala se na celou hospodu.
,,Víš, že mě přeadli?“
Pořád jsem se na nic neptal.
,,Na mý šestnáctý narozeniny. Máma mě oblíkla do fajnovýho oblečení a já vyrazila někam na zábavu. Ušla jsem pár kroků, když mě zmlátit nějakej kokot. Rozbil mi nos a pak mě vojel.“ Táňa do sebe hodila džus s vodkou. Pořád jsem nevěděl, co říct.
,,Ten zmrd vojel 142 ženskejch, než ho dostali. 142, chápeš to?“
,,Ne.“ Bylo to o 138 víc, než jsem měl já. Možná proto po mě nejdou.
,,Před nedávnem mu změnili jméno a pustili ven z basy. Je tohle možný?“
Upil jsem piva a vrazil jí hubana. Moje pravý stehno už bylo úplně mokrý.
,,Hele, tak dopijem a půjdem jo?“
,,Kam?“
,,No, ke mě.“
,,Ty musíš bejt hluchej. Jsem ti říkala, že na nás u mě čeká spousta lidí.“
Tak paličatou holku jsem ještě neměl. Došlo mi, že ta společná noc byla pořádná klika. Od teďka to s ní bude pořádná makačka.
142?